fbpx

S editorem listu Haaretz Liorem Kodnerem o tom, proč nakonec ověřené informace zvítězí nad Instagramem a Twitterem

Zveřejněno: 20. 11. 2018
Přečteno 897x

Při cestě Izraelem vám vyvstane na mysl tolik otázek, že by vám na nalezení odpovědí nestačilo ani několik měsíců, které byste v zemi případně strávili. Za dva týdny jsem prošla pár muzeí a bavila se s místními. Abych ale víc poznala kontext, naplánovala jsem si už dopředu rozhovor s izraelským novinářem. Volba padla na editora kdysi největších místních novin Haaretz Liora Kodnera.

Související…

Izrael se začíná bránit Facebooku. Kritici mluví o hrozbě pro svoboduProč si Izraelci drží šabat? Jdou proti trendům konzumní ekonomikyCo se stane, když si s sebou na cestu do Izraele přibalíte digitální paranoiu

Do budovy prestižního listu v Tel Avivu jsem se dostala jen tak. Nikoho nezajímal ani můj obří batoh na zádech. „Dobrý den, jsem novinářka z Česka a mám tu domluvený rozhovor s Liorem...“ Tak jo. Žádné prohlídky, žádné prověřování. S batohem na zádech jsem vylezla do prvního patra a tam už si mě tento editor a odborník na sociální média (možná i proto) našel. Pak už jsme si povídali o tom, s jakými problémy se současná izraelská žurnalistika potýká a jaké jsou současné trendy v rychle se vyvíjejícím technologickém průmyslu. 

Tradiční média v České republice mají problém si udržet čtenost, především kvůli internetovému obsahu, kterého je strašně moc a je zdarma. To následně snižuje kvalitu české žurnalistiky. Má Izrael podobné problémy?

Tady je ta situace trochu specifická. Posledních deset let čelíme konkurenci ze strany tištěných novin, které jsou rozdávány lidem zdarma. Sheldon Adelson (americký podnikatel s hazardními hrami z Las Vegas, obchodník a miliardář židovského původu, pozn. red.) tu vlastní deník Israel Hayom. Jde o noviny zdarma s obrovským nákladem, které mají 60 stran denně. Nemají žádný komerční model, prostě jen vydávají médium, sloužící k udržování Benjamina Netanyahua (izraelský předseda vlády) u moci.

Lidé, kteří paywall obcházejí, si podle mě stejně dříve nebo později noviny předplatí.

Ty noviny se rozdávají zadarmo na ulicích, ve vlacích, všude. Takže v dnešní době paradoxně čte noviny víc lidí, než tomu bylo předtím, což je unikátní situace v porovnání s Evropou. Ale většina lidí za noviny neplatí. Haaretz nikdy neprodával noviny ve stáncích, fungujeme jen na předplatitelské bázi. Stále vyděláváme peníze, ale mladá generace už denní tisk nečte. Ti si buď platí víkendovou edici, která ve skutečnosti číselně roste, což je také výjimečné. Anebo nás čtou online, ta čísla jsou také pěkná.

 V roce 2012 byl Haaretz prvními novinami v Izraeli, které zavedly placený obsah na webu. Funguje to?

Stále jsme jediní, kdo má paywall. Byl to skvělý krok. Rok 2012 byl pro Haaretz velice těžký, předcházely mu masivní pouliční protesty, při nichž se Izraelci bouřili kvůli vysokým cenám snad za všechno. A jak vyšli lidé do ulic, reklamní průmysl se zhroutil. Velké firmy totiž stáhly své reklamy z televize a novin, nechtěly být viděny. Byl to obrovský problém, Haaretz musel propustit 150 lidí a zavedl také placený obsah. Teď máme za paywallem většinu článků.

Na internetu ale existují způsoby, jak paywall obejít. Setkáváte se s tím?

Je to jako hra na kočku a myš. Objeví se nějaký způsob, my ho zablokujeme, objeví se jiný a tak dál. Náš paywall je čím dál přísnější. A lidé, kteří paywall obcházejí, si podle mě stejně dříve nebo později noviny předplatí.

Je to drahé?

Ceny za tištěné noviny jsou celkem vysoké, předplatné stojí 70 eur za měsíc (cca 1800 korun, pozn. red.). Digitální předplatné činí kolem 12 eur. Takže je v nich velký rozdíl.

V Česku máme také deník zdarma, Metro. Ten existuje ostatně na více místech v Evropě.

Ano, ten znám. Ale Israel Hayom je úplně jiný, jde o nákladné, plnohodnotné noviny. Metro obsahuje krátké zprávy, velké fotky žen a nějaký sport. Hayom má známé novináře, reportáže, víkendovou edici i svůj magazín.

Žijete v problematickém regionu, není z toho důvodu i váš web pod častými útoky hackerů?

Občas se to přihodí, ale ne moc. Měli jsme tu vtipnou historku, kdy nějaký hacker skupoval naše předplatné ve velkém. Byl to robot a tímhle způsobem pro někoho zkoušel, zda fungují kradené kreditky.

Liberální lidé se tady cítí jako menšina. Někteří z nich se rozhodnou vůbec zprávy nečíst, uniknout tomu kruhu zpráv a někteří si naopak koupí naše předplatné.

Pokud jimi šlo zaplatit, pravděpodobně si šel zloděj okamžitě koupit do obchodu televizi nebo tak něco. Měli jsme obrovský nárůst předplatitelů, takže jsme se divili a nakonec přišli na tohle. Ale to se děje jen občas.

Velkým tématem současné doby jsou fake news, ty mají nesporný vliv na globální i lokální politiku. Jaká je role žurnalistiky v takové éře?

Fake news je velký fenomén, každý každého obviňuje z vytváření falešných zpráv. Na druhou stranu si myslím, že když máme vládu, která je proti médiím, proti levici, proti Arabům, tak nám tahle éra může jakýmsi způsobem pomoci. Liberální lidé se tady cítí jako menšina. Někteří z nich se rozhodnou vůbec zprávy nečíst, uniknout tomu kruhu zpráv a někteří si naopak koupí naše předplatné.

Takže je v Izraeli stejně jako v Česku důvěra v média nižší?

Ta už je tu dost nízká mnoho let. Ale lidé pořád milují zprávy. Skoro každý tady sleduje večerní zprávy. Několik televizních stanic vysílá zprávy najednou a 70 procent lidí se dívá. Televizní zprávy mají velkou důvěru. Ale už i digitální zprávy. V USA je to třeba Facebook nebo Instagram. My tady máme aplikaci na zprávy Ynetnews, kterou má skoro každý, a lidé na tu aplikaci chodí pětkrát šestkrát denně.

Četla jsem, že Izrael chystá zákon, který by umožnil vládě kontrolovat, co se děje na Facebooku. V jaké je to fázi?

Ve skutečnosti byl návrh zákona už zrušen. Spojené státy vyvinuly na Izrael tlak a zákon neprošel. Jinak ale horká linka funguje na prevenci terorismu a sebevražd. Policejní jednotky s ní pracují i bez zákona.

Na svobodu slova existují dva pohledy. Řekněme neomezující, kdy si každý může psát a říkat, co chce, a omezující, kdy vydavatel musí mít kontrolu, protože má zodpovědnost. Který směr je vám blíž?

Myslím, že problém je, ostatně jako i s fake news, že je všude informací moc. Takže pro nás je důležité říkat, že máme editory, že u nás existuje vnitřní systém, který se zprávami pracuje, a dohromady to děláme už sto let.

jeruzalem 0273106667

Izraelský Haaretz je likvidován konkurenčními vysokonákladovými novinami, které si můžete prakticky kdekoli vzít zdarma


Takže je to především na práci editorů, ti vědí, jak to dělat, vědí, jak rozpoznat fake news od opravdových zpráv. Facebook je velmi důležitý, také Twitter, Google, ale myslím si, že tuhle roli zpravodajského média bude mít přece jen někdo jiný. Budou to firmy, které pracují s důvěrou a najímají lidi, kteří to budou mít za úkol. Ti budou plnit tuto roli ve společnosti. Ale možná je to jen moje zbožné přání, kdo ví.

Abychom upozornili na obrovský přísun informací, dezinformací, ale i na závislost na sociálních médiích či mobilních telefonech, zorganizovali jsme naším magazínem Den offline. Jak jste na tom v tomto ohledu v Izraeli?

Lidé v Izraeli závislí na telefonech rozhodně jsou. Každý. Dokonce i na zprávách, hlavně na notifikacích, které jim každou chvíli vyskakují na displejích. Izraelci tedy sledují zprávy velice intenzivně. A média spolu bojují o to, kdo jako první tuhle notifikaci pošle. 

Vláda chce dokonce zablokovat i některá klíčová slova ve vyhledávači, jako je třeba „sex“, což je úplná blbost.

Přitom jsou to i trapné a hloupé věci. A nejsou to jen klikbajtové bulvární články, stává se i to, že někde hoří, a editoři se mohou přetrhnout, kdo pošle první onu notifikaci. Ale někdy to ani není důležité, třeba se přijde na to, že ve skutečnosti nehořelo, že to byl jen falešný poplach. A pak se pošle další notifikace. Jenže teď, když demokraté v USA zvítězili, řekl jsem našim editorům, že nemůžeme být poslední, kdo o tom informuje. Můžeme být o minutu pozadu, ale ne o hodinu.

Proč se lidé tak moc zajímají o zprávy?

Protože žijí v konstantním stresu, v nejistotě. Už to tu sice není válečná zóna, ale bývala. Takže lidé jsou neustále ve střehu.

Izraelský parlament se snaží zavést také zákon, který by na internetu blokoval porno a gambling. Může to mít nějaké benefity?

Myslím, že je to strašný návrh. Určitě nebude fungovat. Lidé si vždycky nakonec cestu najdou. Našli si ji i kolem našeho paywallu, takže k pornu si ji najdou také. Porno nelze vypnout. Vláda chce dokonce zablokovat i některá klíčová slova ve vyhledávači, jako je třeba „sex“, což je úplná blbost.

Moje žena je právnička v high-tech společnosti a je to úplně jiné, než kdyby byla právník třeba v pracovních odborech. Celý ten průmysl je jiný.

Každý píše o sexu, my o něm píšeme, Wikipedie... Myslím, že to neprojde, ale uvidíme. Jedna členka knessetu (izraelského parlamentu, pozn. red.) je velmi přísná paní a tenhle zákon navrhuje každý rok.

Tam spíš asi bude hrát roli víra nebo věk. Mám ale vůbec pocit, že high-tech průmysl vytváří jakousi sociální mezeru v izraelské populaci. Je to pravda?

To je naprosto přesné. Tady v tomhle open spacu sedí developeři, IT odborníci, kteří zajišťují digitální výrobu novin, a ti dostávají velmi hezké peníze. Patro pod námi a vlastně i na tomto patře vzadu sedí novináři a jejich platy jsou třetinové. Když propustíme někoho z developerů, tak si najde nové místo do dvou dnů. A asi i s lepším platem.

Lior Kodner

Novinář a specialista na digitální média. V současné době pracuje na pozici vedoucího editora digitální verze Haaretzu, specializuje se především na byznys, marketing a technologie. S novinařinou začínal v izraelské armádní rozhlasové stanici Galei Tzahal, kde působil jako reportér. Dělal rozhovory s mnoha světovými leadery včetně Dalajlámy, ale třeba i se zakladatelem Googlu Sergeyem Brinem. V letech 2009 a 2010 žil v Sillicon Valley, kde pracoval jako konzultant pro Izraelské ministerstvo zahraničí.

S kýmkoliv jiným to tak nebude. A tohle vidím všude, říkám tomu dvojí ekonomika. Máme tu high-tech ekonomiku a všechny, co jsou na ni napojeni. Pro ně je situace velice výhodná. Moje žena je právnička v high-tech společnosti a je to úplně jiné, než kdyby byla právník třeba v pracovních odborech. Celý ten průmysl je jiný.

Nemyslíte si, že to přinese problémy do budoucna?

Ekonomika kvete, Izraeli věk technologií hodně pomohl. Restaurace jsou nacpané. Byty jsou kvůli tomu drahé, ale high-tech už tvoří 20 procent ekonomiky. Jsou v tom samozřejmě i špatné stránky, ale obecně převažují ty dobré, high-tech pomáhá všem ostatním sektorům.  

Co je v Izraeli tedy nejnovějším trendem v technologiích?

Teď hodně frčí cyber technologie. Zejména ty, jež si stahujete, když chcete někomu zabránit, aby se vám naboural do telefonu nebo počítače. Prostě ochrana. No a další vám fungují obráceně, když se právě naopak vy chcete někomu do telefonu nabourat.

Takže oba směry. Cyber je tedy velmi trendy. A pak také BioTracking, tedy technologie, které hlídají zdraví pacientů, a FinTech, tedy různé finanční a burzovní systémy. Umělá inteligence sama o sobě je podle mě také skvělá věc, takže já budoucnost vidím optimisticky. Technologie i lidé budou pracovat dohromady, lidé budou dělat nějaký druh práce a roboti jiný.

foto: Lior Kodner, zdroj: Haaretz

Tereza Hermochová

Tereza Hermochová

Mám ráda poezii. Natáčím dokument, ale ještě nevím o čem.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.