fbpx

Zveřejněno: 13. 4. 2017

Nenávidět nepřítele umí kdekdo, ale modlit se za něj, odpustit, milovat, to už je umění. Přemysl Pitter, bez nadsázky český Nicholas Winton, to uměl. Jeho život je inspirací i dnes – v německém Bambergu si jej lze až do konce března připomenout na výstavě s názvem Evropský humanista Přemysl Pitter. Inspirací je ale i pro dnešek...

V devatenácti se pokusil o sebevraždu, ale osud tomu chtěl, že neúspěšně. Naopak v budoucnu zachránil životy mnoha dalším, dožil se skoro devadesátky. Bamberská výstava, která byla v roce 2011 instalována i v české Poslanecké sněmovně, dokumentuje texty a fotografie z života této doposud ne dostatečně známé a oceněné osobnosti. O Přemyslu Pitterovi byl před více jak deseti lety natočen dokument Milujte své nepřátele. Ten mapuje jeho trpké prožitky v době první světové války, pomoc jak židovským dětem, tak i těm německým v rámci poválečného odsunu. Mnohým poskytl láskyplnou výbavu do života, sirotkům našel náhradní rodiny... V poválečných dobách byl poslán do Jáchymova, v roce 1951 ale utekl, nejprve žil v Německu, posléze ve Švýcarsku.

pitter2

Přemysl Pitter

Osud jednoho muže

Za první světové války byl nasazen v roce 1915 na haličskou frontu. „I on, tak jako mnozí další mladí muži, byl vehnán do zabíjení dřív, než si ve svém věku podstatu situace, v níž se ocitl, dokázal uvědomit. Při jedné z prvních nocí zaútočili nepřátelé: několik hodin potom všichni z jeho jednotky, včetně Pittra, stříleli ze všech sil do tmy, aniž viděli něco víc než záblesky – v panické hrůze, že neodvrátí-li útok, dojde na zákopový boj muže proti muži. Když se rozednilo, byla pláň před nimi posetá mrtvolami. Pitter nikdy nezjistil, zdali se oné noci i on nestal vrahem. Od oné chvíle se však jeho osud začal vyvíjet jinak než u spolubojovníků,“ píše Pavel Kosatík v textu Nesnadný Čech a Evropan Přemysl Pitter. Zatímco z většiny mužů se stali „dobří vojáci“, z Přemysla Pittra pacifista...

Pomoc židovským i německým dětem

Byl účastníkem mnoha mírových konferencí, na kterých přednesl nejeden projev, přičemž jeho slova nebyla frázemi, řídil se podle nich. Traumaticky prožíval, že vojáci kolem něj ve válce umírali a on ji přežil. Prostřednictvím víry našel cestu k pomoci druhým. „V roce 1920 se v Praze zrodilo náboženské společenství Nový Jeruzalém. Za název vděčilo Janu Milíčovi z Kroměříže, jednomu z prvních českých náboženských reformátorů, který ve 14. století vystoupil proti zkaženosti církve a pod názvem Nový Jeruzalém vybudoval v Praze Karla IV. útulek pro chudinu, jež se měl stát předobrazem lepšího příštího světa. V souladu s Milíčem také Pitter věřil, že správný křesťan musí projít vnitřní mravní proměnou a očistou srdce (obrácením), aby jeho víra byla osobní a skutečná...,“ uvádí Kosatík v publikaci. Pitter se vrhnul do pomoci chudým žižkovským dětem spolu s nejbližší a nejvěrnější spolupracovnicí Olgou Fierzovou (1900-1990). Pracovali také na vydávání časopisu Sbratření. Když v roce 1933 zahájil činnost Milíčův dům, kde našly pomoc především děti, Pitter tam zaváděl neautoritativní pedagogické metody.

pitter3

Milíčův dům

Po Mnichovu a vzniku Protektorátu Čechy a Morava zde měly útočiště také židovské děti, které byly vedeny jako děti árijské, aby přežily. Po transportech do koncentráků podporoval celé rodiny. Po osvobození Terezína židovské děti hledal a zajistil jim zdravotní péči na zámcích, nacházejících se ve středních Čechách: v Olešovici, Štiříně, Kamenici, Lojovicích a v penzionu Ládví. Při odsunu německého obyvatelstva pomohl i německým dětem, razil zásadu, že děti nemohou za činy dospělých. „Koexistence dětí z vyvražděných židovských rodin s dětmi německými, které předtím prošly třeba školou hitlerjugend, byla tak brzy po válce z obou stran nesmírně těžká. Přesto se Pitter (téměř bez dobové publicity) právě o tento heroický čin pokusil,“ píše Kosatík. V dokumentu na Pittra emotivně vzpomínají i německé ženy. Jedna z nich říká, že náhradní rodiče, které jí našel, měla ráda, ale nikdy k nim necítila to, co k němu a Olze Fierzové, protože ti jí dali naději na nový život.

Pomáhal zavrhovaným, bezbranným a trpícím

Jak uvádějí Eduard Šimek a Lenka Lajsková z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského a Nadačního fondu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové, putovní výstava připomíná právě toto poskytnutí azylu dětem německých emigrantů v roce 1934 v Milíčově domě a dětem uprchlíků z českého pohraničí po jeho připojení k Německu v roce 1938. Po odchodu z republiky v roce 1951 s Olgou působili v emigrantském táboře Valka u Norimberka, kde v pastorační a sociální službě strávili deset let. Zkrátka vždycky pomáhali tam, kde bylo v tu dobu třeba, a dětem, které byly v danou chvíli ohrožené či zavrhované. „Po uzavření tábora odešli do Švýcarska, kde v Affoltern am Albis nedaleko Curychu pokračovali v práci pro český exil,“ píše Šimek. Vydávali časopis Hovory s pisateli. „Za pomoc bezbranným, trpícím a pronásledovaným se Pittrovi dostalo významných ocenění a uznání v Izraeli, ve Spolkové republice Německo, ve Švýcarsku a po roce 1989 i v Československu,“ dodává.

Přemysl Pitter by si zasloužil dostat se i do širšího povědomí, dobrých příkladů není nikdy dost a zrušit nenávist se doposud bohužel nepovedlo.

Čtěte také: 

Tak trochu jiná školka. Víte, kam posíláte své dítě?

Co dělat, když z nás vznikla sešívaná rodina

ScioŠkoly: Budoucnost vzdělávání, nebo utopie?

 

foto: archiv, zdroj: inFranken

Tipy redakce

Co přineslo na Zemi život? Zřejmě vznikl tady. Díky pevninským sopkám

Co přineslo na Zemi život? Zřejmě vznikl tady. Díky pevninským sopkám

Vznik života je pořád ještě pro nás zahalen tajemstvím, tedy pokud nejsme...

Provoz elektromobilů ekologický je. Ovšem jejich výroba kvůli bateriím nikoli

Provoz elektromobilů ekologický je. Ovšem jejich výroba kvůli bateriím nikoli

Na konci devatenáctého století představovaly elektromobily špičku tehdejší...