Marek Musil hledal patnáct let odpověď na jedinou otázku: Jak by měla vypadat společnost, která bude dlouhodobě prosperovat nejen ekonomicky, ale i lidsky? Během té doby studoval politologii, filozofii, ekonomii, neurovědu i evoluční biologii a postupně dospěl k přesvědčení, že dnešní největší problémy spolu souvisejí mnohem víc, než se na první pohled zdá. Výsledkem je projekt The Open Manifesto, který chce otevřít debatu o tom, zda lidská práva vytvořená po druhé světové válce stále odpovídají realitě digitálního věku.
Když se řekne „manifest“, mnoho lidí si představí buď politický program, nebo revoluční pamflet. Co je vlastně The Open Manifesto? A jaké problémy řeší?
The Open Manifesto – Otevřený Manifest – je pozvánka k otevřené diskuzi o tom, zda společnost funguje tak, aby odpovídala realitě 21. století. Žijeme v době, kdy se překrývá několik krizí zároveň – demokratická, geopolitická, finanční, ekologická a krize nerovnosti. Vedle nich ale vnímám ještě jednu, která je podle mě spojuje. Tou je krize lidské přirozenosti a vědomí. Podle mě je klíčovou otázkou, zda současný systém podporuje to nejlepší z člověka, nebo naopak posiluje krátkodobé zájmy, polarizaci a ztrátu společného směru.
Máme k dispozici řadu dat o rostoucím vlivu lobbingu na politická rozhodnutí, o fenoménu takzvaných dark money nebo o obrovských objemech kapitálu ukrytých v daňových rájích. Přesto jsme tento problém dosud uspokojivě nevyřešili.
Základní rámec Všeobecné deklarace lidských práv vznikl v roce 1948, tedy v době, kdy neexistoval internet, sociální sítě ani umělá inteligence. Určitě nechceme Deklaraci nahrazovat. Myslíme si ale, že po téměř osmdesáti letech je legitimní otevřít diskuzi, zda některá její témata nevyžadují doplnění nebo aktualizaci.
Manifest navrhuje rozšířit lidská práva o nová práva pro 21. století. Která z nich považujete za klíčová a proč?
Kdybych měl vybrat tři, pak by to bylo právo na ekonomickou důstojnost, právo na šifrovanou a soukromou komunikaci a právo na lidské vědomí.
První reaguje na rostoucí ekonomickou nerovnost, která přímo ovlivňuje i příjmy států, například prostřednictvím daňových rájů nebo přesouvání zisků. Tyto prostředky by mohly být efektivněji využívány k řešení dlouhodobých společenských problémů včetně dopadů AI a robotizace na trh práce. Druhé právo reaguje na digitální svět, ve kterém se soukromí stává stále vzácnější hodnotou.
Za potenciálně nejzásadnější ale považuji právě právo na lidské vědomí. V následujících letech budeme stále častěji diskutovat o tom, zda je dnešní umělá inteligence nebo budoucí AGI vědomá. Podle mého názoru bychom si ale měli nejprve ujasnit mnohem důležitější otázku – co vlastně chráníme u člověka. Pokud se neshodneme na tom, co vlastně lidským vědomím rozumíme, bude velmi obtížné vést smysluplnou debatu o tom, zda může být vědomý i stroj.
Jak navrhujete takové právo zavést prakticky?
Z pohledu praxe se bavíme zejména o větší transparentnosti fungování algoritmů sociálních sítí, ochraně soukromí, právu vědět, kdy komunikuji s AI, anebo zda je příspěvek od AI. V dnešní době fungují obchodní modely sociálních sítí, které jsou založené na systematické manipulaci lidské pozornosti či závislosti, a dochází k fragmentaci názoru a obecně pravdy v sociálních bublinách, které nás do určité míry polarizují a tím ohrožují i naše demokratické instituce a fungování.
Zároveň si nemyslím, že všechna tato práva mají být zítra součástí mezinárodního práva. Myslím si ale, že bychom o nich měli začít vážně diskutovat dříve, než technologický vývoj předběhne naši schopnost stanovit společenské a etické hranice.
Když říkáte, že skutečný vliv se ve společnosti dnes přesouvá od občanů k ekonomicky nejsilnějším aktérům, jak byste to chtěl změnit, aniž byste omezil svobodu podnikání nebo vlastnická práva?
Dnes máme k dispozici řadu dat o rostoucím vlivu lobbingu na politická rozhodnutí, o fenoménu takzvaných dark money nebo o obrovských objemech kapitálu ukrytých v daňových rájích. Přesto jsme tento problém dosud uspokojivě nevyřešili. Proto nehovoříme o omezování podnikání ani vlastnických práv. Hovoříme o větší transparentnosti, odpovědnosti a férových pravidlech, která posilují důvěru občanů v demokratické instituce.
Marek Musil
Zakladatel neziskové organizace The Open Manifesto a autor stejnojmenné publikace o lidských právech pro 21. století. Po více než patnácti letech mezioborového samostudia společenských systémů založil iniciativu, která otevírá mezinárodní diskuzi o budoucnosti lidských práv, demokracie a lidské přirozenosti v době umělé inteligence. Profesně působil více než deset let v mezinárodním technologickém prostředí, mimo jiné ve společnostech Slido (Cisco) a HRS (Oracle).
Kdybyste měl možnost prosadit z celého manifestu jedinou změnu, která by začala platit zítra ráno, kterou byste vybral? A proč právě tu?
Vybral bych právo na institucionální transparentnost. Bez důvěry občanů totiž přestávají fungovat téměř všechny ostatní reformy. Transparentnější stát, otevřenější instituce a lepší přístup k informacím zvyšují kvalitu demokracie i schopnost společnosti řešit další problémy. Důvěra je podle mě skutečnou infrastrukturou moderní společnosti.
Píšete o otevřenosti, dialogu a kritickém myšlení. Změnil už někdo během příprav manifestu některý z vašich názorů?
Mnohokrát. Kdyby se moje názory za patnáct let nezměnily, znamenalo by to, že jsem se nic nenaučil. Například jsem výrazně přehodnotil pohled na ekonomiku. Dříve jsem věřil, že trh dokáže většinu problémů vyřešit sám. Dnes si myslím, že tržní ekonomika je mimořádně silný nástroj, ale potřebuje kvalitní pravidla a instituce. Bez nich může vytvářet nerovnováhy, například monopoly, které nakonec oslabují i samotný trh.
Manifest je ambiciózní projekt s globálními cíli. Jak chcete zajistit, aby nezůstal jen inspirativním textem, ale skutečně ovlivnil politiku a fungování společnosti?
Lidská práva nejsou jen tématem pro politiky nebo právníky. Každý z nás může ovlivnit, jak bude naše společnost vypadat – svým zájmem, svým hlasem i svou každodenní odpovědností.
Projekt The Open Manifesto usiluje o otevření debaty o podobě lidských práv pro 21. století. Součástí iniciativy je také veřejná petice, kterou mohou zájemci podpořit na webu projektu.
Reklama
Kde se o podobných tématech diskutuje
Diskuse o lidských právech v digitálním věku probíhá už několik let na řadě úrovní. Projekt The Open Manifesto do ní vstupuje českou perspektivou a přidává vlastní návrhy. Otázky, které otevírá, se v posledních letech objevují stále častěji také v mezinárodních odborných debatách. S rozvojem umělé inteligence, sociálních sítí a digitálních technologií se ukazuje, že některá témata, jako je ochrana soukromí, transparentnost algoritmů nebo právo vědět, kdy člověk komunikuje s umělou inteligencí, získávají nový význam.
Na některé z těchto výzev už reaguje i evropská legislativa. Vedle známého nařízení GDPR vznikl například AI Act, který stanovuje pravidla pro využívání umělé inteligence, a v určitých případech počítá i s povinností označovat obsah vytvořený AI. Vedle právních změn se zároveň rozvíjí širší odborná diskuse o tom, zda by si digitální doba nezasloužila také nové pojetí některých lidských práv.
Projekt The Open Manifesto do této debaty přispívá vlastním pohledem. Neusiluje o nahrazení současné Všeobecné deklarace lidských práv, ale otevírá otázku, zda by některé principy nebylo vhodné doplnit nebo nově formulovat tak, aby lépe odpovídaly výzvám 21. století.
Zdeněk Strnad, šéfredaktor Flowee
