Možná úzkostlivě třídíte odpad, svačiny si balíte do voskového papíru, používáte láhev na vodu a při nákupu dáváte přednost secondhandům nebo lokálním značkám. Pokud ale zároveň na každodenní bázi pracujete s umělou inteligencí, pak věřte, že tím své snahy o udržitelnost podkopáváte. Ekologická stopa AI je totiž překvapivě vysoká.
Obrovská spotřeba vody
Holandský výzkumník De Vries-Gao zkombinoval odhady spotřeby vody potřebné k chlazení datových center, na kterých AI běží, s neúplnými a často neprůhlednými údaji, které technologické giganty zveřejňují. Výsledek? Umělá inteligence podle něj ročně spotřebuje přibližně 300 až 700 miliard litrů vody. To je rozpětí, které nejenže zahrnuje, ale potenciálně i překonává globální spotřebu balené vody – ta se pohybuje kolem 446 miliard litrů ročně.
A to není všechno. Do těchto čísel totiž vůbec není započítaná takzvaná „skrytá“ voda – tedy voda potřebná k výrobě samotného hardwaru, čipů a potřebné infrastruktury. Podle Shaoleie Rena z Kalifornské univerzity v Riverside je proto reálná stopa umělé inteligence ještě výrazně vyšší.
Uhlíková stopa jako Norsko
A voda není jediný problém. Podle aktuálních odhadů by samotné AI systémy mohly už v roce 2025 vyprodukovat mezi 32,6 a 79,7 milionu tun CO₂ ročně. To je číslo srovnatelné s produkcí CO₂, jakou má například New York či Norsko.
Jinými slovy: infrastruktura, která stojí za našimi dotazy, e-maily nebo generovanými obrázky, se z pohledu uhlíkové stopy pomalu dostává na úroveň národních ekonomik.
Každá otázka, kterou AI položíme, každé jí vygenerované slovo či obrázek tak mají svou cenu. A přestože digitální svět působí jaksi nehmotně, ve skutečnosti je pevně ukotvený ve fyzické realitě. Možná tedy nastal čas začít se ptát nejen na to, co nám umělá inteligence dává, ale také na to, co si za to od nás bere.
