Do Lázní Kynžvart jezdil kolem roku 2000, když mu bylo pouhých šest let. A sám. Zpočátku si Filip Rojík myslel, že je jediný, kdo zkušenost prožíval tak negativně, ale když se jednou zmínil známé, zjistil, že lidí s podobnými traumaty je mnohem víc.
Odhodlal se je vyhledat a se dvěma takovými nakonec i natočil krátký dokument Odstřižené děti, který je zveřejněn na YouTube. Společně se do Lázní Kynžvart vydali zavzpomínat, co se tam tehdy vlastně dělo. Zajímavé je, že každý tam pobýval v úplně jinou dobu. Lenka tam byla ještě za dob těžkého komunismu v roce 1977 ve věku čtyř let na měsíc, Jirka v roce 1988 rovněž ve věku čtyř let na celé dva měsíce a Filip, jak už bylo řečeno, v novém miléniu. A všichni tři bez rodičů.
Krev a ledová voda
V Jirkovi silně utkvěla vzpomínka na hromadné stříhání nehtů, kdy se děti musely postavit do řady a zdravotní sestra jednomu po druhém jak na běžícím pásu stříhala nejprve jednu a pak druhou ruku. A jak pospíchala, nechávala za sebou krvácející prsty. Vyrušování se trestalo ledovou sprchou a po večerce, která byla v devět večer, už se nemohlo ani na toaletu. Chlapci to tedy řešili tak, že močili přímo v pokoji za skříň. Kdyby se přece jen někdo odvážil ven, čekala ho tam hlídající sestra a její výhružky.
Syn to zvládal dobře, těšil se celý rok. Byl hodně po nemocnicích, tak byl zvyklý na režim a nikdy jsem u něj nepozorovala žádné trauma z pobytu. Ale to bylo před dvaceti lety.
Filip má doteď husí kůži z toho, když se děti za trest zavíraly na půdu. Na to vzpomíná v diskusi pod dokumentem na YouTube i uživatel @jirisuruvkaVideo. „No, já jsem byl v dětské léčebně Lázně Kynžvart 3x, v letech 1970, 71, 72, měl jsem 9, 10, 11 let, čili 4.–6. třída, na půdě jsem byl zavřenej několikrát, dost dlouho, protože jsem si vykládal s klukama na pokoji po večerce, mohl jsem si vybrat buď klečet cca 20 min na osvětlené chodbě, nebo stát zavřenej ve tmě na půdě. V okně visel kabát na ramínku jako oběšenec, jednou mě tam noční sestra zapomněla, tak jsem tam byl zavřenej asi hodinu.“
Filip popisuje, jak se každý den dětem měřila teplota. Kdo ji měl zvýšenou, musel na izolaci. Z té měl hrozný strach, protože to bylo místo, kde je člověk úplně sám, na oknech má mříže a z okna se dívá na děti, jak si hrají venku. „Takže na x týdnů je člověk odříznutý od rodičů, je ve skupině dětí a pak je odříznutý ještě z té skupiny dětí.“ V dospělosti se u něj pak vyvinul strach z některých nemocí, hypochondrie. Myslí si, že to pramení právě z tohoto traumatu.
Ozdravovna řešila jak děti s nadváhou, tak děti s podváhou. Zatímco hubeným dávali samý dobroty, my jsme dostávali třeba krupicovou kaši a na ní tři třešně místo kakaa. U jídla jsme seděli v jídelně ve dvou řadách. Na jedné straně hubený, na druhý tlustý.
Zbaveni individuality
Lenka si vzpomíná na hrozný pocit, když byla od rodičů odvlečená zdravotní sestrou a hned na úvod převlečená do erárního oblečení. To, že děti nemohly mít ani vlastní věci, v ní vyvolalo silný pocit odcizení. A rodiče jí pak řekli, že se po návratu chovala odcizeně i k nim.
„Když se můj brácha astmatik vrátil ve třech, čtyřech letech z Lázní Kynžvart, vůbec nemluvil... Dodnes mamka neví proč... Je to sice nějakých 55 let nazpět, ale já si doteď moc dobře pamatuju, jak jsme ho vezli domů,“ vzpomíná zase v diskusi pod filmem uživatelka @AnnaAnna-xe9vq. Hrozným trestem pro děti také bylo, když jim sestry zabavovaly osobní věci a dárky od rodičů, jejich jediné spojení se světem venku.
Vyrušování se trestalo ledovou sprchou a po večerce, která byla v devět večer, už se nemohlo ani na toaletu. Chlapci to tedy řešili tak, že močili přímo v pokoji za skříň.
Na svůj pobyt v lázních si v jiném videu rozpomenula také Zdeňka Šíp Staňková. Ta pobývala v ozdravovně Karkůlka v Peci pod Sněžkou ve svých 12 letech. Hodně ji zasáhlo například povinné přerozdělování balíčků, které dětem přišly od rodičů, mezi všechny děti. Do lázní ji poslali, protože byla příliš hubené a nemocné dítě, a říká, že se odtamtud vrátila úplně stejně nemocná a hubená, jako když přijela.
Jak je vidět z komentářů pod videem, pobyty řešící tělesnou váhu by mohly být kapitolou sama pro sebe. „Když mi bylo devět nebo deset, byla jsem na odtučňovacím pobytu. (…) Vybavuji si, že ozdravovna řešila jak děti s nadváhou, tak děti s podváhou. Zatímco hubeným dávali samý dobroty, my jsme dostávali třeba krupicovou kaši a na ní tři třešně místo kakaa. U jídla jsme seděli v jídelně ve dvou řadách. Na jedné straně hubený, na druhý tlustý. Nás donutili čekat a koukat na hubený, než dojedí. Doteď bojuju s mindsetem, že zdravý jídlo je vždycky o mnoho hnusnější než nezdravý, protože tak nám to bylo prezentováno. Celkově na to vzpomínám jako na poštvávání dvou skupin dětí proti sobě, při jídle, při denních aktivitách, při rozcvičkách, všude. (…) Každopádně mi až v pětadvaceti došlo, jakou ty čtyři týdny ve mně nechaly paseku. Doteď bojuju s jídlem. Když jím něco zdravého, tak cítím obrovský pocit nespravedlnosti...,“ píše @kristenhewitt566.
Souhlasím s tím, že děti mohly mít traumata z toho, že trávily velmi dlouhou dobu bez rodičů v cizím prostředí. Citlivější jedinci mohli určitě zažívat strach a velký stesk po rodičích, který mohl v dětských hlavičkách zůstat na velmi dlouhou dobu. Hlavní problém bych ale viděla v tehdejším centrálně nastaveném systému. Pán, který video natočil, by měl určitě totéž trauma z kterékoli jiné léčebny, do které by ho rodiče poslali.
Jak je to dnes?
Po zveřejnění dokumentu na YouTube Rojíkovi přišla od lázní výhružka. „Organizace Léčebné lázně Lázně Kynžvart mi v zastoupení advokáta zaslala předžalobní výzvu k dobrovolnému splnění povinností ve věci neoprávněného zásahu do dobré pověsti. Požadují, abych film odstranil z internetu do 30. 9. 2023. S mým advokátem jsme na předžalobní výzvu reagovali a vysvětlili, proč dokument z internetu neodstraním,“ napsal na YouTube. Nyní čeká, jak budou lázně pokračovat dál. Je odhodlán video na internetu ponechat.
Lázně potvrdily, že výzvu skutečně poslaly. „Je pravdou, že Léčebné lázně Lázně Kynžvart panu Rojíkovi zaslaly předžalobní výzvu na dobrovolné stažení dokumentu z YouTube, která byla rozhodně opodstatněná, protože dokument vědomě poškozuje dobré jméno našich lázní, které jsme si dlouhá léta budovali. Lázně poskytují profesionální lázeňskou péči založenou na nejnovějších lékařských poznatcích v oborech balneologie, obezitologie a léčebné rehabilitace. Dodržujeme ta nejpřísnější pravidla péče, což můžeme doložit akreditací,“ napsala Flowee interní auditorka lázní Veronika Placková.
Režisér má ale obavu, že téma podmínek v dětských lázních v Česku je něco, o čem se v Česku ještě nezačalo mluvit. Soudí to z velkého množství zpráv, které mu posílají lidé s podobnými zkušenostmi, kteří přiznávají, že tyto zážitky nikdy předtím s nikým nesdíleli. Nicméně dodává, že nechce, aby to vypadalo, že Lázně Kynžvart jsou středobodem všeho zla a vypichuje možnost, že šlo pouze o selhání jednotlivců.
Auditorka lázní dále Flowee napsala, že je nemožné se vyjádřit k popisovaným událostem z doby totalitního režimu, kdy tehdejší zaměstnanci v současných lázních již dávno nepracují a nelze tak provést konfrontaci za účelem získání objektivních informací. Lze ale dle ní s jistotou konstatovat, že v současných lázních se nic takového neděje.
Když se můj brácha astmatik vrátil ve třech, čtyřech letech z Lázní Kynžvart, vůbec nemluvil... Dodnes mamka neví proč... Je to sice nějakých 55 let nazpět, ale já si doteď moc dobře pamatuju, jak jsme ho vezli domů..
A jsou i lidé, kteří se staví na stranu lázní. Například @veronikakubicova743 vzpomíná na pobyt její dcery z let 2019, 2021 a 2022 poměrně v dobrém. „Celé bylo špatně, že děti byly bez rodičů. To prostě musí být trauma. I dnes je to s doprovodem do 6 let. Pak buď najít psychologa, který doprovod rodinného příslušníka doporučí, nebo si zaplatit pobyt samostatně. Za to ale lázně nemohou. Až na jednoho arogantního doktora, kterého jsem zde potkala v roce 2019, byl veškerý personál lázní příjemný a vstřícný. Nastal asi velký posun.“
„Mám syna 25 let, který jezdil do Kynžvartu od svých pěti let do osmnácti... Nikdy jsem za ty roky neslyšela něco takového, co popisujete. Určitě na ně některá sestřička zakřičela, vždyť jich měla na baráku sedmdesát a překřičet takové množství děti určitě není sranda. Zvládal to dobře, těšil se celý rok, byl hodně po nemocnicích, tak byl zvyklý na režim a nikdy jsem u něj nepozorovala žádné trauma z pobytu. Ale to bylo před dvaceti lety. Nyní jezdím s mladším, kterému je 11 let a musí mít doprovod. Vzhledem k jeho diagnózám nám lázně vycházejí maximálně vstříc. Za ty roky jsou lázně někde úplně jinde, přibyla spousta nových věcí právě pro děti. I dnes jezdí děti samy, vídám je venku a nepotkala jsem uplakané děti, ale veselé,“ píše @romanasilovska3996.
Zkreslené vzpomínky?
„Video odráží subjektivní pocity několika lidí z raného dětství, kdy vzpomínky mohou být časem výrazně „zkreslené“. Souhlasím s tím, že děti mohly mít traumata z toho, že trávily velmi dlouhou dobu bez rodičů v cizím prostředí. Citlivější jedinci mohli určitě zažívat strach a velký stesk po rodičích, který mohl v dětských hlavičkách zůstat na velmi dlouhou dobu. Hlavní problém bych ale viděla v tehdejším centrálně nastaveném systému, kdy děti od dvou až tří let jezdily do dětských ozdravoven bez doprovodu rodičů a nikdo předem nehodnotil, zda to dítě psychicky zvládne či nikoliv. Pán, který video natočil, by měl určitě totéž trauma z kterékoli jiné léčebny, do které by ho rodiče poslali," upozorňuje auditorka Placková.
Dětem je u nás poskytován maximální komfort a mimo lázeňské procedury i spousta kulturních a sportovních aktivit. Věřím, že všechny děti od nás odjíždějí velmi spokojené, o čemž svědčí vyplněné dotazníky i fakt, že děti s rodiči i děti samotné se k nám opakovaně vrací.
Velmi nešťastné jí přijde, že dokument byl zaměřen na pošpinění dobrého jména právě jejich lázní, které dříve fungovaly stejně jako kterékoli jiné. Navíc informace ve videu jsou dle ní podávány tak, že lze nabýt dojmu, že něco takového se v lázních může dít i v dnešní době. K natáčení dokumentu v prostorách lázeňských domů došlo bez jejich vědomí a bez jakéhokoli kontaktu s vedením organizace. Vedení je zvyklé podávat informace o současném fungování lázní. Autoři dokumentu by pak mohli mnohem lépe posoudit, co se od doby jejich pobytu zde změnilo. To by ale pak dokument nevyzněl pro diváky tak katastroficky a neměl by tolik ohlasů, myslí si auditorka.
„Od doby socialismu ale naštěstí uplynulo hodně času a dnes systém dětské lázeňské léčby funguje úplně jinak. Děti do 6 let jezdí na léčebné pobyty výhradně s rodiči a doprovod je možný i u starších dětí. Konečné rozhodnutí je vždy na rodičích. Dětem je u nás poskytován maximální komfort a mimo lázeňské procedury i spousta kulturních a sportovních aktivit. Věřím, že všechny děti od nás odjíždějí velmi spokojené, o čemž svědčí vyplněné dotazníky i fakt, že děti s rodiči i děti samotné se k nám opakovaně vrací," dodala na závěr.
Související…
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
