Každý rok vyprodukuje lidstvo hory plastů a většina nakonec skončí tam, kde by rozhodně neměla – unášená oceánskými proudy, usazená na mořském dně nebo nahromaděná v obrovských vírech, jako je nechvalně známá „Velká tichomořská odpadková skvrna“. Nové poznatky ale naznačují, že v oceánech máme možná malého, ale zajímavého spojence v boji proti takovému znečištění.
Mořští mikrobiologové identifikovali houbu schopnou rozkládat polyethylen, jeden z nejběžnějších plastů v mořském odpadu. Organismus Parengyodontium album, druh mikroskopické houby, žije s mořskými mikroby v tenkých vrstvách, které se tvoří na plovoucích plastových odpadcích v moři. Za správných podmínek dokáže tento materiál dokonce pomalu rozkládat, uvádí článek na Sci Tech Daily.
Nejprve je potřeba trocha sluníčka
Parengyodontium album nezaútočí na neporušený plast okamžitě. V laboratorních experimentech byla schopna použít polyethylen jako zdroj potravy až poté, co byl nejprve vystaven ultrafialovému záření ze slunce.
Dovolená v roce 2050: Slunce, pláž a plasty
Reklama
Sluneční světlo totiž mírně oslabuje molekulární strukturu plastu, což plast částečně narušuje a připravuje ho na další rozklad. Jakmile k tomu dojde, houba může začít plast rozkládat a přeměňovat část materiálu na oxid uhličitý. Proces je to velmi pomalý, (v laboratorních podmínkách přeměnila zhruba 0,05 procenta plastu denně) ale měřitelný.
Zajímavé je, že uhlík, který z plastu uvolňuje, Parengyodontium album neabsorbuje. Místo toho jej jako CO2 uvolňuje zpět do okolního prostředí. Vědci poznamenávají, že produkované množství je relativně malé, srovnatelné s tím, co lidé vydechují při dýchání.
Prozatím to jde pomalu
Potřeba slunečního světla znamená, že Parengyodontium album pravděpodobně funguje pouze na plastech, které stráví určitý čas na oceánské hladině. Mnoho fragmentů ale klesne ke dnu, než stačí absorbovat dostatečné množství UV záření. Schopnost houby řešit problém mořského znečištění je tedy omezena.
Tento objev však otevírá širší možnosti. Oceány jsou domovem obrovského množství hub, jehož mnohé druhy jsou dosud téměř neprozkoumané. Pokud jeden z nich dokáže rozložit plast pohupující se na hladině, mohou existovat i takové, které působí hlouběji v moři nebo i v jiných prostředích.
I příroda reaguje na plast
To vše neznamená, že houby v dohledné době magicky vyčistí oceány. Celosvětová produkce plastů již přesahuje 400 miliard kilogramů ročně a množství plastů vstupujících do oceánů stále roste.
Objev tak připomíná něco fascinujícího: příroda už na plastovou éru reaguje. Mikroorganismy, které se dokážou přizpůsobovat novým zdrojům energie, se postupně učí využívat materiály, které před 20. stoletím vůbec neexistovaly.
Pokud vědci pochopí, jak tyto organismy plast rozpoznávají a rozkládají, mohly by jejich schopnosti v budoucnu inspirovat nové technologie pro recyklaci nebo čištění znečištěného prostředí.
