Podle Českého statistického úřadu se v Česku v roce 2023 narodilo zhruba 91 tisíc dětí, což je nejméně za posledních 22 let. Jedním z důvodů je skutečnost, že stále více párů odkládá rodičovství kvůli strachu z budoucnosti. Pozdější věk ale může početí zkomplikovat, proto řada z nich hledá pomoc na klinikách asistované reprodukce. Ani možnosti medicíny ale nejsou všemocné, jak nám potvrdil MUDr. Pavel Otevřel, vedoucí lékař Reprofitu a vědecký sekretář Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP. Kliniky asistované reprodukce sice mohou trend klesající porodnosti zmírnit, celkovou situaci ale nezachrání.
Jaké jsou nejzávažnější důvody prudkého poklesu počtu nově narozených dětí?
Na vině je spojení dvou faktorů – vlna nižších porodních čísel z konce devadesátých let, která se sečetla s vlnou odkladu rodičovství na vyšší věk.
Proč dnes lidé odkládají rodičovství?
Bohužel je to dlouhodobý trend. Páry, tedy především ženy, si nejsou jisté, zda je právě teď ten vhodný moment pořídit si dítě. A to buď proto, že si samy nejsou jisté ekonomickým nebo socioekonomickým zázemím, nebo do toho působí takové ty obecné obavy ohledně budoucnosti země, která je teď méně bezpečná, než byla dřív. A potom je tu ještě dlouhodobá vlna šířící se západní Evropou, v rámci které je rodičovství odkládáno kvůli dostupnějšímu vzdělávání, emancipaci, antikoncepci.
Takže se sčítá více faktorů?
Přesně tak. Jednak se projevuje pokles, ke kterému začalo docházet už dříve. Potom je tu akutní důvod, že ze světa k nám proudí hodně špatných zpráv ohledně válek a podobně.
Související…
Reklama
A dále je tu ještě střednědobý faktor, kdy je dnes zkrátka přirozeným životním stylem mít děti pozdě. A tohle všechno se teď v jeden moment sečetlo a projevilo se to na nízkých porodních číslech.
Z vašeho pohledu lékaře, dá se s tím nějak bojovat?
Je to běh na dlouhou trať a v podstatě si myslím, že my jako lékaři žádný silný nástroj nemáme. Z mého pohledu lékaře je spíše škoda, že ačkoliv jsou si lidé obecně vědomí, že věk hraje ve věci založení rodiny roli, mají nereálná očekávání a myslí si, že mohou odkládat třeba až ke čtyřicítce. Tak to ale nejde.
Hranice věku narození prvního potomka se ale pořád posunuje.
Ano, normálně je dnes trend mít dítě po třicítce. To je za mě z pohledu lékaře ok – třicátnice ještě tolik nepotřebují naši pomoc, mají prostě dítě pozdě a nestihnou třeba dvě, nebo budou mít dvě a nestihnou tři. Ale my se spíše setkáváme se ženami, které mají nereálné očekávání od svého těla nebo od medicíny. Když odloží těhotenství na dobu před čtyřicítkou, tam se potom dostáváme ke slovu my, specialisté na IVF (metoda umělého oplodnění, in vitro fertilizace, spojení spermie a vajíčka mimo tělo ženy, pozn. red.), a v takovém věku už bohužel úspěšnost léčby není tak vysoká.
Četla jsem, že zlomovým rokem ohledně početí a úspěšnosti IVF je věk 36 let.
Ano, v tomto věku skutečně nastává zlom, co se kvality vajíček týče. Vyloženě z medicínské stránky – s tělem ženy stárnou i vajíčka. Protože vajíčka má žena od narození, žádná nová se netvoří a jsou jako jakákoliv jiná buňka v těle, takže stárnou – jako stárne kůže, jako se zhoršuje sluch, zrak.
Pojišťovna nehradí léčbu IVF nad 40 let a my odborníci s tím souhlasíme. Protože šance na otěhotnění už je potom tak nízká, že je to vlastně vyhazování peněz a mrhání prostředky daňových poplatníků.
A u většiny žen skutečně k takovému prudkému zlomu nastává kolem 37. roku věku, kdy se kvalita vajíček začne rapidně zhoršovat.
Kolikrát za rok má žena šanci otěhotnět?
To je další z nereálných očekávání. Ženy si často myslí, že když ovulují 12krát do roka, mají tolikrát šanci otěhotnět. Ale ve skutečnosti, i když si to žena ve věku přes 36 let hlídá, tak reálnou šanci, že otěhotní, má asi čtyřikrát do roka. Protože statisticky už osm z těch 12 vajíček je dopředu odsouzeno k tomu, že jsou nekvalitní a že z nich prostě nemůže otěhotnět.
Takže kdybychom to měli shrnout, tak pokud ženy uvažují o tom, že by si mohly pomoci asistovanou reprodukcí, tak by to měly udělat do 36 let? To je ten krajní termín?
Ano. To je ten důvod, proč pojišťovna nehradí léčbu IVF nad 40 let a my odborníci s tím souhlasíme. Protože šance na otěhotnění už je potom tak nízká, že je to vlastně vyhazování peněz a mrhání prostředky daňových poplatníků. Takže laicky se doporučuje toto: Pokud se vám do 35 let nedaří více než rok otěhotnět, navštivte odborníka. Pokud se vám nedaří otěhotnět po dosažení věku 35 let více než půl roku, už na nic nečekejte, zajděte za odborníky a případně na IVF.
A platí to pro první těhotenství, nebo i pro další?
I pro další. To taky bývá problém, protože ženy, které v nižším věku, třeba 23 nebo 25, otěhotní jako lusknutím prstu, nabydou falešného přesvědčení, že nemají žádný problém. Jenže čas je neúprosný a to, že se vám podařilo otěhotnět v nižším věku, není záruka, že se to podaří i později.
Výhoda potom může být, když má pár už třeba jedno dítě, a dozvědí se, že na tom reprodukčně už nejsou úplně dobře, vědí, že už jsou rodiči, a nebude je to třeba trápit tolik jako toho, kdo ještě žádného potomka nemá.
Modelový příklad – je mi 35 a půl roku se mi nedaří otěhotnět. Co mám dělat?
Minimálně zajděte za doktorem, aby vám poradil, jaké vyšetření si můžete nechat udělat, abyste s partnerem zjistili, jak na tom jste – seznámíte se se svojí reprodukční situací, se svými šancemi, a potom byste měli být schopní zvážit, zda si troufnete rodičovství dále odkládat, nebo zda například zkusíte IVF.
A když se rozhodneme, že odkládat chceme, co můžete nabídnout?
Pokud se rozhodnete dále odložit, máte dvě možnosti. Jde o metodu social freezing, kdy si můžete nechat zamrazit vajíčka či spermie, pokud nemáte partnera, nebo embryo, pokud ho máte. Lékaři vás seznámí třeba s tím, že na straně ženy už dochází ke snižování zásob vajíček, partner třeba taky nemá ideální spermie, ale pokud se ještě necítíte na to být rodiči, můžete si nechat zamrazit embryo. Tam už je potom hodně velká šance, že se stanete rodiči – přestává vám běžet čas a můžete se pro embryo vrátit třeba za dva za tři roky.
Jak dlouhou životnost má zamražené embryo?
Neomezenou. Ale první volbou by mělo být zamražení vajíček, a nikoliv embrya, a to ze dvou důvodů. Když jde o vajíčka, je to majetek pouze té ženy a do budoucna o něm může rozhodovat jen a jen ona. Pokud se ale nechá zamrazit embryo, je majetkem páru a po případném rozchodu se nedá použít. A potom jsou tu i etické důvody – mohou se nám tu hromadit zamražená embrya, která se nebudou dát použít, v podstatě živé bytosti, proto je to eticky sporné. Zmražení vajíček je po všech stránkách jednodušší.
Jen hypoteticky: Necháme si s manželem v 35 letech zamrazit embryo, protože se ještě necítíme být rodiči. A začneme se cítit třeba až v 45 letech. Můžu si nechat embryo zavést i po takové době?
Pokud spolu s manželem stále budete, tak ano. V Česku je to ze zákona možné provést do 49. narozenin. Existují ale i státy, kde nejsou žádné věkové limity, takže řada žen to řeší tak, že si embryo nechají převést tam, a léčbu podstoupí v zahraničí.
Je ještě bezpečné v takovém věku rodit?
Je to samozřejmě problematické. Proto my jako odborná společnost souhlasíme s limity, které jsou v Česku nastavené. A to jak s úhradou IVF pojišťovnou do 40 let věku, tak s horním věkovým limitem 49 let pro oplození jako takové.
Vyšší věk ženy je hlavní příčinou neúspěchu IVF.
Protože jednak už tam může být obtížnější porod, jednak jde také o to, aby potom matka vychovala dítě alespoň do maturity.
Takže, chápu to správně, že hlavní důvod toho, proč se IVF nemusí podařit, je vyšší věk ženy?
Ano, to je důvod číslo jedna.
Jaké jsou další faktory?
Pak jde o takové, řekněme učebnicové, záležitosti, jako je syndrom polycistických vaječníků, kdy má žena problémy s ovulací, nebo endometrióza zhoršující kvalitu vajíček i průchodnost vejcovodů. A potom to bývají kombinace, kdy je porucha ovulace třeba způsobená obezitou a diabetem. Určitou roli mohou hrát i genetické příčiny, ale ty se už vyskytují jen v jednotkách procent. A u mužů to bývá zhoršení parametrů u spermiogramů, pohyblivosti, koncentrace i vzhledu spermií a zase jenom výjimečně bývají nějaké hormonální nebo genetické příčiny, nebo třeba neprůchodnost chámovodů.
Co léčíte nejčastěji?
Většinou nejde o páry s nějakou jasnou diagnózou. Spíše řešíme kombinaci více faktorů. To znamená například starší žena s nadváhou a k tomu muž s horšími parametry. V podstatě žádná z diagnóz, kterou jsem zmínil, není sama o sobě fatální. Šance na početí výrazně klesá, když se třeba tři diagnózy spojí dohromady nebo se různě kombinují.
Hraje nějakou roli i životní styl? Třeba kouření a alkohol?
Určitě, zdravý životní styl bez kouření a alkoholu jistě zvyšuje plodnost, ale jeho příznivé dopady nějakou dobu trvají. Řekněme, když muž přestane kouřit, na spermiogramu se to projeví za půl roku. Když 35letá žena pravidelně kouřící více než 10 cigaret denně přestane, určitě si tím pomůže, ale hodnoty hormonů a kvalitu vajíček už má, jako kdyby jí bylo 40. Když 39leté ženě, které se nedaří otěhotnět, doporučíme, aby zhubla, a ona do roka ztratí 10 kilo, prospěje jí to, ale už jí bude 40 a čas běží.
A mohou budoucí rodiče nějak podpořit kvalitu vajíček a spermií a tím i šanci na otěhotnění?
Vyvarovat se kouření, obezity a cukrovky. Zkrátka preventivně žít zdravě a hýbat se, dlouhodobě. U spermií se potom obecně doporučuje dávat si pozor na přehřívání, na sedavé zaměstnání, nenosit mobilní telefony v kapse, nepít nápoje, které dlouho stály v pet lahvi na slunci. Protože víme, že plastová láhev vystavená teplu nebo slunečnímu záření uvolňuje do nápoje látky, které se později nachází v ejakulátu.
Existují nějaké ukazatele, které by žena mohla na svém těle sama rozpoznat jako vztyčený ukazováček, že by už s otěhotněním mohl být problém?
Úplně typickým ukazatelem snižování zásoby vajíček je zkracování délky menstruačního cyklu. To znamená, že z nějakých 28 dní se zkrátí na 24. Ale to se většinou týká žen kolem 38 let, což už je sám o sobě rizikový věk.
Podle statistik se nejen v Česku, ale ve většině vyspělých států snižuje počet dětí na jednu ženu – mnoho žen má jen jedno dítě.
V Evropě není ani jedna země, která má toto číslo přes dvě. Reprodukční číslo v Evropě se pohybuje kolem 1,6. Podle toho je matematicky jasné, že se populace nemůže obnovovat a v horizontu několika desítek let budou mít přes dvě děti už jenom státy kolem rovníkové Afriky.
MUDr. Pavel Otevřel
Vedoucí lékař brněnské kliniky asistované reprodukce Reprofit a vědecký sekretář Sekce výboru asistované reprodukce. Vystudoval lékařskou fakultu Masarykovy Univerzity, věnoval se onkogynekologii a onkogynekologické operativě. V současnosti se zaměřuje především na problém reprodukčního stárnutí žen. Podílí se také na vědeckých publikacích, přednáší na konferencích a přispívá do odborných časopisů.
Vypadá to, že planeta se začíná bránit přelidnění, protože už existují scénáře, podle kterých za nějakých 70 let nebude žádný stát, kde bude lidí přibývat – počet lidí se zastaví a už jich bude jen ubývat.
V čem může být tato situace nebezpečná pro další generace?
Nebudou tu lidé, kteří by se starali o důchodce. To se začíná na mezinárodní úrovni řešit jako vážný socioekonomický problém důchodových systémů. Ta křivka mluví zcela jasně, není cesty zpět a IVF to bohužel nezachrání. I kdyby všichni lidé byli uvědomělí a šli na IVF, tak úspěšnost je v porovnání s tím, když žena otěhotní přirozeně v mladém věku, šíleně nízká. Takže státy vlastně budou závislé na migraci, i když se tomu teď bráníme. V podstatě v Česku se letos narodilo o 10 tisíc dětí méně než jindy, a přesto počet obyvatel o 10 tisíc stoupl, a to díky migraci. Kdyby byly zavřené hranice, začalo by nás ubývat už teď.
A vracíme se zase na začátek, kdy jste říkal, že jako lékaři nemáte žádný silný nástroj, který by páry motivoval k založení rodiny.
To je pravda, ale přemýšlíme nad tím a snažíme se dostat předmět reprodukční výchovy už na základní školy a do sociálních sítí tak, aby se výchova k reprodukčnímu zdraví netýkala jen osvěty ohledně ochrany před pohlavními nemocemi a před nechtěným předčasným otěhotněním, ale také edukace ohledně toho, že plodnost a reprodukce mají svoje horní limity a je třeba myslet na to, abyste s partnerem nepromeškali vhodnou dobu k založení rodiny. Takže se jednak snažíme dané téma medializovat, aby lidé neměli od svého těla a od IVF nereálná očekávání a nemysleli si, že žena je plodná třeba do 50 nebo 60 let – což si někteří podle výsledků různých průzkumů skutečně myslí – jednak vidíme i mezery ze strany naší, lékařské.
Jaké mezery?
Setkáváme se s tím, že ženy téma rodiny vůbec neřeší se svým gynekologem a gynekologové sami nemají tendenci se ženou nebo párem téma rodičovství otevírat, pokud se sami nezeptají.
Děkuji za zajímavý rozhovor.
foto: se svolením Pavla Otevřela, Shutterstock, zdroj: Autorský článek
