fbpx

Z gamblera peer konzultantem: Jiří v práci dlužil milion a půl, dnes pomáhá nemocným čelit závislosti 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

S vyléčeným gamblerem o tom, jaké to je padnout na dno a z něj se dostat zpátky na světlo. Jiří tvrdí, že dobré konce existují, ale člověk se nesmí bát požádat o pomoc.

Zveřejněno: 4. 5. 2024

V dnešním online světě na nás čekají mnohé nástrahy, kterým musíme čelit. Jednou z nich je i možnost hraní nejrůznějších her, sázení na různé sporty a jejich výsledky prakticky kdykoliv. Právě to se stalo osudným 44letému Jirkovi z Brna, který propadl závislosti na online sázení.

Čím si vás získalo zrovna sázení?

O sázení na sportovní zápasy jsem se zajímal už od mladého věku. Doteď si pamatuji, jak jsem v neděli chodíval do kamenných provozoven, kde jsem nejčastěji sázel na dva nejpopulárnější sporty – fotbal a hokej. Později se přidal i tenis.

Co to pro vás tehdy znamenalo?

Doslova jsem miloval ten rituál, když jsem celý týden sledoval, jak se vyvíjely jednotlivé kurzy, vedl jsem si statistiky a na pobočce jsem pak své poznatky probíral s ostatními. Byl to můj koníček a záliba ve sportu to vše ještě umocňovala, tehdy ještě bez rizikových příznaků závislosti.

Kdy se to zvrtlo?

Všechno se změnilo s příchodem internetu a obecně s přesunem života do online světa. Tento trend totiž následovala i možnost hraní hazardních her a sázení.

Jak konkrétně internet ovlivnil váš přístup k sázení?

Sázení už nebylo několikadenním rituálem. Najednou jsem mohl sázet kdekoliv a kdykoliv, návštěva pobočky se stala zbytečnou. Po nějaké době jsem online sázení zcela propadl. Zvlášť po zavedení takzvaných live sázek, u kterých se vše vyhodnocuje ihned, a nemusíte na nic čekat.

Sázet kdekoliv a kdykoliv... To jste dělal?

Ano, doslova. Třeba i na střídačce při hře florbalu.

Můžete to přiblížit?

S přáteli jsem chodil hrát florbal. A byl jsem rád za každé střídání. Na střídačce jsem totiž mohl průběžně sledovat samotné zápasy, jak se vyvíjejí, kdo dal branku, pohyb kurzů, následně na to vše reagovat a průběžně sázet. Pokud bych hrál celou dobu a pak šel rovnou do sprchy, mohlo by mi něco uniknout. Nervově bych to nezvládl, potřeboval jsem informace. Hned!

A na co všechno jste sázel?

Třeba i na pingpongové zápasy v Číně, které možná ani nebyly reálné. Potřeba sázet na cokoliv a kdykoliv byla větší.

Bál jsem se, co se stane, až majitelé přijdou na to, že jsem společnosti v podstatě sebral jeden a půl milionu, které jsem prohrál. Zpronevěra, vězení, rozvod. To vše se mi honilo hlavou.

Jak se ta neustálá potřeba sázet dala skloubit se zaměstnáním?

Hůř a hůř. Pracoval jsem tehdy v jedné společnosti, kde jsem měl mimo jiné na starosti finance. Takže peníze, za které jsem sázel, jsem si bral v zaměstnání. Díky tomu se rodinný rozpočet zdál být v pořádku. I proto manželka podezření na možné problémy se sázením neměla.

Žena o tom, že sázíte, neměla tušení?

Věděla, že si občas vsadím, ale jak často a v jakých částkách, to se mi dařilo tajit.

Nějak se to ale na vás muselo začít projevovat?

Časem ano. Téměř jsem neodkládal mobil a začaly se objevovat i další příznaky závislosti. Když jsem vyhrál, okamžitě jsem částku znovu vsadil, jelikož ta nikdy nestačila na skutečný objem dluhů. Žil jsem tak v permanentním stresu, který se v práci postupně navyšoval s rostoucí dlužnou částkou.

To vás muselo hrozně stresovat?

Pekelně. Nevěděl jsem, jak z téhle situace ven. Říct to, přiznat se, všechny zklamat nebo přijít o práci? Ne! Říkal jsem si, že to třeba jednou vyjde a vše pak hned uhradím. A pak přišel ten audit a v podstatě to vyřešil za mě.

Jaký audit?

Audit financí v zaměstnání. Tehdy jsem se ho bál jako čert kříže, ale pravda je, že odhalení chybějících peněz mi nakonec doslova zachránilo život.

Co se vám honilo hlavou?

Bál jsem se, co se stane, až majitelé přijdou na to, že jsem společnosti v podstatě sebral jeden a půl milionu, které jsem prohrál. Zpronevěra, vězení, rozvod. To vše se mi honilo hlavou. Nevěděl jsem, co bude. Bál jsem se toho, že svůj problém budu muset přiznat manželce, dětem, rodině.

Po nějaké době mě dokonce oslovili z původní práce, jestli se k nim nechci vrátit. To jsem odmítl.

Na druhou stranu se mi neskutečně ulevilo. Mohl jsem o svém problému promluvit s někým dalším a ta neskutečná tíha, která na mě dlouhou dobu ležela, najednou jako by opadla. Přitom jsem ale prožíval nejhorší období svého života.

Jak to dopadlo?

V práci jsem dostal výpověď, ale obviněn jsem nebyl. Pyrrhovo vítězství, řeklo by se. Jenže nový start byla právě ta šance, abych šel dál. Našel jsem si nové zaměstnání mimo svůj obor a ve firmě, kde o mém problému nikdo nevěděl. I když mě děsilo, že hráčská minulost se za mnou potáhne a na nové firmě se časem provalí, naštěstí se to nestalo.

A co bylo doma?

Manželce jsem doma celou situaci přiznal. Postavila se k tomu čelem, neopustila mě a rozhodla se situaci ihned řešit. Jak po stránce finanční, tak i po stránce mojí závislosti. Musel jsem se jít okamžitě léčit.   

Milion a půl, který jste dlužil v původní práci, ale bylo potřeba splatit...

Jasně. Abych celou částku splatil co nejdříve a také zajistil manželce a dvěma dětem relativně normální život, měl jsem kromě nového zaměstnání po večerech a nocích další brigády.

Jak jste se tehdy cítil?

Chtěl jsem odčinit, co jsem způsobil, a dokázat, že nejsem takovým člověkem, kterého ze mě udělaly sázky. Spával jsem čtyři pět hodin denně. Nebylo to jednoduché období, ale možná i ten zápřah mi pomohl se z toho všeho pomalu dostat a zjistit konkrétní váhu peněz. Už to nebyla jen čísla na displeji.

Můžete říci, co vám, kromě podpory rodiny, asi nejvíce pomohlo?

Asi to, že jsem dostal příležitost začít s čistým štítem, v nové firmě a v novém kolektivu. To pro mě tehdy hodně znamenalo. Dokonce mě po nějaké době oslovili z původní práce, jestli se k nim nechci vrátit. To jsem odmítl.

Společnost Podané ruce pomáhá lidem osvobodit se od závislosti nebo od tíživé situace, která jim zabraňuje žít plnohodnotně a zapojit se do společnosti. Poskytuje jim všestrannou podporu a profesionální služby v oblastech prevence a léčby návykového chování, programů pro děti a mládež i duševního zdraví. Soustředí se také na programy penitenciární a postpenitenciární péče, ochranu veřejného zdraví a minimalizaci rizik. Prostřednictvím bezmála čtyř desítek odborných center pečuje o stovky klientů ve třech regionech České republiky. Za podpory projektu Zodpovědné hraní, fungujícím pod záštitou Institutu pro regulaci hazardních her (IPRH), který se zaměřuje na seberegulaci, prevenci a snižování škod hazardního hraní, společnost také provozuje Linku pomoci pro hráče hazardních her a jejich blízké na čísle +420 777 477 877, na které se zájemci mohou nově dovolat nonstop.

Proč?

Jednak jsem v současné práci spokojený, jednak jsem se nechtěl vracet do společnosti, kde se o mém problému se sázením ví a kde jsem prožil tolik skličujících okamžiků, které mi změnily život.

Kam jste se chodil léčit?

Několik let jsem docházel do Společnosti Podané ruce v Brně. Tady mi pomohli cestou terapie. Po čase jsem se dokonce z klienta stal peer konzultantem.

Jaká je úloha peer konzultanta?

Docházím na sezení hráčů, kteří se léčí z různých závislostí. Na sezení je vždy přítomný terapeut. Já jsem pro klienty spíše jako jeden z nich, který si podobným problémem také prošel. Dokážu se vcítit do problémů a pojmenovat konkrétní situace, které se jim v určitých fázích léčby a v průběhu samotné závislosti dějí a děly.

Baví vás to?

Baví a naplňuje. Doufám, že jim moje zkušenosti mohou pomoci si některé věci uvědomit a snad i jít dále. Pokud bych dokázal pomoci jednomu člověku ze závislosti, budu za to šťastný.

Dá se sázet bezpečně a nepropadnout tomu?

Jsem optimista. Věřím, že je možné občas si vsadit nebo zahrát a nepropadnout přitom závislosti. Ne každý to ale zvládne a odolá riziku, které s sebou tato pro někoho pouze zábava nese.

Jak to dnes máte vy?

Já byl bohužel ten, který to riziko neunesl. Už sedm let nehraju a dva roky spolupracuju v oblasti gamblingu jako peer konzultant. Dluhy, které jsem hraním udělal, jsem téměř splatil, a dnes mám tak nejen čas, ale už i finance, které můžu investovat do rodiny i koníčků. 

Co byste vzkázal hráčům, kteří jsou na dně?

Aby se nebáli svěřit se někomu, komu důvěřují, a požádali ho o pomoc. A potom, aby si věřili a vytrvali.

 

 

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...