Časté nadužívání však může způsobit rezistenci bakterií vůči těmto lékům, což znamená, že ve chvíli, kdy je budeme potřebovat, nemusí být účinná. Jaké jsou příčiny antibiotické rezistence a jak postupovat v rámci prevence? Tyto otázky jsme položili infektoložce MUDr. Kristýně Herrmannové.
„Antibiotika jsou vzácnost. Měli bychom se o ně dobře starat a neplýtvat s nimi, protože život na této planetě bez jejich pomoci by byl pro lidstvo o moc složitější,“ zmiňuje úvodem.
Bez antibiotik si dnes už neumíme představit život. Každý z nás čas od času tyto léky potřebuje. Někdo jen výjimečně, jiní častěji. Můžete popsat, jak vlastně fungují?
Antimikrobiální látky, mezi které antibiotika spadají, jsou jedinečné medikamenty. Jakýkoliv jiný lék, který používáme, působí na určitý receptor našich buněk v těle a tím naše tělo ovlivňuje. Jako příklad mohu uvést léky na tlak, které díky ovlivnění receptorů v cévách pomáhají snižovat krevní tlak. Antibiotika však nepůsobí na naše tělo přímo, ale primárně likvidují bakterie, které způsobují v našem těle infekci. Bohužel většina z dostupných antibiotik ničí nejen tzv. „špatné bakterie“, ale také ty, které jsou pro tělo důležité. A to s sebou nese i některé nežádoucí účinky.
Časté užívání antibiotik může vést k antibiotické rezistenci. Co přesně to znamená?
Antibiotická rezistence je běžným přírodním jevem. Každá bakterie má přirozenou odolnost vůči určitým antibiotikům, což souvisí s mechanismem účinku těchto léků. Dnes často mediálně diskutovaná získaná rezistence znamená, že bakterie, které byly původně na určitá antibiotika citlivé, se k nim stávají rezistentními. Například lék, který byl dříve účinný proti konkrétní bakterii, už nebude efektivní, pokud bakterie získá rezistenci.
Reklama
Tento problém se rozšiřuje celosvětově, přičemž hlavní roli hraje vysoká, často neadekvátní spotřeba antibiotik. Příkladem je například jejich používání při virových infekcích. Antibiotická rezistence představuje globální hrozbu a její řešení je klíčovým cílem pro budoucí udržitelnost. Předpokládá se, že pokud trend rostoucí rezistence bude pokračovat, léčba bakteriálních infekcí se stane stále složitější a v některých případech i nemožnou, což je již nyní realitou v některých částech světa. Tento trend můžeme zpomalit, možná i zvrátit správným používáním antibiotik – tedy podáním správného léku správnému pacientovi v pravý čas, ve správné dávce a po správnou dobu. Zní to vlastně jednoduše, ale opak je realitou.
Proč podle vás vzniká problém s nadužíváním antibiotik, když jsou tato léčiva na předpis? Jsou na vině především lékaři?
Bylo by snadné to na někoho hodit, ale obávám se, že je fér říct, že na tom máme podíl viny všichni. Lékaři, pacienti, vlády a asi i další skupiny. Je dokázáno, že předepisování antibiotik velmi úzce souvisí s emocemi. Tedy týká se to každého z nás. Rozhodnutí o předepsání či nepředepsání antibiotik se řídí trochu jinými pravidly, než je tomu u ostatních léků, které lékař většinou nasazuje již se znalostí diagnózy.
U infekcí je situace jiná. Lékař se většinou musí rozhodnout o podání antibiotika ještě předtím, než zná konečný výsledek mikrobiologického vyšetření. To s sebou nese určitý druh nejistoty. Významnou roli hraje také určitý tlak pacientů na lékaře, což je pravděpodobně způsobeno nedostatečnou edukací laické populace. Dalším důvodem je jistě určitý alibismus související s tím, že nepociťujeme přímý dopad neadekvátně předepsaného antibiotika v daný moment, ale to je samozřejmě jen určitá iluze. Ty dopady existují a jsou již jasně popsané. V České republice jsou tyto léky na předpis, což pomáhá určité regulaci, a je to tak správně. To však neplatí pro mnoho často rozvojových zemí, což představuje v boji s rezistencí velký problém.
Může tato rezistence vzniknout i u dětí v případě, že jim pediatr předepisuje antibiotika několikrát ročně? Týká se problematika rezistence i děti?
Antibiotická rezistence nezávisí na věku, pohlaví ani územní příslušnosti, a může se tedy týkat i dětí. V České republice je to však více problém starších polymorbidních pacientů než dětské populace. Platí, že každé použití antibiotika vytváří tlak na bakterie v našem těle i v okolí, ale nelze předpovědět, která bakterie a kdy se stane rezistentní.
Zbytečné předepisování antibiotik je často ovlivněno strachem a určitou mírou nejistoty, když lékař nemá k dispozici konečné výsledky. V takových případech se lékaři často uchylují k předepsání antibiotik, aby předešli možnému zhoršení pacientova stavu v případě, že by šlo o bakteriální infekci.
Například v Indii je v současné době vyšší riziko nákazy bakteriální infekcí způsobené rezistentními bakteriemi velmi vysoké, protože tamní míra rezistence je velmi vysoká taktéž. V Evropě jsou vysokou mírou rezistence zvláště postiženy Itálie nebo Řecko. Česká republika zatím čelí méně vážné situaci, ale pokud sledujeme trend posledních 10 až 15 let, vidíme, že se situace postupně zhoršuje.
V České republice jsme na tom lépe než v některých jiných státech, jak zmiňujete. Přesto to může být problém do budoucna. Proč tomu tak je?
Antibiotika jsou lidstvu k dispozici od 50. let 20. století. Historický vývoj v České republice se od jiných států Evropy či světa liší. Tím byla ovlivněna například dostupnost ATB. Do roku 1989 jsme v Československu neměli volný přístup ke všem v té době dostupným antibiotikům, což nepřímo omezilo jejich nadužívání, zejména širokospektrálních antibiotik. Dalším důležitým faktorem byl a stále je systém antibiotických středisek, která spadají většinou pod nemocniční mikrobiologická pracoviště, a jsou kontrolním orgánem pro předepisování antibiotik.
Po roce 1989 s globalizací a přechodem k demokracii se zlepšil mimo jiné i přístup k antibiotikům. To je sice pozitivní, ale zároveň to přináší větší odpovědnost při jejich užívání, a to jak pro lékaře, tak pro pacienty. Žijeme v době, kdy o budoucnosti antibiotik rozhodujeme my sami, a je zásadní být dobře informovaní a uvědomělejší při jejich používání.
Můžete uvést příklady onemocnění, která se bez léčby ATB neobejdou?
Bakteriální infekce jsou součástí lidského života odnepaměti. Antibiotika, která se stala velmi užitečným nástrojem až v minulém století, pomáhají snižovat riziko úmrtí spojené s těmito onemocněními. Avšak ne všechny bakteriální nemoci léčbu antibiotiky vyžadují. Například průjmové onemocnění způsobené Salmonelou tyto léky u zdravých jedinců většinou nevyžaduje.
Každá bakterie má přirozenou rezistenci k určitému typu antibiotik. Problém nastává, když bakterie získá rezistenci vůči většině, nebo v některých případech dokonce všem dostupným antibiotikům.
Na druhou stranu, v případě septického stavu, který může ohrozit život a může vzniknout při kterékoliv bakteriální infekci, je použití antibiotik absolutně nezbytné. Dalším příkladem, kde jsou antibiotika nezbytná, je bakteriální zánět mozkových blan. Pro většinu bakteriálních infekcí s mírnějším průběhem jsou tato léčiva důležitá spíše pro urychlení uzdravení, ale také pro zkrácení doby trvání symptomů.
A kdy jsou antibiotika naopak předepisována mnohdy zbytečně nebo preventivně?
Nejčastější příčinou zbytečného předepsání antibiotik jsou jistě virové infekce, doprovázené vysokou horečkou, která může být charakteristická i pro bakteriální infekce. Jak jsem zmínila, lékaři často musí rozhodnout o použití antibiotik ještě před získáním konečných mikrobiologických výsledků, což komplikuje jejich rozhodování. Existují však další diagnostické metody, které mohou lékařům v jejich rozhodnutích pomoci.
Zbytečné předepisování antibiotik je často ovlivněno strachem a určitou mírou nejistoty, když lékař nemá k dispozici konečné výsledky. V takových případech se lékaři často uchylují k předepsání antibiotik, aby předešli možnému zhoršení pacientova stavu v případě, že by šlo o bakteriální infekci. Situace není pro lékaře jednoduchá, avšak je jejich povinností usilovat o co nejracionálnější používání těchto léků. Jejich neopodstatněné užívání může mít negativní důsledky jak pro jednotlivé pacienty, tak pro celou společnost v dlouhodobém horizontu. Tímto chci poukázat na komplexnost a složitost situace.
Je možné tato léčiva do budoucna něčím nahradit?
V tuto chvíli neexistují jiné léky s účinky, které nám poskytují antibiotika. Právě proto je téma antibiotik a zachování jejich účinnosti tak důležité. Nemohu předpovědět, zda v budoucnu lidstvo neobjeví nové léky pro léčbu bakteriálních infekcí, ale v tuto chvíli tomu tak není. Je naší odpovědností zachovat jejich účinnost pro naši i příští generace.
Jak poznat, že u daného člověka došlo k infekci rezistentní bakterií?
Příznaky pacienta neodhalí, zda je bakteriální infekce způsobena rezistentní bakterií. Pro potvrzení tohoto podezření je nezbytné provést mikrobiologické vyšetření, které určí citlivost bakterie k různým antibiotikům.
MUDr. Kristýna Herrmannová
Rodačka z Pardubic, absolventka 2.lékařské fakulty Karlovy Univerzity, pracující na Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice Bulovka, kam nastoupila hned po studiích. Svoji specializaci Infekční lékařství si vybrala pro svůj velký zájem o téma antibiotik. Trvalo spoustu let, než se k tomu tématu ve své praxi dostala. Mezitím se věnovala tématu zvyšování proočkovanosti zdravotníků na chřipku a několikrát dobrovolně pracovala v malé české nemocnici v Keni. Od roku 2019 začala rozvíjet infektologickou konziliární činnost ve FNB a v červnu 2022 nastoupila na evropském studium AMS Certificate (unikátní koncept, který se zaměřuje na optimální užívání antibiotik, který se celosvětově významně nadužívá). Toto studium úspěšně dokončila v dubnu 2024. A v únoru 2024 se stala koordinátorkou...
Je důležité si uvědomit, že každá bakterie má přirozenou rezistenci k určitému typu antibiotik. Problém nastává, když bakterie získá rezistenci vůči většině, nebo v některých případech dokonce všem dostupným antibiotikům. Navíc ne všechna antibiotika, na která je bakterie citlivá, jsou vhodná pro léčbu specifického typu infekce. S rostoucí rezistencí bakterií se výběr efektivního antibiotika stává obtížnějším z dvojího důvodu: kvůli omezenému počtu účinných antibiotik a také kvůli potřebě zvolit správné antibiotikum pro konkrétní typ infekce.
Tato rezistence se týká penicilinu i širokospektrálních antibiotik?
Rezistence se týká všech bakterií, ale některé druhy bakterií jsou k rozvoji rezistence náchylnější než jiné. Jedním příkladem jsou streptokoky, které si i nadále udržují dobrou citlivost na antibiotika a jsou zodpovědné za nemoci jako bakteriální angína či růže. Naopak, u gramnegativních bakterií, jako jsou Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae a Pseudomonas aeruginosa, čelíme značným výzvám spojeným s rychlým nárůstem rezistence, včetně rezistence k nejnovějším antibiotikům. Tyto bakterie vyžadují zvláštní pozornost kvůli jejich schopnosti rychle vyvíjet odolnost proti dostupným léčebným možnostem.
Měli by podle vás lékaři více dbát na to, aby antibiotika nepředepisovali zbytečně? Myslíte, že edukace je potřebná zejména mezi nimi?
Edukace je klíčem pro racionální předepisování antibiotik, a to jak odborné, tak laické veřejnosti. Zatím vnímám nedostatečné úsilí ze strany ministerstva zdravotnictví a školství ohledně edukace laické veřejnosti. I když v minulém roce proběhla první informační kampaň, je klíčové, aby edukace byla průběžná; jednorázové akce obvykle nepřinášejí dlouhodobé výsledky. To samé platí pro odbornou veřejnost, která využívá antibiotika v denní praxi. Ve specializačním výcviku většiny specializací často chybí edukace stran používání antibiotik, včetně stáže na infekčním oddělení. Nezastávám názor, že stáž na infekčním oddělení je jediným řešením; v moderním technologickém světě existují efektivnější metody edukace. Abychom jako společnost zachovali účinnost antibiotik a optimalizovali jejich předepisování, musíme edukaci věnovat mnohem více pozornosti než doposud.
foto: se svolením Kristýny Herrmannové, zdroj: Autorský článek
