Dvojice kanadských výzkumnic Sylvie Cossette z Montreal Heart Institute a Alexis Cournoyer z Montreal Sacred Heart Hospital letos analyzovala údaje o více než 39 300 pacientech, u nichž došlo v letech 2005 až 2015 k srdeční zástavě mimo prostory nemocnic, a byli tak ohledně akutního ošetření závislí na pomoci neprofesionálního okolí. Vyšlo najevo, že pomoci se dostalo pouze 54 % z nich. Kolemjdoucí také byli ochotni resuscitovat spíše muže (68 %) než ženy (61 %).
Australský kardiolog Jason Kovacic poznamenal, že výzkumů, ze kterých vyplývá, že ženy mají menší šanci na poskytnutí první pomoci, pokud u nich dojde k srdeční zástavě mimo domov, v posledních deseti letech přibývá po celém světě. Studie z roku 2018, provedená v USA na více než 19 000 pacientech, zjistila, že resuscitováno kolemjdoucími bylo 45 % mužů, mezi ženami se však pomoci dostalo pouze 39 % z nich. K obdobnému závěru dospěla i studie z Nizozemska z roku 2019 (73,9 % mužů oproti 69,2 % žen).
Možná vás napadne, proč vlastně ženám poskytujeme první pomoc méně. Za touto neochotou stojí tři hlavní důvody:
Věříme, že infarkt se žen netýká
Australská kardioložka Fiona Foo prohlásila, že „veřejnosti ani lékařům stále nedochází, že i ženy trpí srdečními onemocněními, nebo že u nich dochází k zástavě srdce. Stále panuje názor, že na srdeční choroby neumírají, a přitom ve skutečnosti jde o druhou nejčastější příčinu úmrtí žen v Austrálii hned po demenci.“ Zmínila, že se to promítá dokonce i mezi profesionály – podle údajů z Nového Jižního Walesu z roku 2019 zdravotníci častěji poskytovali resuscitaci muži než ženě (40 % oproti 36 %).
„Dotýkání se oblasti hrudníku žen je obvykle velmi kontroverzní. V dnešní době byste kvůli tomu mohli být obviněni ze sexuálního útoku, ať už jste muž, nebo žena,“ řekl čtyřicetiletý muž.
Panuje tedy poměrně rozšířený názor, že u žen dochází k srdeční zástavě jen zřídka, a to i díky skutečnosti, že se pro nácvik resuscitace používají mužské figuríny. „Záběry v médiích zachycují vždy muže, kterého postihl infarkt, takže lidé možná srdeční potíže žen mylně považují za pouhé mdloby,“ myslí si Fiona Foo.
Bojíme se, že ublížíme
U žen se zkrátka více bojíme, že je při CPR zraníme, protože „jsou slabé nebo křehké“, a u resuscitace se klidně mohou i lámat žebra. Tak prosté to je: strach, že ublížíme, může nakonec ublížit nejvíce.
Nechceme vypadat chlípně
Studie z roku 2019, které se zúčastnilo 550 osob, odhalila, že 40 % mužů se obává obvinění ze sexuálního obtěžování, pokud odhalí nebo se dotknou ženského hrudníku.
„Myslím, že se lidé dotknout u žen oblasti prsou bojí, a proto s poskytnutím první pomoci váhají,“ řekl výzkumníkům muž ve věku 39 let. „Muži se bojí, že budou vypadat jako slizáci,“ řekl další, sedmadvacetiletý. Někteří se dokonce obávali právních důsledků. „Dotýkání se oblasti hrudníku žen je obvykle velmi kontroverzní. V dnešní době byste kvůli tomu mohli být obviněni ze sexuálního útoku, ať už jste muž, nebo žena,“ řekl čtyřicetiletý muž.
„Záchvaty anginy pectoris jsem předtím prodělala třeba v posilovně. Můj život má ale větší cenu než soukromí mých prsou.“
Jason Kovacic chápe, proč někteří lidé mohou s odhalováním ženských prsou na veřejnosti váhat, byť by to bylo v jejich vlastním zájmu. Vyprávěl, jak jednou poskytoval resuscitaci pacientovi mužského pohlaví během vystupování z přeplněného letadla. Odhalit jeho hrudník tehdy nezaváhal, ale později připustil, že by možná nejednal tak rozhodně, kdyby šlo o ženu. „Zvlášť, kdyby šlo o mladší ženu,“ uvedl. „Laici, kteří nemají takové zázemí jako já, si velmi pochopitelně mohou říkat: 'Dělám správnou věc? Je to opravdu srdeční zástava, nebo jde o něco jiného? Je resuscitace vhodná?' Lepší je ale předpokládat, že se o zástavu srdce jedná, než zmařit lidský život.“
Zrodila se Womanikin
Pokud jste absolvovali školení resuscitace, je velká pravděpodobnost, že jste si resuscitaci nacvičovali na figuríně bez prsou. Možná, že jste používali figurínu přezdívanou „Resusci Anne“, kterou vyvinul norský výrobce hraček zhruba před 60 lety. Ačkoli má model Anne ženský obličej a vlasy (předlohou mu byla žena, která utonula v řece Seině v 80. letech 19. století), figuríny mívají plochý hrudník. Zlepšila by se míra resuscitace žen, kdyby lidé cvičili na figurínách s prsy?
Resusci Anne. (zdroj: Wikimedia Commons)
Téměř před čtyřmi lety vytvořila newyorská reklamní agentura Joan Creative nástavec na figuríny pro resuscitaci nazvaný Womanikin. Je to vesta se silikonovými prsy, aby si studenti zvykli na to, že se jich při stlačování hrudníku budou muset dotýkat.
Australská lektorka resuscitace z Brisbane Gayle Guthrie se rozhodla improvizovat a vytvořila vlastní verzi Womanikinu tím, že na své cvičné figuríny nasadila podprsenky naplněné rýží. „Chtěla jsem, aby se pohybovaly do stran, aby byly některé menší, některé větší, a demonstrovat, že když žena leží na zádech, prsa se u většiny žen pohybují,“ řekla.
Srdce nemá gender
Když Gayle Guthrie zavedla do výuky „ženské“ figuríny, nechala studenty vybrat, zda se budou učit na figurínách představujících muže nebo ženy. Zjistila však, že lidé od ženských figurín odcházejí a upřednostňují práci na těch mužských. Rozhodla se proto studentům rozdat výhradně „ženské“ figuríny a říct jim, proč je to tak důležité. „Nebojte se provádět resuscitaci na ženách. Chceme, aby lidé přistupovali k srdci jako k pohlavně neutrálnímu,“ přeje si.
Při poskytování CPR je třeba sundat pouze objemné oblečení, takže ženská podprsenka může zůstat během stlačování zapnutá. Při použití defibrilátoru se však musí sundat. Kov v podprsence s kosticemi může potenciálně rušit výboj z automatického externího defibrilátoru.
Čtyřiapadesátiletá žena z Perthu Melissa Del Popolová vděčí za svůj život resuscitaci, kterou provedl náhodný kolemjdoucí. Před šesti lety u ní došlo k zástavě srdce na běžeckém pásu během zátěžového testu, který jí doporučil její praktický lékař poté, co zaznamenal zvýšení krevního tlaku. Protože se naštěstí nacházela ve zdravotnickém zařízení, lékaři tehdy 48leté ženě okamžitě poskytli první pomoc a provedli defibrilaci.
„Ale mohlo se to stát doslova kdekoli. Záchvaty anginy pectoris jsem předtím prodělala třeba v posilovně.“ Obavy z odhalení hrudníku ženy při resuscitaci jsou podle ní „směšné“. „Můj život má větší cenu než soukromí mých prsou,“ řekla. „Pokud se obáváte, že se při provádění resuscitace někomu dotknete prsou, o kterých všichni víme, že jsou jen podkožní tuk, vyhoďte to z hlavy a myslete na toho člověka, jeho život a jeho rodinu.“
Ruce na srdce!
V České republice je povinen poskytnout první pomoc každý, jehož vlastní život není ohrožen. Pokud se na něčí záchranu vykašlete, hrozí vám odnětí svobody na 1 až 3 roky.
Profesor Kovacic připomíná, že pohlaví nehraje žádnou roli v tom, jakým způsobem někdo provádí resuscitaci: „Pokyny a kroky jsou naprosto stejné. Při poskytování CPR je třeba sundat pouze objemné oblečení, takže ženská podprsenka může zůstat během stlačování zapnutá. Při použití defibrilátoru se však musí sundat. Kov v podprsence s kosticemi může potenciálně rušit výboj z automatického externího defibrilátoru.“
Připomeňme si, jak provést resuscitaci: Pokud postižený nereaguje, nedýchá nebo má lapavé dechy, klekneme si kolmo k jeho hrudníku a zahájíme srdeční masáž. Ruce umístíme přes sebe na střed hrudníku a propleteme prsty. Stlačení provádíme do hloubky alespoň 5 cm frekvencí nejméně 100 za minutu. Po každém stlačení hrudník úplně uvolníme, ale neztrácíme kontakt s kůží. Při srdeční masáži máme horní končetiny propnuté v loktech. Postižený musí ležet na zádech na zemi nebo tvrdé nestlačitelné podložce.
Reklama
foto: Freepik, Wikimedia Commons, zdroj: ABC
