fbpx

Zveřejněno: 7. 11. 2017

Stres je považován za civilizační chorobu, která postihuje nejen naše zdraví, ale i psychiku. Když se naše tělo dostane do nezdravé stresové reakce, vyplavuje destruktivní hormon kortizol, který způsobuje stárnutí buněk. Strachu a nervozity je však možné se zbavit jen pomocí jednoduché změny životního přístupu. Pouze na nás totiž záleží, zda se obavami necháme ovládnout, či nad nimi zvítězíme.

Můžeme si stále dokola opakovat, že máme spoustu práce a věčně nestíháme. Od rána do večera jsme v neustálém poklusu a v naší mysli neustále bliká výstražná kontrolka, která nám říká, co všechno ještě musíme a co bychom neměli. Zkuste se na chvíli nad celým tím myšlenkovým procesem zastavit. Je tohle život, který doopravdy chcete? A skutečně neexistuje jiná cesta, než mít přeplněný program a věčně nestíhat? Jste pány svého života. Jedině vy rozhodujete o tom, zda jej celý „proflákáte“ na pláži nebo se budete trýznit věčně plným diářem. Je to vaše volba, a to je důležité si uvědomit. Když dáte na první místo svůj dobrý pocit a spokojenost, uspořádáte si priority a možná i některé činnosti jednoduše vynecháte. Naplánujete si také méně schůzek a budete chodit dříve spát. Věřte mi, že na konci života nebudete pozitivně hodnotit to, kolik práce jste stihli. Ale kolik okamžiků plných štěstí jste prožili.

shutterstock 693101056

Vztek i agrese může ničit naše zdraví.

Vědomě pozorujte své emoce

Jste rozrušení z přeplněného autobusu, z naší politické scény a rozčílíte se pokaždé, když do vás někdo na ulici strčí. Jsem milovnicí jógy a meditací, a právě ty nás učí efektivně zacházet s naším prožíváním a emocemi. To samozřejmě neznamená, že své emoce začnete potlačovat, ale možná je budete více pozorovat, než abyste do nich zabředli. Je dobré vědět, že pocity jsou nositeli bílkovinné struktury, která má schopnost měnit naši buněčnou strukturu. To v překladu znamená, že když často prožíváme například nekontrolovaný vztek, nenávist nebo pocit ukřivdění, ničíme tím své fyzické orgány, tedy zdraví. Až se příště dostanete do situace, ve které byste se běžně rozčílili, zkuste se na chvíli zastavit a celou situaci prodýchat. Vědomě se rozhodněte, jestli vám stojí za to, abyste právě teď ničili své tělo, a zda není lepší jen emoci vzteku pozorovat a s láskou ji propustit.

Obraťte pozornost k sobě

Co se týká ostatních lidí, umíme velice dobře posoudit, v čem chybují a na jaké nedostatky by se měli zaměřit. Vadí nám, jakým způsobem se chovají naši rodiče, protějšky nebo šéfové v práci. Vytváříme tak v sobě dlouhodobou nespokojenost a myšlenkový stereotyp, který říká: „Kdyby se druzí změnili, žilo by se mi mnohem lépe.“ Tento životní přístup nás však staví do pozice oběti, která je závislá na vnějších podmínkách. Je to ale pro náš život i jeho prožívání přínosné? Určitě ne! Zapomeňte na to, že se musí změnit něco „venku“, abyste se sami cítili dobře. Jsme to pouze my, kdo rozhoduje o svém citovém i myšlenkovém rozpoložení. Pokud vás někdo rozčiluje nebo vám způsobuje jakékoliv jiné negativní emoce, zaměřte pozornost do sebe. Možná je právě tento člověk vaším učitelem a ukazuje vám zranění nebo potlačené vzorce chování, které je třeba zpracovat.

shutterstock 641183701

Pouze my rozhodujeme o svém citovém i myšlenkovém rozpoložení.

Být či nebýt ve stresu, to je naše volba

I na osamocené pláži v ráji se můžeme stresovat z toho, že zde není stánek s občerstvením, a i když vedle sebe máme báječného partnera, najdeme si důvod, proč se trápit. Úžasné je uvědomění, že ve vnějším světě se mohou odehrávat různá představení, záleží ale jen na našem pohledu a způsobu myšlení, zda tomu všemu dáme svoji pozornost, nebo se budeme raději orientovat na svůj vnitřní svět a způsob prožívání.

Pokud si se stresem nevíte rady, zkuste si poslechnout můj audioprogram zde: Zbavte se stresu a nalaďte se na životní pohodu

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...