fbpx

Čtvrtek Zdeňka Strnada: Webbův teleskop jako kulisa pro konec civilizace 2 fotografie
Vesmírné útesy v mlhovině Carina (foto: NASA)

Jen totální ztráta rozumu může způsobit, že se jednu chvíli při sledování fotografií z vesmírných dálek dmeme pýchou nad příslušnosti k lidstvu a vzápětí se hroutíme z front na letišti, kvůli kterým přiletíme do Hurghady o hodinu později

Zveřejněno: 14. 7. 2022

Sledovat pěnu dní na sociálních sítích je zábava, které se dá podlehnout na mnoho způsobů. Můžete zabíjet čas diskutováním s absolventy vysoké školy života, můžete se snažit poučit svět o své jediné pravdě nebo třeba sledovat obrázky roztomilých koťátek. Přičemž ten poslední způsob je zaručeně nejpřínosnější a budete z něj mít nejméně stresu a nejvíce radosti. Ovšem nejvíce sarkastického uspokojení mi tento týden přineslo sledování dvou velmi silných a naprosto vzájemně si odporujících trendů.

První zprávou je fakt, že Webbův teleskop, plavící se vesmírem ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů (v místech, kde se vyrovnávají gravitační síly Země a Slunce), poslal domů na Zemi sérii fotografií, které zachycují nejvzdálenější prozatím znázorněné zákoutí vesmíru. Jedná se o naprosto převratnou záležitost a důkaz toho, že výzkum vesmíru neustrnul s koncem minulé studené války, jak by se mohlo ještě nedávno zdát.

Oněmění úžasem

Fotografie mlhoviny Carina se stala jednou z nejpoužívanějších profilových fotografií na sociálních sítích a vzletné komentáře se předháněly v patosu. "Největší objev", "vidíme zrození hvězdy, lidstvo oněmělo úžasem", "neuvěřitelná krása"... To abychom jmenovali v krátkosti jen ty nejčastěji citované. Až se člověku chtělo na chvíli začít věřit, že svět je opravdu pozitivní místo.

Tisíce galaxií na jedné fotografii (zdroj: NASA)

Tisíce galaxií na jedné fotografii (zdroj: NASA)


Což můžete předpokládat do chvíle, než zjistíte, že i přesto, že nám planeta hoří pod nohama, že tuhle zimu možná umrzneme, a kdybychom ji náhodou přežili, tak možná příští rok nebudeme mít co jíst, tak přes to všechno nejsme ochotni se vzdát prakticky ničeho, a přesto nás nejvíce ze všeho dokážou vytočit fronty na letišti a drahý benzín.

Ještě si naposledy užít

Ale možná jsou to opravdu jen poslední záchvěvy. "Není rum, není šturm," říkalo se ve válce v situaci, kdy vojáci před frontovým útokem fasovali láhve s alkoholem proto, aby otupili napětí a aby si naposledy užili. Tušíme, že na podzim dostaneme takovou ekonomickou ránu, jakou nikdo nepamatujeme, tak se snažíme ještě si naposledy užít. A sociální sítě a jejich echo chambers nás v tom podporují.

"Svět je má představa!" říkal filozof Arthur Schopenhauer. "Svět je moje publikum!" zní nový axiom sociálních sítí. Svět je plný kazatelů a Facebook jim dodává iluzi vděčného publika. A i díky němu máme možnost zatančit si na svém vlastním hrobě. A můžeme si k tomu pověsit na zeď (virtuální či skutečnou) obrázky Webbova teleskopu. Aspoň si můžeme na chvilku říkat, jaký to tady máme vlastně hezký.

Související…

Čtvrtek Zdeňka Strnada: Zákaz potratů, pak antikoncepce. A co právo žen volit?
Zdeněk Strnad

foto: NASA, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...