Nejhorší na tom je, že fyzická aktivita je brána jako bonus, něco navíc. Těžko říct, kdo za to může víc.

Jsou tady módní trendy: když vidíme mamily (middle aged men in lycras, skupinky obtloustlých tatíků-velocipedistů s upnutými legínami), podvědomě se nechceme řadit do stejné kategorie. Tak přijdeme domů, zapneme Playstation či Netflix a po pár týdnech s hrůzou zjistíme, že máme zase přes metrák. No a co, vždyť v magazínu psali, že se máme mít rádi takoví, jací jsme, takže se budu mít rád a dám si dvojitou zmrzlinu. No, a kdyby bylo nejhůř, máme tady pořád ještě liposukci nebo Ozempic, takže všechno v pohodě.

Jenže zdaleka není. O obezitě už Flowee psalo mnohokrát, a i když jsme byli nařčeni z nedostatku empatie, stojíme si za svým. Obezita je nemoc, kterou si způsobujeme z devadesáti procent sami. Je ostudné a zavrženíhodné se komukoliv za problémy s váhou nebo za jakékoliv tělesné tvary vysmívat, to ale neznamená, že je vaše stotřicetikilové tělo úžasné. Není, smiřte se s tím. A když trpí tělo, trpí i mozek. To věděli už staří Řekové, když mluvili o kalokagathii.

Neviditelná cesta mezi svaly a mozkem

Každý lékař vám dnes řekne, že si spousta lidí stěžuje na fyzickou slabost nebo nedostatek hybnosti. Jen málokterý pacient si ale dokáže uvědomit, že špatná fyzička neznamená pouze to, že po třiceti sekundách běhu máte pocit infarktu, že nevyjdete dvě patra a že při sexu z vás stříká pot jako z ručníku Karlose Vémoly. Když nenamáháte pořádně svaly, snižuje se produkce nervového růstového faktoru. Ten hraje hlavní roli v podpoře růstu neuronů a ochranného myelinu. Bez nich se z našeho mozku stane postupem času bezprizorná houbovitá hmota, kde není nic. Zero. Nada. Ani ň.

Past lenosti

Časy se mění a priority s nimi. Pohodlí a dostatek všeho jsou alfou a omegou všeho. Nekonečné koukání do obrazovek, hraní her a sledování přihlouplých seriálů zabírají většinu volného času. Když si do toho přidáte nabitý pracovní program a existenciální tíseň, obtížně se nám hledá čas k pravidelnému cvičení. Výmluvy ve stylu „vždyť přece dřu jako kůň, musím si odpočinout“ začínáme používat po třicítce a jsou jedním z důvodů, proč to s námi jde od té doby už jen z kopce. Jenže jen pár minut cvičení denně může snížit riziko demence. Neuroložka Kim Johnson Hatchettová, influencerka (výjimečně v dobrém slova smyslu) a popularizátorka pohybu, doporučuje hlavně silový tréning, ale ono je to v důsledku jedno, každý pohyb se počítá. Flowee zkoušelo Garmin trenéry a rozhýbalo nás to dostatečně.

Co se děje v hlavě, když cvičíme

Je jedno, jestli běháte, posilujete, děláte kruháč nebo jen se známými hrajete florbal. Nebo cokoliv jiného, můžete třeba běhat po lese při paintballu nebo při larpu. Rozproudí se vám krev a do mozku se dostává větší množství kyslíku a základních živin. Benefity jsou jasné: mozek a neuronové dráhy fungují, jak mají, líp nám to myslí a dokážeme se soustředit. A taky snižujeme riziko předčasné demence z lenosti.

Ti odvážnější si na začátku ledna koupí permici do fitka, aby hned druhý týden si po víkendu řekli, „zejtra to nedám“, a pak už tam nikdy nešli. Tedy až do dalšího ledna. 

Pro spoustu lidí to začíná a končí hezkou úvahou v hospodě někdy mezi šestým a devátým panákem. Ti odvážnější si na začátku ledna koupí permici do fitka, aby hned druhý týden si po víkendu řekli, „zejtra to nedám“, a pak už tam nikdy nešli. Tedy, až do dalšího ledna, případně do suchého února, který se srabsky slaví v nejkratším měsíci v roce. Jenže zkuste to samé udělat s jídlem, zkuste se najíst jednou za měsíc. Mozek i svaly musíte živit neustále. Klíčem k úspěšné změna je konzistence, prostě to musíte dělat pořád. Když cvičíte pravidelně, rostou svaly a sílí mozek. Zvyšuje se intelektuální a fyzická výkonnost. Takhle jednoduché to je.

Proč je silový tréning okolo čtyřicítky důležitější než kdy jindy

Nemládneme. Je to tak, smiřte se s tím. Říká se, že každý věk má své kouzlo. To je pravda, jenže jestliže jsme ho ve dvaceti letech dostávali zadarmo, teď si ho musíme zasloužit. Po čtyřicítce nám začíná ubývat svalová hmota, po padesátce už to začíná být vidět. Bez pravidelného cvičení začínají svaly zakrňovat a v horším případě odcházet úplně. Nezdálo se vám někdy poslední dobou, že tašky s nákupem jsou nějak víc těžké než běžně? Nebo že se zadýcháváte do schodů? Dělat kardio je fajn a pomůže, ale bez silných svalů riskujete poškození kostí a kloubů, ať se budete snažit sebevíc. Studie navíc ukazují, že vyšší objem svalové hmoty souvisí s prodlouženou délkou života a nižším rizikem výskytu chronických onemocnění. Což je v Česku, kde v průměru posledních 20 let života strávíme v péči lékařů, mimo jiné také příčinou toho, že máme kratší délku života bez onemocnění než jiné stráty EU.

Málo je někdy víc

Nepotřebujete dělat extrémní výkony. Zkusili jsme se poradit s umělou inteligencí, jak dlouho bude trvat, než se z lehce podtrénovaného těla s nadváhou stane člověk schopný uběhnout půlmaraton. Trvá to asi 10 měsíců, což je zhruba o 9,5 měsíce déle, než chodí do fitka ledňáčci. Začněte postupně, dávejte si malé váhy, ale hlavně vydržte. Řekneme to ještě jednou a budeme se opakovat: konzistence je klíčem ke všemu. Konzistence vám také dodá sebedůvěru, a když budete postupovat po malých krůčcích, uvidíte výsledky dřív, než čekáte.

A hlavně se nezačněte vymlouvat. „Nemám čas, nemám motivaci, něco si udělám,“ to jsou často jen zástěrky pro „nechce se mi“. Přiznejte si to, nelžete si do kapsy. Čas je ten nejmenší problém, dnes existuje spousta dobrých tréninkových plánů i pro opravdu velmi zaměstnané lidi s diářem rozepsaným na minuty. A když se do toho pustíte s přáteli, posunete to zase o level výš.

Aktivní senioři jsou sexy as hell

A ta úplně nejtrapnější výmluva, že tohle je hlavně pro mladé? Tomu nevěříte ani vy sami. „Nikdy není pozdě začít“ zní jako ta nejpitomější fráze, ale je to ta výjimka, která potvrzuje pravidlo, protože je to do posledního písmenka pravda. Pokud začnete brát cvičení jako prevenci toho, že okolo padesátky z vás budou nemohoucí křehotinky, začněte posilovat. Pokud se vám příčí představa, že v šedesáti nebudete schopní sami dojít na záchod a že vám to nebude dobře myslet, cvičte. Stačí opravdu trochu, nepřehánějte to. A není to o žádné marnivosti ani o tom, že aspoň jednou v životě chcete pořádný sixpack. Je to o dobrém základu pro dlouhý a zdravý život.