Na jaře roku 2010 se v newyorském Muzeu moderního umění konala po tři měsíce akce nazvaná The Artist is Present (Umělec je přítomen), během níž performerka Marina Abramovičová osm hodin denně tiše seděla na židli a vyzývala lidi, aby si po jednom přicházeli sednout naproti ní a dívali se vzájemně do očí – tak dlouho, jak jen chtěli. Nabídku tehdy přijalo 1500 lidí, kteří se tak postavili jednomu z nejtrvalejších tabu moderního městského života – dívat se cizímu člověku do očí. O síle vzájemného pohledu ve svém článku pro Psychology Today píše autor Gregg Levoy.
Ve zvířecí říši je vytrvalý oční kontakt často projevem agrese, dominance, nebo dokonce hrozby. A ačkoliv to člověk v nás možná neregistruje, zvíře v nás určitě ano, tvrdí Levoy. Kdyby byly oči jen párem kuliček ležících na stole, pravděpodobně byste neměli problém na ně bezděčně zírat. Ale vědomí, že jsou napojeny na soudící mozek, na mysl, kterou nemůžete číst, způsobuje, že vytrvalý pohled do nich většinu z nás trochu děsí – jako by nám někdo nahlížel do oken obývacího pokoje nebo nás zkoumal. Většinu z nás navíc učili, že zírat je neslušné.
Zřejmou výjimkou je pouto mezi matkou a dítětem. „Stejně jako zamilovanost nebo zaujatý rozhovor, kdy vytrvalý oční kontakt jednoduše znamená, že druhému věnujete pozornost a toužíte navázat kontakt,“ vysvětluje Levoy.
Oční kontakt totiž připravuje mozek na sdílení duševních stavů s druhým člověkem a vytváří formu takzvaného entrainmentu – procesu, při němž jedinci synchronizují své pohyby s druhými, což přináší hluboce uspokojivý zážitek ztráty hranic. Objevuje se jakési silové pole. Souznění, které může vzniknout mezi lidmi, aniž by bylo vyřčeno jediné slovo.
V tom, kde máme práh tolerance k očnímu kontaktu, podle něj hrají roli také kulturní rozdíly. „Například východní Asiaté mají v tomto ohledu obvykle práh citlivosti níže než Evropané nebo Američané. Existují také neurologické rozdíly – oční kontakt má tendenci zvyšovat stres u lidí s autismem, sociální úzkostí nebo posttraumatickou stresovou poruchou,“ popisuje.
Překonat rozpaky
Hlavním důvodem, proč je pro nás pouhé bytí s druhým člověkem takovou výzvou, je podle Levoye to, co v takové situaci chybí: slova. „Několikrát jsem si všiml, že ve chvíli, kdy v rozhovoru, byť jen na okamžik, ustanou slova, oční kontakt se přeruší. Je prostě příliš intimní jen tak stát a dívat se jeden na druhého,“ popisuje Levoy.
Sdílení pohledu beze slov podle Levoye znervózňuje dokonce i lidi v dlouhodobých vztazích. „Oči nervózně těkají, na kůži se tvoří pot a v mozku se prohledávají kartotéky a hledá se něco, co by se dalo říct. Ale nutit slova do konverzačního ticha mi připadá jako selhání víry, ne-li emoční inteligence – nevěříme, že promluvíme, když jsme k tomu pohnuti. Myslíme si, že ticho znamená, že se nic neděje. Ve skutečnosti nás ale děsí, že se děje něco velmi hlubokého – naše vzájemná přítomnost,“ píše autor.
Jakmile překonáme počáteční rozpaky z této přítomnosti, může být vzájemný pohled podle Levoye překvapivě dojemný. „Zvláště když si uvědomíme, že ten druhý člověk je lidský, naplněný – podobně jako my – radostmi i smutky, touhami i zklamáními a že právě v této chvíli v sobě možná dokonce skrývá velký smutek. V tu chvíli se vaše oči mohou naplnit slzami, které proříznou krustu povrchnosti, jež provází většinu společenských setkání, a vrhnou vás do hlubších vod vztahu. Do toho, čemu se abstraktně říká opravdovost,“ popisuje.
Myslíme si, že ticho znamená, že se nic neděje. Ve skutečnosti nás ale děsí, že se děje něco velmi hlubokého – naše vzájemná přítomnost.
Jako při meditaci
Levoy nicméně upozorňuje na rozdíl mezi očním kontaktem jakožto „soutěží v zírání“ a pozváním ke skutečné intimitě. „Jde o to, abyste si vyměnili jemný, měkce zaostřený pohled a cítili svou sounáležitost, sdílenou lidskost a jakékoliv emoce, které se objeví. A stejně jako při meditaci, pokud vás něco rozptýlí, stačí vrátit pozornost zpět,“ radí.
Oční kontakt totiž připravuje mozek na sdílení duševních stavů s druhým člověkem a vytváří formu takzvaného entrainmentu – procesu, při němž jedinci synchronizují své pohyby s druhými, což přináší hluboce uspokojivý zážitek ztráty hranic. Objevuje se jakési silové pole. Souznění, které může vzniknout mezi lidmi, aniž by bylo vyřčeno jediné slovo.
Pro hlubší intimitu a žhavější sex
Studie ukazují, že jak cizí lidé, tak romantičtí partneři po hlubokém pohledu cítí větší vzájemnou blízkost, důvěryhodnost a empatii, píše Levoy. Některé důkazy podle něj také naznačují, že delší oční kontakt pomáhá propojit nervový systém dvou lidí a podněcuje je k uvolňování oxytocinu a fenyletylaminu, které jsou považovány za „chemické látky lásky“.
Novinář Michael Castleman, který píše o sexualitě a výzkumu sexu už 46 let, ve svém článku pro Psychology Today říká, že mnoho vztahových a sexuálních terapeutů doporučuje dlouhé pohledy do očí partnerům, kteří právě zažívají pocit odcizení, nebo párům, které spolu dobře vycházejí, ale doufají, že si budou blíže. Uvádí následující postup:
Kdyby byly oči jen párem kuliček ležících na stole, pravděpodobně byste neměli problém na ně bezděčně zírat. Ale vědomí, že jsou napojeny na soudící mozek, na mysl, kterou nemůžete číst, způsobuje, že vytrvalý pohled do nich většinu z nás trochu děsí.
Dejte dvě židle tak, abyste seděli pohodlně proti sobě a dotýkali se koleny. Tím se k sobě přiblížíte natolik, abyste se mohli dívat jeden druhému hluboko do očí. Zavřete oči. Vyprázdněte mysl, jak nejlépe umíte, a desetkrát se pomalu a zhluboka nadechněte. Toto meditativní dýchání zklidňuje nervový systém a připravuje vás na větší intimitu. Poté otevřete své oči a podívejte se přímo do očí vašeho partnera. Nemluvte, jen se dívejte do očí. Dýchejte pomalu a zhluboka. Nebojte se mrkat. Usmívejte se. Pokud chcete, nastavte si časovač. Pokračujte v pohledu do očí po dobu pěti minut. Pokud se vaše pozornost rozptýlí, nic se neděje. Jednoduše se vraťte k pohledu do očí svého partnera. Po pěti minutách opět zavřete oči a společně se ještě desetkrát zhluboka nadechněte.
Otevřete oči. Postavte se. Obejměte partnera.
Castleman upozorňuje, že neexistuje žádná záruka, že vás toto cvičení sblíží nebo připraví na žhavý sex. „U některých lidí to tak není. Většina párů však zjistí, že pohled do očí snižuje mezilidské napětí a činí partnery přitažlivějšími a eroticky svůdnějšími,“ podotýká.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
