„Ty p*čo zubatá. Tvoje pusa mi připomíná pisoár.“ „Tobě patří do pusy péro.“ Takové věty nejsou anonymní výkřiky z extrémních fór. Jsou to reálné zprávy, které dostávají české poslankyně v e-mailech, na sociálních sítích i v komentářích. A často je neposílají anonymní účty, ale lidé s běžnou identitou, kteří mají na facebookovém profilu fotku svojí šťastné rodiny.
Nenechme se mýlit, kritizovat politiky a političky a tvořit politickou satiru je naprosto v pořádku, ale v momentě, kdy se začne útočit násilím, dostáváme se za hranice civilizované společnosti. Není ale pochyb, že politici musí něco vydržet, patří to k jejich práci. Ale pokud by měl politik muž potřebovat hroší kůži, politička by podle těchto zkušeností potřebovala spíš ochranný pancíř. Nenávistné útoky totiž nejsou jen zlé. Jsou systematicky sexualizované a tím se právě liší od útoků na politiky muže, kteří to samozřejmě také nemají úplně lehké.
Výzkum organizace Fórum 50 % do kterého se zapojilo 41 z 67 oslovených poslankyň, ukazuje, že genderově podmíněné násilí je v české politice běžnou zkušeností. Šetření probíhalo mezi listopadem a březnem 2026 a mapovalo verbální i fyzické hrozby i sexualizované obtěžování v průběhu politické kariéry.
Verbální agrese zažilo podle výsledků 80,5 % dotázaných poslankyň. Sedm z deseti se setkalo s výhrůžkami násilím a téměř 40 % se sexualizovaným obtěžováním. Přesto téměř tři čtvrtiny politicky aktivních žen, které dostaly výhrůžky násilím, incidenty nenahlásily policii. Důvod je prostý: nevěří, že by to k něčemu bylo. A žádná z respondentek sexualizované obtěžování nehlásila ani v rámci Poslanecké sněmovny nebo své politické strany.
Autorky výzkumu z organizace Fórum 50 % zároveň upozorňují, že podobné chování se neodehrává jen na sociálních sítích. Objevuje se i uvnitř politických institucí – včetně kontaktů mezi kolegy, bez ohledu na politickou příslušnost. Ano, progresivní poslanci to dělají také, potvrdily autorky výzkumu, které s poslankyněmi přímo osobně mluvily. Zprávy, které poslankyně dostávají, mají často jasný vzorec. Nejde jen o kritiku politiky, ale o útok na tělo, sexualitu a mateřství. Vedle politických výtek se objevují urážky vzhledu, narážky na sexuální chování nebo výhrůžky znásilněním.
V ostrém kontrastu stojí způsob, jakým jsou napadáni muži v politice. U nich se kritika obvykle soustředí na jejich rozhodnutí, výkon nebo kompetence. U žen se přidává tělo, intimita a rodinný život.
Výzkumy dlouhodobě ukazují, že veřejně činné ženy čelí jinému typu útoků než muži. Zatímco muž je označován za neschopného, zkorumpovaného nebo hloupého, žena je častěji dehumanizována – jako „děvka“ a „špatná matka“. Některé političky zároveň čelí i kritice ze strany jiných žen – například za to, jak vypadají, zda mají děti, nebo jak kombinují rodinu a kariéru. K smíchu je snad jen to, když jim kritizují outfit jako módní policie. Babiš sice může za všechno, ale aspoň mu nikdo nekritizuje kravatu a divné uši.
Významný dopad má tento typ útoků i na samotné fungování politiky. Zhruba pětina poslankyň uvádí, že kvůli nenávistným reakcím omezuje svou veřejnou aktivitu. Zvažují, zda vystoupí ve sněmovně, zda přijmou mediální pozvání nebo zda vůbec otevřou citlivé téma. V praxi to znamená, že část žen si svou politickou účast neustále filtruje přes otázku: „Vyplatí se mi to za tu negativní pozornost online?“
Tento mechanismus má systémový dopad – ženy se mohou postupně stahovat z veřejné debaty, aniž by to bylo viditelné na první pohled. Nejde o jedno rozhodnutí, ale o postupné omezování. Stejnou dynamiku lze vidět i u veřejně známých osobností mimo český kontext. Bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová čelila během svého mandátu opakovaným útokům, které zahrnovaly sexistické urážky, dehonestaci vzhledu, zpochybňování její legitimity i výhrůžky vůči ní a její rodině. V roce 2023 oznámila, že nebude kandidovat na druhé funkční období. Uvedla, že po pěti letech ve funkci cítí vyčerpání a potřebu věnovat se sobě a rodině. Ve veřejném prostoru opakovaně mluvila také o tom, že nenávist a tlak na ni i její blízké hrály významnou roli v jejím rozhodování.
Tento případ dobře ilustruje širší trend, který popisuje i český výzkum: ženy ve vysoké politice častěji čelí personalizovaným a sexualizovaným útokům, které zasahují i jejich rodiny. Genderově podmíněné násilí se samozřejmě netýká jen žen. I muži se stávají terčem nenávisti a přináší to jim a jejich rodině utrpění. Rozdíl spočívá v její formě a intenzitě – u žen častěji zahrnuje sexualizaci a útoky na tělo, které mají hlubší psychologický dopad.
Otázkou zůstává, jak tento problém řešit. Výzkum Fórum 50 % navrhuje zavedení bezpečnějších mechanismů pro hlášení incidentů, lepší ochranu obětí, systematická školení a jasnější pravidla pro řešení online útoků. Je otázka, zda by taková opatření měla efekt – lidé se jen tak nezmění. Zůstává nám jen otevřená širší otázka: kolik schopných žen se do politiky vůbec rozhodne vstoupit, pokud vidí, co jejich kolegyně zažívají? Pokud se cena za mandát rovná dlouhodobému ponižování, výhrůžkám a sexualizovanému násilí, část potenciálních političek může jednoduše dojít k závěru, že jim to nestojí za to. Jestli cena za mandát není příliš vysoká.
