Tento den se stal jedním z klíčových v životě amerického teoretického fyzika Roberta Oppenheimera, přezdívaného „otec atomové bomby“. Historikové Kai Bird a Martin J. Sherwin jeho neobyčejný životní příběh popsali v biografii American Prometheus (2005), ta se následně stala předlohou pro nový životopisný film Oppenheimer proslulého režiséra Christophera Nolana.
Osudový výbuch
V poušti Jornada del Muerto v Novém Mexiku, přibližně 10 kilometrů od kontrolního bunkru, ve kterém se nachází až na smrt vyčerpaný Oppenheimer, se chystá první test atomové bomby na světě pod krycím názvem Trinity. Oppenheimer byl vždycky štíhlé postavy, ale v posledních třech letech, kdy vykonával funkci ředitele projektu Manhattan, klesla jeho váha na 52 kilogramů.
Podle slov jednoho z armádních generálů, který měl možnost Oppenheimerovu náladu a chování v tento osudový moment pozorovat, byl v posledních minutách odpočítávání fyzik stále nervóznější, chvílemi sotva dýchal.
Následoval výbuch, který zastínil slunce. Do té doby největší zaznamenaná detonace měla sílu odpovídající 21 kilotunám trhaviny TNT a vytvořila tlakovou vlnu, která dosáhla neuvěřitelných 160 kilometrů od místa výbuchu. Když se do vzduchu vznesl gigantický hřibovitý mrak, Oppenheimerův výraz se prý okamžitě změnil tak, že obrovská úleva, které ho zahltila, byla zřejmá.
Kombinaci křehkosti, ctižádosti, velkoleposti, nervozity, chorobné sklíčenosti a zároveň nadšení nad výsledky jeho práce se zdá být skoro nemožné vtěsnat do jedné jediné osoby.
Oppenheimer později v jednom z rozhovorů z šedesátých let prohlásil, že v okamžik výbuchu si vzpomněl na jeden z veršů z hinduistického spisu Bhagavadgíta: „Nyní jsem se stal Smrtí, ničitelem světů.“
Radost, nebo pocit viny?
Oppenheimerovi blízcí přátele uvedli, že ve dnech následujících po výbuchu se jim zdál být čím dál tím víc deprimovaný. Jeden z nich vzpomíná: „Robert byl během těch dvou týdnů velmi klidný a zamyšlený, protože věděl, co se má stát.“ Jednoho rána bylo ale slyšet, jak běduje nad blížícím se, strašlivém osudu mnoha Japonců: „Ti ubozí malí lidé, ti ubozí malí lidé,“ opakoval. O několik dní později byl Oppenheimer opět nervózní, soustředěný a důrazný.
Když necelý měsíc po realizaci projektu Trinity oznámil svým kolegům úspěšné bombardování japonského města Hirošima, jeden z přihlížejících si všiml, jak fyzik zapumpoval rukou nad hlavou, stejně jako to dělají zápasníci, když zvítězí v souboji. Následný potlesk podle výpovědi přítomných „prakticky strhnul střechu budovy“.
Rozmanitost Oppenheimerových reakcí, zaznamenaných lidmi z jeho blízkého okolí, může být až zarážející. Kombinaci křehkosti, ctižádosti, velkoleposti, nervozity, chorobné sklíčenosti a zároveň nadšení nad výsledky jeho práce se zdá být skoro nemožné vtěsnat do jedné jediné osoby.
Před atomovkou první varoval Einstein
V roce 1939 byli jadernou hrozbou daleko více znepokojeni fyzikové než samotní politici. Byl to dopis Alberta Einsteina, který na tuto otázku poprvé upozornil vedoucí představitele americké vlády. Ačkoliv byla reakce velice pomalá, nakonec se podařilo přesvědčit prezidenta Franklina Roosevelta, aby jednal.
Robert Oppenheimer, Albert Einstein. (zdroj: Wikimedia Commons)
Právě Oppenheimer byl jedním z několika vědců, kteří byli pověřeni, aby se začali potenciálem jaderných zbraní zabývat. Posléze bylo v září 1942 i díky Oppenheimerově týmu již zřejmé, že sestrojit atomovou bombu je opravdu možné. V tu dobu se začaly připravovat konkrétní plány na její vývoj.
Einstein později řekl: „Potíž s Oppenheimerem je v tom, že miluje něco, co nemiluje jeho – vládu Spojených států.“ Autor teorie relativity tehdy narážel na to, že Oppenheimerovo vlastenectví a nezkrotná touha se zalíbit zjevně hrály při jeho náboru do projektu velkou roli.
Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, které mělo za následek smrt několika stovek tisíc lidí, se v Oppenheimerovi současně projevovala hrdost na technické úspěchy bomby a zároveň pocit viny za její zničující důsledky. V jeho komentářích se objevovaly i náznaky rezignace, když při více příležitostech prohlásil, že vznik atomové bomby byl prostě nevyhnutelný.
Posledních 20 let svého života strávil jako ředitel Institutu pro pokročilá studia v Princetonu, kde pracoval bok po boku Einsteina a dalších významných fyziků té doby. Robert Oppenheimer, který byl od mládí těžce závislý na kouření cigaret a během života prodělal tuberkulózu, zemřel v roce 1967 ve věku 62 let na rakovinu krku.
Související…
Reklama
foto: Wikimedia Commons, zdroj: BBC
