Pátek Karla Křivana: Kladivo na průměrné, které si říká AI

Vedou se teď diskuse o umělé inteligenci. Jak za nás píše a bude psát texty, malovat obrazy a obhajovat nás u soudu. Schopnost umělé inteligence vyhledávat fakta rychlostí mnohem vyšší, než je let puku Pastrňákem vystřeleným, dále je kombinovat a přizpůsobovat požadovanému je pozoruhodná. Zůstaneme-li u textů, chybí tomu zatím ona boží jiskra, to pověstné cosi, co odlišuje záblesk lidské kreativity od opakované činnosti. Jenže jak víme z dějepisu, tupá síla a množství často vítězí nad individualitou, která je navíc zatížena lidskými slabostmi a nedostatky, kterých u zvlášť nadaných lidí bývá téměř stejně jako těch vlastností výjimečných.

Čeká nás tedy doba, kdy jedinečnost bude vyhnána na okraj společnosti, aby pořádek funkčního průměru ovládl svět? Jednoho napadají scény výroby bojujících zrůd v Mordoru nebo armády Impéria z hvězdných válek. Zvlášť když čteme, jak týmy špičkových a motivovaných psychologů a jiných vzdělanců „učí“ roboty (nebo jak tomu vlastně říkat) myslet.

O opici boží

Slyšel jsem přemýšlet jednoho kněze o tom, zda je v pekle čas. Což je zajímavá teologická otázka. Ale jak souvisí s naší stále vlezlejší umělou inteligencí? V té úvaze kněz vyprávěl, že středověcí katoličtí myslitelé používali při charakteristice ďábla termín „opice boží“.

S opisováním, opakováním a napodobováním již vymyšleného si nevystačíme. Na tu teď máme kabrňáka, který se rozhodně nezakecá.

Chtěli tím říct, že zatímco Bůh tvoří, tak ďábel dokáže věci i lidský charakter jen znetvořit. To je odpověď i na otázku, jak člověk může uspět na pracovním trhu v konkurenci s nechutně účinnou umělou inteligencí. Musí tvořit. Problémem samozřejmě bude, že mnoho lidí nerozezná opravdu zajímavé a jedinečné dílo od průměru. Setkáváme se s tím každý den. Bude to tedy náročné.

Poklidné časy chytrých, kteří, když bylo nejhůř, ty průměrné nakonec nějak předběhli či obešli tak, že „dostali nápad“, brzy vymizí. Už to nebude stačit. Budeme musit být stále vepředu. Zásobovat umělou inteligenci tak, aby plodila repliky našich nápadů. Protože s opisováním, opakováním a napodobováním již vymyšleného si nevystačíme. Na tu teď máme kabrňáka, který se rozhodně nezakecá. A navíc budeme muset ostatním lidem dokázat prodat tuto naši schopnost jako něco, bez čeho se neobejdou. Jinými slovy, budeme je opět jednou přesvědčovat, aby si kupovali dražší věci, které netuší, že potřebují. Také jste zahlédli ten úšklebek Steva Jobse z nebeského jablečného sadu?

Nejdůležitější souboj

Čteme různé úvahy, jak práci s umělou inteligencí zakážeme, třeba žákům a studentům, aby si nenechali ty všemožné školní práce vypracovat hbitým kámošem v počítači. To je směšné, zvlášť když se náctiletí na rozdíl od svých učitelů a profesorů v digitálním světě pohybují se samozřejmostí Vontů ve Stínadlech. Jsou tam doma. Zákazy jako vždy nepomohou.

Chceme si ulehčit práci a můžeme o ni přijít. I to tu již mnohokrát bylo. Generace dětí se učí o rozbíjení strojů na začátku průmyslové revoluce. Stejně směšnou epizodou zůstanou všechny marné pokusy nějak využívání umělé inteligence zastavit. Nezbyde nám, než svoje zlenivělé mozky začít poznávat a využívat lépe než dosud. Na sítích se každou minutou vedou rozličné odstíny kulturních válek. Místo nich bychom se měli připravit na souboj mnohem důležitější. Hora osudu se zase jednou probouzí.