Lidský mozek je velmi podivná mašina. Někdy nefunguje vůbec, často zrovna tehdy, kdy to nejvíce potřebujete, a jindy, když se zmítáte v horečkách a nemoci dohromady s pokocovinovou dehydratací, jede na plné obrátky.
Normální člověk a já
Normální člověk si při horečce lehne, vypne mozek a nechá tělo, aby se samo vypořádalo s krizí. Jenže já ne. Jakmile teploměr ukáže něco kolem 39 stupňů, můj mozek se přepne do režimu turbo. Jako by se najednou zbavil všech nepotřebných zábran a začal pracovat efektivněji než kdykoliv předtím. Někdo by řekl, že v horečce mozek blouzní. Já tvrdím, že se jen osvobozuje od nudné racionality a přemýšlí v úplně nových souvislostech.
Bohužel zrovna ve chvílích největšího osvícení ale vypadám jako někdo, kdo vůbec nesmí opustit byt, protože chrchlám, bolí mě má rozpálená hlava, a to teplo asi plodí neskutečné myšlenky. Můj mozek jede na plné obrátky a padají ze mě ty nejlepší nápady, vtipné články a reaguji tak, jak bych si přála reagovat vždycky, bez kocoviny a s tělem teplým méně než 38 stupňů.
Jakmile teploměr ukáže něco mezi 38 a 39 stupni, začínám cítit, jak se v mé hlavě odemykají dvířka ke kreativním zázrakům.
Existují chvíle, kdy můj mozek pracuje jako švýcarské hodinky, propojuje myšlenky rychlostí blesku a v hlavě se rodí převratné nápady. Bohužel tyto chvíle přicházejí ve stavu, kdy na mě společnost pohlíží spíš s obavou jako na bacilonosiče, než s uznáním. Zdá se, že v této podivné kombinaci nemocného organismu a stavu po nočním popíjení s kamarádkou se mé mentální pochody dostávají na nový level. Jenže když s tím vyrukuji na veřejnosti, většinou to nevyvolá očekávaný obdiv, ale spíš obavy, jestli bych se neměla jít napít, samozřejmě napít něčeho nealkoholického, a pak si urychleně lehnout. Jak je možné, že zrovna když mám současně horečku a kocovinu, mozek jede tak skvěle?
Mozek neví, že má odpočívat
Většina lidí si myslí, že horečka je stav, kdy mozek vypíná a tělo bojuje za své přežití. Jenže u mě to funguje jinak. Jakmile teploměr ukáže něco mezi 38 a 39 stupni, začínám cítit, jak se v mé hlavě odemykají dvířka ke kreativním zázrakům. Jako by horečka odstranila všechny ty běžné myšlenkové filtry, které normálně drží moje nápady na uzdě.
A pak je tu ještě jeden „booster“, tedy u mě velmi, velmi řídký, protože alkoholu zejména po menopauze neholduji, a to je kocovina. Jistě vám ji nemusím představovat, je to stav, kdy se tělo zoufale dožaduje doušku vody (anebo dobře, piva, protože to ho srovná), ale mozek, zcela ignorující potřeby organismu, se rozhodne běžet na plné obrátky. Zatímco většina lidí v tomto stavu sleduje nekonečné seriály nebo jen hypnotizuje strop, protože nic jiného nejde, já sedím s počítačem na peřině a padá ze mě jeden vtipný skvost za druhým (ano, teď nemám ani kocovinku, ani horečku).
Proč všechny skvělé nápady přicházejí ve chvílích, kdy je vůbec nedokážu uskutečnit, tedy kromě těch transformovaných do řádků a textu? A největší ironií je, že kdybych se v takovém stavu rozhodla vyrazit ven sdílet své revoluční myšlenky, setkala bych se jen se soucitnými pohledy. Ano, horečka a kocovina současně mi dodají nový pohled na svět a na život, ale bohužel mi zřejmě před okolím ubírají na věrohodnosti.
Horečka probudí génia a mozek jede bez cenzury
Znáte ten moment, kdy vám mozek konečně dovolí myslet bez zábran? Kdy vás nebrzdí vnitřní kritik, který říká: „Tohle je blbost, tohle nikdo nepochopí, tohle raději neříkej nahlas.“ Tak přesně tohle se mi stává, když mám horečku a kocovinu zároveň. V běžném stavu je mozek jako přísný editor. Prohazuje slova, vyškrtává myšlenky, cenzuruje nápady.
Osvědčeným trikem je ředit alkohol vodou. Buď jej hojně zapíjet po celou dobu konzumace, anebo si dát do nápoje led, do vína sodovku, do piva limonádu (ano, pivaři pláčou, ale radler je v některých zemích oblíbeným drinkem) nebo do lihovin více nealkoholických „ředidel“, jak říkáme „brzd“.
Ale když je přehřátý a zároveň dehydrovaný, tenhle nechtěný filtr se vypne, a to je přesně ta chvíle, kdy přicházejí nejlepší myšlenky. Je to, jako kdyby se humanitně zaměřený člověk v horečce vrhnul na logaritmy jako na nejlepší přátele, vzpomínal s nostalgií na gymnazijní fyziku a z hlavy počítal složité rovnice. Jasně, druhá věc je, že když si pak své „řádění“ ověřím za normálního stavu, zjistím, že jsem ve výsledcích přidala dvě nuly nebo odečetla polovinu vesmíru, ale to na věci nic nemění. Když mám kocovinu, dokážu rozebrat globální ekonomiku na prvočinitele a vymyslet lepší systém zdanění pro malé podnikatele. Přesně si pamatuji všechny své chyby z posledních deseti let a k tomu ještě dokážu odhalit hlubší vzorce lidského chování. Bohužel, jen dočasně.
Filozofie pro možná až moc pokročilé
Jak uvádí doktor David Nutt, většina z nás o kocovině ráda žertuje, zatímco v našem těle řádí alkoholový absťák. A ona kocovina trvá u každého různě dlouho (a ano, jsou i lidé, kteří kocovinu neznají vůbec), obvykle však kolem 24 hodin a nastupuje zhruba 10 hodin po dosažení nejvyššího množství alkoholu v krvi, samozřejmě v závislosti na pohlaví, hmotnosti a genetických dispozicích. A i když těm, kdo kocovinu neznají, hrozí, že alkoholu propadnou, pokud si libují ve stavech, jako mám já ve spojení horečky a kocoviny; hurá pro ně!
Ve výzkumu toho, co se v našem těle během kocoviny děje, jsou mezery. Vědci však vědí, že stav kocoviny je multifaktoriální událost, způsobená řadou biochemických a neurochemických změn a také naší osobní skladbou. Každý kocovinu prožívá různě, navíc záleží i na tom, co jste pili.
Vysoké koncentrace kongenerů jsou například v červeném víně a destilátech a nízké v čirých lihovinách, jako je vodka, říkají studie. „Může se vám zdát, že se vaše neurotransmitery zbláznily. Dva důležité neurotransmitery jsou glutamát a GABA (kyselina gama-aminomáslená). Glutamát mozek zapíná, zatímco GABA ho vypíná. Náš mozek se vyvinul tak, že pokaždé, když se uvolní glutamát, uvolní se i GABA. Je to krásně vyvážený systém. Když pijete alkohol, stimulujete GABA. Zpočátku se díky tomu cítíte uvolněně, ale při větší konzumaci alkoholu může dojít k vypnutí důležitých částí mozku, například těch, které ovlivňují úsudek a vědomí. Zároveň alkohol blokuje glutamátové receptory, a jak se hladina alkoholu zvyšuje, začínáte ztrácet schopnost ukládat vzpomínky. U hlodavců bylo prokázáno, že když pijeme, nerovnováha mezi GABA a glutamátem – tedy příliš mnoho GABA a příliš málo glutamátu – koreluje s intenzitou abstinence,“ říká David Nutt.
Bohužel, když se konečně dostanu z horečky a kocoviny, všechno se rozplyne.
Zvláštní, protože já tedy nejsem hlodavec, ale myslím, že kdyby hlodavec přemýšlel tak jako já s kocovinou a v horečce, jistě by třeba křeček přestal běhat v kolečku a došlo by mu, jak je to nekonečně hloupé. Místo toho by raději vymyslel zařízení k tomu, že bude moct ležet, a hmyz, zelenina a všechno, co miluje, mu bude na pásu přijíždět přímo pod čumák...
Hlasuji pro kocovinu s horečkou!
Rozumné pití (i s kamarádkou) je o zdrženlivosti, což může být snazší, když víte, že alkohol vás druhý den oslabuje. Jenže to je právě to, co já mám jinak. Horečka a kocovina dohromady dělají s mou myslí zajímavou věc: Vytrhávají mě z reality a zároveň mi umožňují ji vidět jasněji než kdykoliv předtím. Najednou se mi zdá, že všechny otázky světa mají jednoduché odpovědi. Problém je, že když je vyslovím nahlas, vypadají spíš jako nesmyslné bláboly. Pokud se chcete těmto reakcím okolí vyhnout, snažte se, aby vaše kocovina, zejména když pijete v nemoci, byla menší.
Jak předcházet kocovině?
Takže, jak říkají odborníci: Pokud chcete předejít kocovině, v první řadě pijte méně a snažte se nemít prázdný žaludek. Dodržujte rovnoměrné tempo. Pokud budete pít pomalu, tělo bude mít větší šanci alkohol zpracovat, takže maximální hladina alkoholu v krvi nebude tak vysoká a dostaví se i menší kocovina. Osvědčeným trikem také je ředit alkohol vodou. Buď jej hojně zapíjet po celou dobu konzumace, anebo si dát do nápoje led, do vína sodovku, do piva limonádu (ano, pivaři pláčou, ale radler je v některých zemích oblíbeným drinkem) nebo do lihovin více nealkoholických „ředidel“, jak říkáme „brzd“. Lepší na ředění alkoholu jsou neperlivé nápoje, protože ty perlivé mohou způsobit rychlejší vstřebávání alkoholu. A pak další takový oblbovací trik: Když zmenšíte sklenici, budete pít méně.
Geniální nápady zmizí nejen s kocovinu, ale i s uzdravením
Já se třeba snažím všechny výše zmíněné rady dodržovat, navíc, jak říkám, skutečně téměř alkohol nepiji. Ale je to zvláštní paradox – když jsem se nějak neuhlídala naposledy s kamarádkou, která mě přišla v nemoci navštívit, objevila jsem již předtím zažité kouzlo spojení propařené noci a nemoci. Bohužel, když se konečně dostanu z horečky a kocoviny, všechno se rozplyne. Všechny převratné myšlenky, které jsem si nestihla zapsat nebo je zpracovat do článku, se vytratí do prázdna. Najednou mi přijde úplně absurdní, že jsem je vůbec považovala za geniální.
Související…
Reklama
Možná je to tím, že běžný mozek potřebuje hranice, filtry a strukturu. Možná je právě onen zmatek a vyčerpanost tím, co umožňuje vidět věci jinak. Nebo je možné, že člověk prostě potřebuje trochu té iracionality, aby se dobral k něčemu novému a hýřil nápady.
Vlastně je mi líto, že některé myšlenky spolu s oběma stavy zmizí. Možná bych v nich našla odpovědi na zásadní otázky života nebo bych si potvrdila, že „kombo“ horečka a kocovina jsou perfektní pro filozofování, ale mizerné v komunikaci s normálními lidmi.
Blázni, nebo géniové?
Mozek je zkrátka zvláštní zařízení. V běžném provozu někdy drhne, ale když ho trochu přehřejete a odvodníte, začne chrlit brilantní myšlenky. Problém? Nikdo mi je nevěří. Možná si jen namlouvám, že mi to nejlépe myslí, když jsem fyzicky zničená. Možná jsou ty myšlenky opravdu převratné, ale nedokážu je správně vyjádřit. Anebo je pravda někde mezi. Možná v tom zvláštním prostoru, kde se realita mísí s horečnatými sny a kde si kocovina podává ruku s geniálními nápady. Každopádně, až mě příště potkáte v horečce, s divokým žhnoucím pohledem a notebookem rozžhaveným podobně jako moje čelo, možná nebudete vědět, jestli blouzním, nebo přicházím s teorií, která jednou změní svět. A já to nebudu vědět taky.
