Když se mluví o plýtvání potravinami, většinou se vytahují ohromující statistiky a grafy, které mají člověka varovat, ale spíš ho uspí. Projekt Zachraň oběd ukázal mnohem praktičtější cestu: místo velkých kampaní se zaměřil na jeden obyčejný oběd. Na jídlo, které by jinak skončilo v odpadu. A poslala ho tam, kde má skutečný význam. Od června do listopadu 2025 běžel pilotní projekt v Praze 10 ve školní jídelně Hostýnská.
Za tu dobu putovalo do azylového domu Naděje v Záběhlicích 1 636 porcí teplé stravy. V průměru čtrnáct obědů denně, které by jinak skončily v koši. Pro někoho to může být malé číslo, ale v životech lidí, kteří nemají jistotu dalšího jídla, představuje obrovskou úlevu. A pro planetu je to alespoň drobný moment, kdy se nemusí držet za hlavu nad tím, kolik práce a energie přišlo nazmar.
Jídlo jako jednoduchá forma péče
Ve Flowee často připomínáme, že péče o svět nemusí být filozofický traktát. Někdy má podobu polévky, která zahřeje. Klienti azylového domu ocení nejen teplé jídlo, ale i to, že je někdo vidí a myslí na ně. V době, kdy se cítí osaměle lidé žijící v bytech s plnou lednicí, je podobný signál důležitější, než by se mohlo zdát. Sdílení jídla je jeden z nejstarších způsobů, jak dát najevo – nejsi sám. A přesně to projekt přináší. Garant projektu v Praze 10, radní Ondřej Počarovský, zdůrazňuje, že úspěch přišel díky jednoduchému propojení městské části, školních jídelen a neziskového sektoru. Žádná složitá teorie udržitelnosti, ale selská logika: když zůstane kvalitní jídlo, nemá jít do koše. Má dojít k lidem. „Dává to ekologický, sociální i lidský smysl,“ shrnuje Počarovský.
Sdílení jídla je jeden z nejstarších způsobů, jak dát najevo – nejsi sám. V jídelně Hostýnská si na systém rychle zvykli, až ho vlastně přestali vnímat jako něco mimořádného, prostě se z toho stala rutina. To je mimochodem často okamžik, kdy poznáte, že se dobrá věc opravdu uchytila – když se o ní přestane mluvit jako o „projektu“ a začne se brát jako standard.
A tentokrát to není politická fráze ani selfpromo, ale popis reality. Projekt totiž fungoval přesně tak, jak měl. Jasně, občas došlo k drobnému zpoždění, ale komu to vadilo? Strávníkům určitě ne. V jídelně Hostýnská si na systém rychle zvykli, až ho vlastně přestali vnímat jako něco mimořádného, prostě se z toho stala rutina. To je mimochodem často okamžik, kdy poznáte, že se dobrá věc opravdu uchytila – když se o ní přestane mluvit jako o „projektu“ a začne se brát jako standard.
Pilotní rok skončil. Začíná normální praxe?
V Praze 10 si ověřili, že model je funkční, splňuje náročné požadavky a navíc přináší skutečný užitek. A v dobrých věcech se má pokračovat, proto roku 2026 se zároveň chystá rozšíření do dalších dvou jídelen – Břečťanové a Švehlovy. Pokud vše půjde hladce, zachraňování obědů se stane běžnou součástí fungování více škol. A možná i inspirací pro další městské části.
Někdy se zapomíná, že udržitelnost nestojí na velkých slovech, ale na malých rozhodnutích. Že změna nevzniká na konferencích, ale u výdeje obědů, kde někdo řekne: Tohle jídlo má pořád hodnotu. Pošleme ho dál.
Praha 10 ukazuje, že když se spojí dobrý nápad, lidskost a jednoduchá organizace, může mít každý den konkrétní dopad. A že i veřejné služby mohou být inovativní – klidně bez hologramů a futuristických vizí. Stačí nevyhodit talíř polévky.
