fbpx

Čtyři příčiny genetické chudoby: Jsme programováni a programujeme se na neúspěch 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Chudoba je problém, který trápí miliony lidí po celém světě. Mnozí si myslí, že chudoba je dána nedostatkem příležitostí, nerovností nebo špatnou politikou. Ale co když chudoba není jen otázkou peněz, ale i psychologie? Co když existují určité vzorce myšlení a chování, které nás v pasti chudoby drží? Co když jsme si sami vytvořili překážky, které nám brání dosáhnout hojnosti a štěstí?

Zveřejněno: 13. 7. 2023

Psycholožka, konzultantka a odbornice na zvyšování sebevědomí Natalia Greysje přesvědčená, že existuje Zákon genetické chudoby – příčina toho, proč lidé sami sebe programují na neúspěch. Po dokončení studia lékařství na Univerzitě I.P. Pavlova v Petrohradu pracovala na neurochirurgické klinice při Institutu pro výzkum lidského mozku, její zvídavost a touha po osobním rozvoji ji však přivedly k dalšímu studiu rétoriky, rychločtení, psychologie a anglického jazyka. 

Poukazuje na to, že na naši schopnost tvořit bohatství a radost mají vliv jen 4 faktory a ukazuje, jak můžeme překonat negativní vzorce z dětství a naučit se myslet a jednat jako úspěšní lidé. Které čtyři faktory má na mysli?

1. Mentalita

V dětství jsme s kamarádkou ze třídy často skákaly na gauči, když nás neviděli dospělí. Byli jsme nadšené z pružin, které se místy dostaly až těsně pod vrchní vrstvu; pokaždé nás nadchl prach, který se zvedal z gauče. Když jsem po dvaceti letech navštívila svou kamarádku z dětství, zděsila jsem se, když jsem v rohu uviděla ten samý gauč, na kterém jsme kdysi skákaly. Sám o sobě se moc nezměnil, pokud si dobře vzpomínám, ale teď jsem byla šokovaná ubohostí prostředí.

V duchu jsem počítala, kolik by stála koupě nového gauče, výměna zašpiněných židlí, zrcadla, rozbitého a slepeného alobalem od čokolády. Zatímco jsme si povídaly, v mysli jsem malovala strop a měnila tapety. Chtěla jsem umýt okna, vyhodit tyčky a kartóny, které trčely zpod gauče, rozbitý květináč, ovázaný punčochou.

Na „černý den“ jsou peníze schované, na „bílý den“ je nový hrnek ve skříňce. Jenomže „bílý den“ přichází zřídka a „černými“ se postupně plní celý život.

„A co když má málo peněz?“ pomyslela jsem si. Mozek se bránil přijmout, co oči viděly, a navrhoval alespoň koupit levnou lepicí fólii v barvě dřeva a obalit jí stůl. Kamkoliv jsem se podívala, můj pohled narazil na nějakou závadu, špínu, skvrny a odpadky. Mozek mi najednou řekl: „Co si myslíš, proč je vedle chudoby vždycky špína?“

Špína není projevem nedostatku peněz, ale určité mentality. A protože špína a chudoba jsou sousedky, pro chudobu platí to samé. Chudoba je v nemyté hlavě.

2. Měšťáctví

Ve škole jsem měla úžasnou učitelku literatury, velmi bystrou a pronikavou ženu mimořádného ducha. Utkvěla mi v paměti věta, kterou kdysi řekla. Někdo se jí zeptal, co znamená měšťáctví, a ona odpověděla: „Měšťáctví znamená pít ze starého ošuntělého hrnku, když nový stojí v kredenci.“ Tak je to zvykem v mnoha domácnostech: na „černý den“ jsou peníze schované, na „bílý den“ je nový hrnek ve skříňce. Jenomže „bílý den“ přichází zřídka a „černými“ se postupně plní celý život.

Kdo žije očekáváním budoucnosti, pro toho „bílý den“ nikdy nenastane. A tehdy jsem to pochopila: je ostuda být chudý; je ostuda být špinavý. Je ostuda mít v hlavě chaos, který se nevyhnutelně odráží i na bydlení i na mentalitě dětí. Život v očekávání budoucnosti vede k chudobě.

3. Komplex Popelky

Znám jednu ženu, která více než dvacet let šetřila peníze, aby si koupila chatu. Vychovávala sama dvě dcery. Holky žily jen o kaších a starší z nich mi vyprávěla, jak se styděla chodit na hřiště ve starých sametových kalhotách.

Pokaždé, když si něco koupily, zkazila se jim nálada: jako by se v nových hezkých věcech cítily nevhodně. To, přátelé moji, se nazývá dvěma slovy: genetická chudoba. 

Holka rostla a každým rokem se její kalhoty zázrakem prodlužovaly. Centimetr za centimetrem se rozvíjela látka, podšitá dole. Nebyla tak vybledlá jako zbytek nohavice a to prozrazovalo chudinské finty.

Když matka konečně chatu koupila, obě dospělé dcery o ni neměly nejmenší zájem – neustále vyčítaly matce, že je nenaučila, co to znamená být ženou. U holek se vytvořil komplex Popelky. Pokaždé, když si něco koupily, zkazila se jim nálada: jako by se v nových hezkých věcech cítily nevhodně. To, přátelé moji, se nazývá dvěma slovy: genetická chudoba. Je už v podvědomí, v buňkách, v krvi, v kostech. Strach utratit peníze na sebe vás dělá chudými.

4. Programování

Děti, které vidí ošoupaný nábytek, se podvědomě programují na bídu. Její tíhu začínají vnímat velmi záhy – už Anton Pavlovič Čechov poznamenal, že „ošoupané stěny a špinavé chodby špatně působí na schopnost studenta učit se.“ Zvyk vidět ubohé prostředí programuje na neúspěch.

Můžete mi namítat, že nenávist k bídě stimuluje některé lidi se rozvíjet a vydělávat peníze, ale já vám odpovím, že mnohem víc lidí se pod nesnesitelnou tíhou chudoby zlomí. Říká se: „Bohatství je stav mysli,“ ale to je chudoba také. Chudoba je stav mysli. Stav mysli, který však můžete změnit.

Chcete-li zlomit zákon genetické chudoby a začít žít podle zákona hojnosti, vzpomeňte, že jste tvůrci svého života. Máte moc změnit svou realitu a dosáhnout svých snů. Jediné, co potřebujete, je rozhodnout se a konat.

Související…

Nechci plýtvat svým časem a energií na ty, kdo chtějí rybu, ale s opovržením odmítnou nabízený prut
Elena Severka

foto: Shutterstock , zdroj: Multiurok

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...