fbpx

Zveřejněno: 19. 4. 2017

Věděli jste, že v Čechách je okolo 300 tisíc lidí bez partnera? Velké procento z nich dokonce dlouhodobě. Důvodem je prý to, že ještě nenašli partnera, který by jim vyhovoval. Podle studií je ale problém v nich samotných a souvisí s jejich rolí v rodině. 

Už psycholog Alfred Adler tvrdil, že role, kterou získáváme v rodině (a tudíž ve které setrváme nejdéle), se projektuje do celoživotních vztahů. I podle PhDr. Tomáše Nováka, poradenského psychologa, je sourozenecká konstelace ovlivňujícím prvkem našich budoucích vztahů v životě, ať už jde o partnerské nebo pracovní vztahy. Tvrdí, že jedináčci nikdy neměli možnost prožít nátlak staršího sourozence nebo naopak nadřazenost nad tím mladším. A i když se to zdá být jako výhoda, spíše jde o ztrátový efekt. Partneři „jedináčci“ mohou být totiž naprosto neústupní, netolerantní a sobečtí. Je to dáno tím, že nebyli vedeni k přizpůsobivosti a nenaučili se být ani přirozeně starostliví. Partnerské vztahy v dospělosti jsou často jednostranné.

Jedináčci si jdou tvrdě za svým, nehledě na toho druhého ve vztahu. Proč? „Prvorození jedináčci jsou obklopeni leskem a slávou, ale také napětím,“ říká Dr. Kevin Leman a dodává: „Mohou se z nich stát také velice osamělí lidé, protože v dětství trávili až příliš času sami, bez kontaktu s potenciálními sourozenci.“ 

Výhodná pozice prostředníček?

Naopak „prostřední“ děti jsou přizpůsobivé a dokážou ve správný čas dělat kompromisy, aniž by je dělaly na úkor vlastního přesvědčení nebo potřeb. Nevýhody to ale přeci jen má. „Prostředníčci mohou zase trpět pocity méněcennosti. Tím, že nezískali prvenství, nejsou vnímání jako ti nejsilnější, ale zároveň nejsou ani benjamínci, které každý opatrovává. Je také prokázáno, že matka od tří dětí se nejméně věnovala vždy tomu prostřednímu. Ve vztazích jsou potom tvrdohlaví a těžko „ovlivnitelní“. Jejich bezvýznamnost se odráží ve vztazích i v tom, jak sami sebe tito jedinci vnímají. Jsou přehlížení, ale nedokážou přestat usilovat o přízeň – to je jejich kotvou života.

shutterstock 221010295

Prvorození bývají těmi nejzodpovědnějšími partnery.

Nejmladší sourozenci jsou často těmi nejmilovanějšími. Je jim věnována láska, ale už ne tolik přísná výchova jako u předchozích dětí. Jak na tom jsou tyto děti z hlediska sourozeneckých konstelací podle Adlerovy definice? Podle něj je těmito lidmi ve vztazích manipulováno, navíc je to nejmladšími poslušně a podmanivě přijímáno, protože s touto rolí se naučili fungovat už v dětství v rámci rodinného života. Jejich druhou tváří je být baviči – bavit sebe, ale také všechny okolo. Mnohdy jsou s touto typickou vlastností natolik ztotožněni, že ji příliš nevnímají. Pak zní až absurdně, když potřebují, aby je okolí bralo vážně.

Nejstarší jako ochránce

Nejstarším dětem je často nevědomě věnováno nejvíce úzkosti, ale také nátlaku. Pak jsou jim svěřováni jejich další sourozenci a také je na ně přenesena část zodpovědnosti za jejich bezpečí. Jak je pro ně tato role v rodině dále přenášena na všechny vztahy v životě?
Dr. Leman popsal prvorozené jako ty, kteří nesou břímě kvůli zodpovědnosti, ale také nutnosti starat se o druhé, a tak se tento typ člověka bohužel dostává do střetů s šéfem, ale také se svým partnerem. V životě se můžete setkat se dvěma typy prvorozených – těmi, kteří chtějí pomáhat, pečovat a starat se o druhé, ale také s takovými, jimž se pocit důležitosti vlastních potřeb dostává až silně nepřirozeně do prvních řad priorit. A tak se z nich mohou stát „vysoce úspěšné stroje, které se sunou za svým cílem a neohlížejí se napravo ani nalevo.“

shutterstock 319596401

Vžité vzorce z původních rolí lze částečně změnit sebeláskou.

Ať už jste se narodili v kterékoli pozici, existuje „lék“, který napraví tyto nuance. Podle PhDr. Tomáše Nováka je to sebeláska a také péče o vnitřní dítě nebo nacházení negativních vzorců, které jsme přijali už v dětství a neseme si je celým životem.

Čtěte také:

Proč pozitivní myšlení vede k vysněným cílům? 

Jak vypadá terapie odmítnutím? 

Buďte designérem vlastního života

 

 

foto: Shutterstock, zdroj: A. Adler, Porozumění životu. Úvod do individuální psychologie, Psychoweb

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...