fbpx

Zdeňka Musilová se zamýšlí nad tím, jak se ze zpochybňování historie může stát "historická informace"

Zveřejněno: 21. 8. 2018

Brežněv byl prý Ukrajinec a za vpád vojsk Varšavské smlouvy máme být vděčni. Zřejmě dva nejhanebnější výroky, které byly v nedávné době českému národu v souvislosti s padesátiletým výročím srpnové okupace vzkázány. Takovéto zpochybňování historie přitom může být hodně nebezpečné. V dnešním informačním prostoru se i takovéto historické „fake news“ stávají součástí digitálního světa, kde mnozí hledají svoji vlastní pravdu.

Související…

Svědectví z doby před pučem: Jak jsem šířil fake news pro GottwaldaFake, nebo pravda? U zpráv je důležitější hledat kontext, říká Jan JirákPropagace Armády ČR je podle vlády důležitější než obrana dětí vůči fake news

Vojenskou intervenci pěti armád Varšavské smlouvy jsem nezažila, na přítomnost sovětských vojsk se ale pamatuji velmi dobře. U nás v Krupce totiž měla základnu sovětská posádka. Dokonce to bylo ve stejné budově, kam jsem po odchodu rudoarmějců chodila na střední školu: Biskupské gymnázium Bohosudov.

Kanál zvaný Zvezda

S tím, jak se v posledních letech relativizují zločiny komunistického režimu, roste také aktivita nejrůznějších webových portálů, které se snaží zpochybnit protiprávnost vojenského přepadení Československa v srpnu 1968. Za skandální lze považovat zprávu, která se objevila loni v listopadu během návštěvy prezidenta republiky Miloše Zemana v Rusku, o tom, že za srpnovou okupaci bychom vlastně měli být vděčni. Výrok do světa vypustila internetová stránka ruské armádní televize Zvezda, která je přímo podřízena ministerstvu obrany Ruské federace.

Co už ale pochopit nelze, je šíření obdobných informací vysokými politickými představiteli státu, který byl vojsky někdejší Varšavské smlouvy okupován.

Pokud takové informace do světa chrlí de facto ruský stát, je to za současné politické konstelace celkem pochopitelné, byť to nemění nic na tom, že je to odsouzeníhodné. Člověk si zkrátka stále může říci, že jde o jakýsi pokus cizího státu nějakým způsobem zasít pochybnosti do hlav občanů země, kde má tento stát své zájmy. Co už ale pochopit nelze, je šíření obdobných informací vysokými politickými představiteli státu, který byl vojsky někdejší Varšavské smlouvy okupován.

Rus jak poleno

Máme tu totiž informaci zcela novou, objevnou a z vlastních řad. Rusku prý není možné kvůli srpnu 1968 cokoli vyčítat, protože Leonid Brežněv, tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu a snad nejurputnější zastánce vojenské agrese vůči Československu, prý nebyl Rus, nýbrž Ukrajinec. Takto se s padesátým výročím srpnových událostí vypořádal předseda Komunistické strany Čech a Moravy a místopředseda Poslanecké sněmovny českého parlamentu Vojtěch Filip. Historie je podle Filipa ze sta procent falšována.

Pojďme se tedy podívat, jak to s oním ukrajinským původem Leonida Brežněva vlastně je. Někdejší vůdce Sovětského svazu se narodil ve městě Kamjanske u Dněpropetrovsku na území dnešní Ukrajiny. Jeho dědeček Jakov, otec Ilja i matka Natalja Děnisovna Mazalovová se sem ale přestěhovali ze zemědělské vesnice Brežněvo, která leží v Kurské oblasti v Rusku, a to kvůli práci v ocelárně v Kamjanske. Už tehdy bylo toto město součástí Jekatěrinoslavské gubernie Ruského impéria. Brežněv byl tedy etnický Rus jako poleno.

Problém tkví v tom, že na relativizaci dějin ochotně s Ruskem spolupracují zdejší vysocí ústavní činitelé.

Nakonec je to úplně jedno. Rusko a Rusové byli hlavními hybateli politiky Sovětského svazu, a je tak úplně lhostejné, jaké národnosti zrovna byl ten který generální tajemník ÚV KSSS. Nehledě na to, že Rusko se stalo nástupnickým státem Sovětského svazu. Filipův výrok ale zapadá do toho, jakým způsobem současné Rusko s temnými místy své minulosti nakládá. Do těchto míst nepochybně vpád sovětských vojsk do Československa patří.

Problém autorit

A zdá se, že Rusko má v tomto ohledu na našem území své věrné pomocníky. Pokud by to byli nýmandi nebo křiklouni z ulice, dalo by se nad tím mávnout rukou. Problém tkví v tom, že na relativizaci dějin ochotně s Ruskem spolupracují zdejší vysocí ústavní činitelé. Svými vyjádřeními dodávají váhu informacím, které se objevují nejen v nejrůznějších kolaborantských skupinách na sociálních sítích, ale i na webech, které snesou označení jako prokremelské.

Jde o podobný princip jako při legitimizaci protiočkovacího aktivismu tím, že se za odpůrce očkování postaví člověk s vysokoškolským diplomem z medicíny. I zde totiž platí, že když něco říká člověk, který má svým způsobem nějakou autoritu, dopad jeho tvrzení je nepoměrně větší, než když sebe hloupější výrok pustí do světa anonym na sociálních sítích.

Psali to na internetu

Máme šanci se proti takové relativizaci dějin bránit? V zásadě máme, ale není to snadné. S rozvojem informačních technologií jsme v daleko vyšší intenzitě vystaveni desinformacím než ve věku před internetem. V dnešní době je navíc strašně jednoduché založit si vlastní web a pouštět na něj jakýkoli obsah. Pro spoustu lidí je dostatečný důvod něčemu věřit už jen to, že se to objeví na internetu.

Ale informační technologie nejsou jen zlým pánem (respektive dobrým sluhou dezinformátorů), ale i účinným nástrojem, pomocí něhož můžeme dezinformacím a účelově šířeným lžím čelit. Ať už se jedná o různé weby, které se zaměřují na identifikaci fake news, hoaxů a podobně, nebo o obyčejné webové vyhledávače, jež jsou schopny dezinformace odhalit. Tím nejdůležitějším nástrojem ovšem zůstává náš mozek a jeho schopnost takzvaného kritického myšlení.

Vůči jakékoli informaci bychom tedy měli zaujmout stanovisko až poté, co o ní nějakou dobu budeme přemýšlet.

Jak říká například Petr Nutil, zakladatel a provozovatel portálu Manipulátoři.cz, lidská mysl funguje prakticky ve dvou rovinách: rychlý mozek a pomalý mozek. Tomu rychlému vlastně vděčíme za to, že jsme jako živočišný druh tak úspěšní a dožili jsme se současnosti. Rychle reagujeme na bázi reflexů či emocí. Díky tomu jsme schopni odvrátit vznik mnoha nebezpečných situací. Když v lese potkáme hada, reflex nás donutí k reakci ještě dřív, než jsme schopni vyhodnotit, jestli se jedná o jedovatý druh či nikoli.

Naproti tomu mozek pomalý nás nutí přemýšlet ještě předtím, než vůbec nějak zareagujeme. A to je právě to kritické myšlení. Vůči jakékoli informaci bychom tedy měli zaujmout stanovisko až poté, co o ní nějakou dobu budeme přemýšlet, nebo si dokonce k dané věci seženeme informací víc a ty následně vyhodnotíme. Zjednodušeně řečeno: pomalý mozek nás v ukvapených reakcích brzdí a leckdy nám zabrání ze sebe udělat pitomce jen kvůli tomu, že na nějakou informaci reagujeme okamžitě a bez rozmyslu.

Jak se zdá, schopnost kritického myšlení je právě v těchto dnech, kdy si ono tragické výročí pro naši zemi připomínáme, obzvláště důležité. Proto se snažme zejména svým potomkům předávat informace o tom, jak to tenkrát bylo, pravdivě a v souvislostech. Zároveň je upozorněme, když zjistíme, že ten či onen člověk, ten či onen politik historii záměrně zkresluje a relativizuje odsouzeníhodné činy.

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.