fbpx

Život není jen náhoda. Štěstí si můžete sami přivolat. Expert radí, jak na to 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Říkáte si, že máte v životě prostě smůlu a štěstí se vám vyhýbá? Možná je chyba ve vašem přístupu. Studie odhalila, že vidění sebe sama jako smolaře má kořeny už v útlém věku

Zveřejněno: 6. 12. 2023

Štěstí lidé chápou různě. Někdo ho vidí jako „náhodu“, jiný ho považuje za magickou, nadpřirozenou sílu, kterou lze i ovládnout. No a další ho mohou brát prostě jako lidskou vlastnost, se kterou se někdo narodí, a někdo ne.

Jak to ale ve skutečnosti je? Autor knihy Faktor štěstí Richard Wiseman věří, že na štěstí není nic magického a že v kasinu vám nepomůže, ani neublíží. Na druhou stranu, považovat se za šťastlivce nebo smolaře je „způsob vidění sebe sama, který má pak dopad na to, jak se chováte a jak přemýšlíte, a stává se sebenaplňujícím se proroctvím. Takže v jistém smyslu štěstí rozhodně existuje“.

A „existuje“ už odedávna. „V podstatě v každé kultuře v celé historii lidé mluví o pověrčivých rituálech nebo náhodě, jako ostatně i my dnes, dokonce i s naším množstvím vědy a technologií,“ řekl Wiseman deníku The Washington Post. „Je to něco hluboko v nás, co si uvědomuje, že naše životy řídí náhoda, a my se snažíme udělat něco, abychom nad tím získali kontrolu,“ říká deníku rovněž Profesorka psychologie Jacqueline Woolleyová. „Jako lidé jsme velmi nesví z nejistoty,“ řekla. „Když má člověk pocit, že nad životem ztrácí kontrolu, že věci se dějí náhodně a on svůj život neřídí, pak často hledá nadpřirozená vysvětlení.“

Ztráta naivity

Během svého dlouholetého výzkumu Wiseman zjistil, že ve Velké Británii je „zhruba 12 % populace, která tvrdí, že má obrovské štěstí, a asi 8 % lidí, kteří tvrdí, že mají smůlu“. Ve studii z roku 2021 se Woolleyová zabývala touto myšlenkou u dětí. Zjistila, že děti zhruba mezi 4. a 8. rokem života čerpají povědomí o štěstí díky rodině, škole, knihám a internetu. Ve věku 10 let však děti začínají být skeptické. Začínají si všímat, že když si něco přejí, tak se to nestane. „Začínají si uvědomovat, že když zapomenou svůj talisman a prohrají závod, není to proto, že by v jejich životě ten den chyběla nějaká nadpřirozená síla. Bylo to proto, že zapomněly svůj předmět pro štěstí, což je stresovalo a znepokojovalo, a proto závod prohrály.“

Považovat se za šťastlivce nebo smolaře je způsob vidění sebe sama, který má pak dopad na to, jak se chováte a jak přemýšlíte, a stává se sebenaplňujícím se proroctvím. Takže v jistém smyslu štěstí rozhodně existuje.

 

Talismany, které fungují

Že mají děti své plyšáky pro štěstí, není žádná výjimka, některým ale tato víra přetrvá až do dospělosti. Bývalý americký prezident Barack Obama například hrával basketbal, aby zvýšil svou volební šanci. Basketbalista Michael Jordan zase musel pod dresem NBA nosit tréninkové šortky z univerzity.

Woolleyová upozorňuje na studii z roku 2010, která zjistila, že když se hráčům řekne, že golfový míček má štěstí, zvýší se jejich šance na úspěch. „Je zřejmé, že to není štěstí, co to způsobuje. Je to tím, že tyto pověry vám dodají sebedůvěru, a vy pak hrajete lépe,“ řekla. „Pokud si myslíte, že díky tomu budete hrát lépe, pak je pravděpodobné, že to tak opravdu bude.“

Co lze změnit?

Je možné změnit svůj pohled na štěstí, a pokud ano, mohlo by to vést k lepším výsledkům? V první řadě je třeba si uvědomit, že k pojetí štěstí přispívá postavení člověka ve společnosti. „Okolnosti, do kterých jste se narodili, společnost, genetická výbava, kterou jste dostali do vínku – všechny tyto věci jsou mimo vaši kontrolu,“ řekl Wiseman. Kromě těchto omezení však podle něj existují kroky, které můžete podniknout, abyste své štěstí zlepšili. Po studiu lidí, kteří se považují za šťastné či nešťastné, zjistil, že ti „šťastní“ maximalizují náhodné příležitosti a odvažují se následovat svou intuici, aby tyto okamžiky využili.

Lidé, kteří mají „štěstí“, mají širší zaměření a je u nich větší pravděpodobnost, že se setkají s náhodnými příležitostmi, a pak se jim mohou stát dobré věci. Naopak lidé, kteří se považují za nešťastníky, jsou prostě tak nějak zaseknutí ve svém úzkém vidění světa. 

„Pokud jste uvolnění a šťastní, vidíte více příležitostí,“ řekl. „A jste-li flexibilní, dokážete případné příležitosti využít naplno. Šťastní lidé vědí, kam směřují, ale často mění směr podle toho, jak fouká vítr.“ Šťastní lidé také očekávají štěstí a mizerné zážitky proměňují v dobré. „Bývají to nepřekvapivě optimisté a jsou také velmi odolní vůči špatným věcem, které se jim stanou,“ říká Wiseman. „Pokud se stane něco špatného, myslí si spíše: dobře, mohlo to být horší, než mohlo to být lepší.“

To může podle Woolleyové ovlivnit i jejich budoucí štěstí. „Pokud máte z nějaké události lepší pocit, pak možná budete mít lepší očekávání ohledně budoucích událostí a možná se vaše štěstí změní. Co se týče konkrétních činností, můžete své zaměření posunout směrem k pozitivním věcem tím, že si povedete deník štěstí,“ řekl Wiseman. „Každý večer, než půjdete spát, věnujte asi 30 vteřin tomu, abyste si zapsali pozitivní věc, která se ten den stala, nebo projevte vděčnost za přátele, rodinu, zdraví, nebo negativní věc, která se již neděje.“

Nadhled a otevřenost

Je také důležité umět se dívat na věci z nadhledu. Zlomenina nohy může být nyní považována za neštěstí, ale pokud v nemocnici potkáte svého budoucího manžela, může se nakonec ukázat jako velmi šťastná. Dále je dobré nenechat se ovládat zvyky. Při chůzi zvolte jinou trasu, občas zapněte jiný televizní program, mluvte s jinými lidmi. I malé změny mohou být účinné. Mějte oči otevřené a buďte připraveni chytit jakoukoli příležitost, která se vám naskytne.

„Lidé, kteří mají ,štěstí‘, mají širší zaměření a je u nich větší pravděpodobnost, že se setkají s náhodnými příležitostmi, a pak se mohou stát dobré věci,“ dodala Woolleyová. Lidé, kteří se považují za nešťastníky, jsou prostě tak nějak zaseknutí ve svém úzkém vidění světa. Nemůžete očekávat, že štěstí přijde zázračně a bez námahy. Štěstí je velmi velkou součástí naší sebeidentifikace a není příliš tvárné, dokud pro něj neuděláte něco zcela konkrétního.

Související…

Čas si za peníze nekoupíš. Stav bankovního účtu nám štěstí nepřinese
Hana Průšová

foto: Shutterstock, zdroj: Washington Post

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...