fbpx

Mnoho černochů i Asiatů stále žije v toxických zónách. Na vině je environmentální rasismus 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Barevné komunity jsou kvůli znevýhodňování stále nuceny žít v oblastech, které vážně ohrožují jejich zdraví.

Zveřejněno: 28. 5. 2023

Environmentální rasismus, to je dopad environmentálních rizik na lidi jiné barvy pleti v důsledku rasové diskriminace při tvorbě politik, směrnic a prosazování předpisů a zákonů, které záměrně nebo neúmyslně znevýhodňují jednotlivce, skupiny nebo komunity na základě rasy.

Vysvětlíme to na příkladech. Průmyslové infrastruktury jsou třeba často umisťovány do blízkosti nebělošských komunit, protože lidé v nich nemají prostředky a často ani znalosti na to, aby se bránili. Naopak komunity s vysokým počtem bělošských obyvatel mívají k dispozici infrastrukturu, která zdraví chrání. 

Kmen a jeho spojenci nebyli schopni stavbu ropovodu zastavit, a tak byla nakonec zrealizována. Tím došlo k znesvěcení pohřebišť předků kmene ve prospěch bělošských odběratelů ropy na úkor zdraví a blahobytu domorodé komunity.

Toto zjištění podporuje mimo jiné studie z roku 2019. Podle ní hraje environmentální rasismus zásadní roli v rozvoji bělošských oblastí. Výzkumníci pro to vymysleli termín „kreativní extrakce“, což znamená odebírání zdrojů z černošských oblastí za účelem investování do těch bělošských.

Barevné komunity často čelí následkem těchto tendencí zdravotním problémům, nemohou se ale účastnit rozhodovacích rad, komisí a regulačních orgánů.

Život v nebezpečných zónách

Dopady environmentálního rasismu byly poprvé zmíněny ve zprávě Generálního účetního úřadu Spojených států amerických z roku 1983. Výzkumníci v ní porovnávali obyvatele žijící v blízkosti výroben plastu, elektráren a dálnic a zjistili, že 75 % jedinců v blízkosti těchto míst tvoří černoši.

Ve 30. letech 20. století byla v rámci redliningu (systematické odpírání různých služeb americkými federálními vládními agenturami, místními vládami i soukromým sektorem) nebělošským obyvatelům odepřena hypotéka. To znamenalo, že si nemohli koupit domy v určitých lokalitách a získat úvěry na rekonstrukci svých domů. Z tohoto důvodu si mnoho osob z těchto komunit zajistilo bydlení v oblastech klasifikovaných jako „nebezpečné“.

To však není vše. Redlining se sice už nepraktikuje, dle vědců však stojí i za dnešními rozdíly v bohatství mezi černošskými a bílými Američany. Odhaduje se také, že černošské rodiny přišly v důsledku této diskriminační praxe v oblasti bydlení za posledních 40 let o majetek ve výši nejméně 212 tisíc dolarů.

Environmentální rasismus má podstatný dopad na děti. Studie z roku 2007 například zjistila, že u černošských dětí je pětkrát vyšší pravděpodobnost otravy olovem z důvodu blízkosti odpadu než u bílých dětí.

Zde jsou příklady dalších problémů, kterým lidé v důsledku environmentálního rasismu musí čelit. 

Toxické ovzduší i voda

Nebělošské komunity nesou především nepřiměřeně velkou tíhu problémů s ovzduším, vodou a odpady. V důsledku toho se tito lidé ve Spojených státech častěji potýkají s porušováním předpisů týkajících se pitné vody. Výzkum v této oblasti ukázal, že zdejší toxiny ohrožují endokrinní, neurologické, respirační a kardiovaskulární zdraví těchto osob.

Kvalita spermií

Bylo také zjištěno, že expozice životnímu prostředí negativně ovlivňuje kvalitu spermií. Výzkum není jednoznačný, nicméně existuje podezření, že příčinou jsou toxiny v životním prostředí, jako jsou pesticidy, olovo a změkčovadla.

Zdraví dětí

Environmentální rasismus má také podstatný dopad na děti. Studie z roku 2007 například zjistila, že u černošských dětí je pětkrát vyšší pravděpodobnost otravy olovem z důvodu blízkosti odpadu než u bílých dětí. Jiná studie navíc zjistila vyšší výskyt astmatu, otravy olovem a obezity u dětí vystavených environmentálním rizikům.

Průmyslové infrastruktury jsou často umisťovány do blízkosti nebělošských komunit, protože lidé v nich nemají prostředky a často ani znalosti na to, aby se bránili. Naopak komunity s vysokým počtem bělošských obyvatel mívají k dispozici infrastrukturu, která zdraví chrání. 

Níže uvádíme dva významnější případy environmentálního rasismu ve Spojených státech.

Krize s vodou ve Flintu

V dubnu 2014 rozhodlo město Flint ve státě Michigan o dočasném využívání pitné vody z řeky Flint, aniž by provedlo kontrolu koroze. Během deseti měsíců voda vykazovala rostoucí obsah olova.

V září 2015 ukázala analýza krve dětí z Flintu prudce stoupající hladinu olova a byl vyhlášen stav nouze. Během 18 měsíců však nejméně 12 obyvatel zemřelo na zápal plic a u mnoha dalších se objevilo vypadávání vlasů, kožní onemocnění a další příznaky. Krize s vodou ve Flintu trvala až do 13. února 2023, kdy bylo pro město Flint zrušeno varování před převařováním filtrované vody.

Ropovod Dakota Access Pipeline

Ropovod Dakota Access Pipeline je 1 172 km dlouhý ropovod sloužící k přepravě ropy na severu Spojených států. Veřejnosti byl představen v červnu 2014 a jeho výstavba byla zahájena v červnu 2016. Navrhované umístění ropovodu se však nacházelo jen půl míle od sídla kmene Standing Rock Sioux.

Původně se uvádělo, že ropovod povede přes řeku Missouri poblíž Bismarcku, byl však přesunut kvůli obavám, že únik ropy by mohl kontaminovat pitnou vodu v hlavním městě státu. Ropovod byl však považován i za vážné riziko pro přežití kmene kvůli kontaminaci vody. Stavba DAPL by navíc vyžadovala rozkopání starých pohřebišť, posvátných míst a kulturních zdrojů.

V letech 2016 až 2017 se konaly masové protesty, nicméně kmen a jeho spojenci nebyli schopni stavbu ropovodu zastavit, a tak byla nakonec zrealizována. Tím došlo k znesvěcení pohřebišť předků kmene ve prospěch bělošských odběratelů ropy na úkor zdraví a blahobytu domorodé komunity.

Environmentální rasismus hraje zásadní roli v rozvoji bělošských oblastí. Výzkumníci pro to vymysleli termín „kreativní extrakce“, což znamená odebírání zdrojů z černošských oblastí za účelem investování do těch bělošských.

Barevné komunity často čelí následkem těchto tendencí zdravotním problémům, nemohou se ale účastnit rozhodovacích rad, komisí a regulačních orgánů.

Globální problém

Ačkoli výše uvedené příklady hovoří o americkém kontextu, environmentální rasismus je globální problém. Odpovědnost však není zdaleka stejná.

Globální Sever je zodpovědný za 92 % nadměrných celosvětových emisí uhlíku. Nicméně i když nese větší odpovědnost, mnoho zemí globálního Severu naopak využívá globální Jih jako skládku toxického odpadu. Jako příklad uveďme likvidaci elektronických zařízení. Tento proces je nebezpečný, pokud není proveden správně, a to kvůli uvolňovaným toxinům. Studie z roku 2014 odhaduje, že 75 % až 80 % z 20–50 milionů tun, které ročně vzniknou, je odesláno k recyklaci a likvidaci buď do Asie, nebo do Afriky.

Jiná studie z roku 2021 zaměřená na africký kontext zjistila, že pokud jsou tyto výrobky rozebírány na cenné kovy v neformálním prostředí, lidé v daném prostředí jsou značně vystaveni toxickým látkám. Zjistili také, že demontáž (a spalování) elektronického odpadu se často provádí na místech pro elektronický odpad umístěných buď uvnitř domů, nebo v jejich blízkosti.

V důsledku toho jsou děti a další obyvatelé v blízkosti těchto činností nadále vystaveni působení toxických látek. Ačkoli tedy environmentální rasismus ovlivňuje barevné komunity po celém světě, ty, které se nacházejí na globálním Jihu, čelí ještě větší újmě.

Související…

Profesor historie: Proč americká města ovládá rasistická policie?
Jaromír Hasoň

foto: Shutterstock, zdroj: Verywellmind.com

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...