fbpx
Zveřejněno: 22. 4. 2017

Tradiční dělení společnosti na ženy pečovatelky a muže jakožto živitele rodiny přestává v dnešní době pomalu platit. Na prvním místě pro nás v současnosti není ani rodina, ani práce. K čemu se ale tedy máme upínat?

Odkládání mateřství do pozdního věku se v České republice stalo po převratu v roce 1989 velmi rychle fenoménem. Na prvním místě bylo vybudovat si kariéru, teprve poté mohla žena myslet na rodinu. Po světě stále chodí podobně cílevědomé ženy, jak ale na svět pohlížejí ty, které mezi ně nepatří?

shutterstock 577760197

Mladé páry, které si plánovaně pořizují rodinu jsou spíš výjimkou.

Proč tak dlouho čekáme? 

Se založením rodiny váhají dokonce i ty z nás, které by mateřské pudy vábily daleko dříve. Jenže podobné touhy mají v tomto světě několik úskalí. Kolikrát totiž není s kým rodinu založit a vlastně na to ani nemáme čas. Kdybychom chtěly rodit podle biologického ideálu, čekalo by nás to ihned po maturitě. Jenže mateřství je pro vysokoškolačky předem vyloučeno.

Co se týče mužů, zkuste se dvacetiletého mladíka zeptat, zda touží po dítěti? Výjimky možná existují, nicméně páni tvorstva nemají kam spěchat, a tudíž si ani nechtějí zbytečně krátit mládí. Hrdým rodičem se totiž mohou stát klidně o deset či dvacet let později. V neposlední řadě hraje roli i to, že řada mladých zůstává dnes delší dobu u své maminky a tatínka. Může za tím být nechuť přejít do dospělosti a opustit rodné hnízdo. Zásadní úlohu však hrají i faktory ryze ekonomické.

Materiální problémy

V případě, že nepocházíte z bohaté rodiny, obvykle máte v mladém věku peníze sotva na to, abyste s výdaji na nájem, jídlo a občasnou zábavu zabezpečili sami sebe. Živit další přírůstek do rodiny je takřka nemyslitelné.

Těžký život absolventů 

Mnoho absolventů není spokojených ani ve své první práci. Důvodem jsou opět peníze. Je sice na jednu stranu smutné, že existuje taková nerovnováha mezi poptávkou zaměstnavatelů a tím, co mladí lidé reálně studují, ale představy o tom, že studenti humanitních směrů si za svou budoucí chudobu mohou sami, jsou zcela scestné. Platí-li tvrzení, že se na technické obory hlásí méně mladých kvůli nechuti k matematice, není jejich problém, že se tento obor neumí na našich školách učit.

Místo snahy o efektivní nápravu předvádí stát jen estrádu okolo státních maturit, které tedy několika chudákům zabrání jít studovat ony nenáviděné humanitní obory, protože maturitou zkrátka neprolezou. Proč klademe a priori rovnítko mezi studiem humanitních věd a nízkým příjmem? Zaměstnanost studentů těchto oborů je naopak velmi vysoká. Je možná nižší v porovnání se studenty technických oborů, ale při srovnání s těmi, kteří skončili s maturitou, si humanitně vzdělaní vedou velmi dobře.

shutterstock 176092715

Nízké platy jsou v České republice dalším problémem, se kterým se mladí musí vypořádat.

Nízké platy

Pokud jde o platy, trvá bohužel smutný paradox, že v České republice jsme z velké většiny chudí. Ať už s ním souhlasíme nebo ne, nedávná snaha ČSSD o zavedení progresivní daně odhalila tento fakt v jeho plné nahotě. Oborů, v nichž je možné vydělat ohromné peníze, je poměrně málo a ti ostatní jsou jen více či méně chudí. Je-li v celorepublikovém měřítku považován za boháče absolvent, který si v Praze vydělá okolo dvaceti tisíc, není asi zakopaný pes v humanitních oborech, ale v systému odměňování napříč obory.

Možná vypouští z úst podobné nářky každá nová generace, jenže žijeme v době velké nejistoty. Po desítkách let jsme první generací, která se pravděpodobně nebude mít lépe než naši rodiče. Pracovní trh se neustále proměňuje, a co jsme se naučili na škole, nemusí za dva roky vůbec platit. O tom, jak a zda vůbec budeme zabezpečeni na stáří, spolu raději vůbec nemluvíme, protože je ještě příliš brzo, abychom se ponořili hluboko do takto pesimistických úvah.

Existujte vůbec návod na to, jak žít? 

Důležité je zaměřit se na to, co můžeme řešit tady a teď. Na rozdíl od našich rodičů nejspíš nepotřebujeme celoživotní vizi, stačí se dívat dopředu na pár dalších let. Na druhou stranu nás v našem životě neomezuje čas ani prostor. Můžeme být kdekoliv a dělat cokoliv. Jen se musíme držet při zemi, abychom na naše plány vůbec měli finance. Pro ty, jež vzrušuje nejistota, je dnešní doba ideální věk. Pomůže rovněž zapátrat v knihách moudrých filozofů. O nejistotě, proměnlivosti a chaosu totiž psali postmodernisté před bezmála třiceti lety. A jejich nejkatastrofičtější vize se stále ještě nenaplnily...

Čtěte také: 

Ženy v práci. Proč máme stále menší platy než muži? 

Cizinec ve vašem nitru? Jděte na rodinné konstelace!

Práce nebo rodina? Sophiinu volbu řeší koncept Work-life balance

 

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.