fbpx

Pátek Karla Křivana: Nejznámější pražský brouk 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Kafkova Praha zmizela. Ta skutečná. Město z jeho textů i představivosti zůstalo. Můžeme ho objevovat při cestě do míst své duše či mysli nebo já nevím, do jakých ještě chemických zauzlin a reakcí

Zveřejněno: 7. 6. 2024

S Franzem Kafkou jsem se poprvé seznámil na místě tomu nejméně přizpůsobeném, a to v hodinách občanské nauky, snad nejslizčího předmětu naší tehdejší střední školy. Mluvím o začátku osmdesátých let, jejichž tesilově umakartová atmosféra nebyla příznivá lidem zvídavým a přemýšlivým.

Leč stalo se cosi podivného a my dostali profesora dosti zvláštního. Asi znaje přísloví, že pod svícnem je největší tma, nás v nejtupějším předmětu seznamoval s lidmi a skutečnostmi, o kterých jiní mlčeli. A tak nám poprvé vyprávěl Kafkovu povídku Proměna.

Kafka je pro mě velmi realistický a otevřený básník. Jen se pohybuje tam, kam se jiní bojí vstoupit.

Byl jsem nadšen, protože to byl svět, kterému jsem rozuměl. S tím včelínem zmatků a nejistot, který jsem nosil v hlavě, jsem usínal každý den s představou, že jsem někdo jiný a někde jinde. Proměna mě samotného byla v mé fantazii naprosto reálná součást běžného dne. Jen mi nedošlo, když jsem si tak vnitřně básnil, že ta proměna může být i nepříjemná.

Odvrácená strana mysli

Moje fantazie mě dosud odváděla do příjemnějších realit (tehdy jsme neznali slovo virtuální) a mě samotného proměňovala vždy v osoby skvělé, až úžasné. Kafkova varianta, jak ležím jako brouk na zádech a nemohu se otočit, přivedla tedy do mé dosud líbezné fantazie její odvrácenou stránku. A už v ní zůstala.

Marně jsem pak v domácí i jiných knihovnách po autorovi pátral. Naštěstí se pro jednou svět otočil za pár let k lepšímu a Kafka se vrátil do svého města, ze kterého samozřejmě nikdy nezmizel, ale vy víte, jak to myslím. A já zíral, kterak i spisovatelova tvář může prodávat trička a hrníčky, pokud z ní vytvoříte brand, že. To jsem již ale pracoval v reklamě, tudíž jsem to vnímal jako poučení a inspiraci.

Brána do imaginárních světů

Dvacáté století si do Kafky a jiných signalistů zla promítalo svoje problémy. Vnímavým lidem zůstal spisovatel, který vám při procházkách deštivými uličkami podzimní Prahy, které jindy připomínají zábavný park, dovolí uvolnit fantazii a vstoupit do míst, o kterých nevíte, že existují. A nemyslím tím nějaký konkrétní systém moci či skutečný prostor, ale váš vnitřní svět.

Nenabízí vám snové kontinenty s tajemnými bytostmi, kouzelníky a trpaslíky. Jen vaši představivost, touhy, strachy a třinácté komnaty. Kafka je pro mě velmi realistický a otevřený básník. Jen se pohybuje tam, kam se jiní bojí vstoupit. Patří k velkým mágům Prahy, kteří z ní udělali vstupní bránu do světů, jež nepochybně existují. A není důležité, že jen v naší imaginaci. Bez ní bychom byli jen brouci ležící na zádech bez možnosti s tím cokoliv dělat.

Související…

Pátek Karla Křivana: Je snadné být divákem, těžké vítězem
Karel Křivan

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...