Někteří manželé po příchodu domů odhodí ponožky vedle koše na prádlo. Někteří se potřebují zeptat, kde je máslo, přestože dvacet let bydlí se stejnou lednicí. A pak jsou ti, kteří byli roky ženatí se svou prací, a domů si jen občas zajeli jako formule do boxů.
On byl pilot, ona mechanik, během krátké zastávky se postarala, aby mohl zase vyrazit, a žádná velká komunikace k tomu nebyla potřeba. Jenže pak přišel důchod nebo změna práce a z pětisekundového pit stopu se stal společný celodenní program. A manželství, které docela dobře žilo z pár společných hodin týdně nebo třeba ze dvou víkendů v měsíci, začne při nepřetržitém provozu poněkud drhnout.
Manžel zaparkoval natrvalo
Japonský lékař Fuminobu Ishikura pro podobné potíže vytvořil vlastní označení: fugenbyō. V roce 2011 mu u Osaka University Press vyšla stejnojmenná kniha. Zabýval se v ní ženami s obtížemi připomínajícími projevy menopauzy a možností, že za částí jejich problémů nemusí stát jen hormony, ale také každodenní stres spojený s manželem.
Má to samozřejmě háček. Fugenbyō není diagnóza. To ale ještě neznamená, že si Ishikura celý problém vytáhl z klobouku.
V tradičně uspořádané japonské domácnosti mohl muž desítky let trávit většinu dne v práci, zatímco žena měla vlastní rytmus a starala se o domácnost. Pak muž odejde do penze. Člověk, který byl čtyřicet let přes den pryč, je najednou doma. Pořád.
A s ním jsou najednou doma i jeho požadavky, komentáře, očekávání a představy o tom, jak by měla partnerka trávit svůj čas. Soužití, které desítky let těžilo i z toho, že se jeho účastníci značnou část dne neviděli, dostane poměrně brutální zátěžový test.
Českému čtenáři přitom nemusí být podobný model soužití vůbec cizí. Stačí si místo japonského zaměstnance představit třeba řidiče kamionu na dálkových trasách, který je většinu měsíce pryč, a domů se vrací maximálně na dva víkendy. Vůbec nemusí být nesnesitelný, aby to začalo skřípat. Stačí, že dva lidé najednou musí přepsat pravidla soužití, která jim dvacet let docela dobře fungovala. Uměli spolu žít, protože spolu nebyli. Teď spolu jsou a žít spolu neumí.
Tělo domácí dusno neignoruje
Nemusí přitom lítat talíře ani velká slova. Chronický stres může být podstatně méně dramatický. Stačí dlouhodobé napětí, kritika, nedostatek vlastního prostoru nebo pocit, že se v poklidném životě člověka najednou objevil rušivý prvek.
Uměli spolu žít, protože spolu nebyli. Teď spolu jsou a žít spolu neumí.
Právě podobné každodenní chování manželů Ishikura ve své knize spojoval s některými tělesnými a psychickými obtížemi žen. Jedna z velkých metaanalýz publikovaných v Psychological Bulletin dala dohromady 126 studií a více než 72 tisíc lidí. A ukázalo se, že na tom, s kým a jak žijeme, tělu docela záleží. Vyšší kvalita manželství souvisela s lepšími zdravotními výsledky.
Studie zahrnuté do analýzy přitom pracovaly nejen se subjektivními pocity respondentů, ale také s fyziologickými ukazateli průběhem některých nemocí nebo úmrtností. Vyšla najevo například souvislost mezi kvalitou vztahu a tím, jak výrazně kardiovaskulární systém reaguje během partnerského konfliktu. Takže ano, hádka může zvednout tlak i jinak než obrazně.
Korelace ale ještě neznamená kauzalitu. Špatný vztah může přispívat ke stresu a zdravotním problémům, nemoc zase dokáže pořádně prověřit vztah. Do obojího navíc mluví věk, peníze, práce, životní styl a spousta dalších věcí.
Věda tedy nepotvrdila chorobu, kterou chytíte od manžela. Říká ale, že kvalita blízkého vztahu může mít se zdravím společného víc, než označení „partnerské problémy“ na první dobrou ukazuje.
Stokrát nic umořilo vola
K pochopení fugenbyō nepotřebujeme velké manželské drama. Vlastně ho lépe vysvětlují malé věci, které se opakují pořád dokola.
Jedna poznámka člověku zdraví pravděpodobně nezničí. Ani jeden neumytý hrnek. Ani jeden večer, kdy všechno zůstane na jednom z partnerů. Jenže pak se poznámky začnou opakovat, přijde stý neumytý hrnek a s ním pocit, že manželovo „jsem zastáncem tradičního rozdělení rolí‟ mělo ženu varovat už kdysi. Teď chodí po domě jako dozorce po věznici, trousí špinavé prádlo i nádobí a čeká, že než si zajede natankovat, bude všechno uklizené.
Partner má mimořádně dobrý přístup k vašemu nervovému systému.
Právě rozdělení domácích prací se objevuje i ve výzkumu psychické pohody. Studie 1 256 dospělých sledovala množství domácí práce v domácnostech, její rozdělení mezi partnery a psychickou nepohodu. Ukázalo se, že důležitou roli nehrálo jen to, kolik práce člověk doma udělá, ale také to, nakolik její rozdělení vnímá jako nerovné.
A to už není spor o to, kdo vynese koš. Je to dlouhodobý pocit, že společný život není zase tak úplně společný. A fugenbyō najednou nepůsobí tak exoticky.
Stres bydlí s vámi
„Nemoc z manžela“ vypadá jako bizarní japonská kuriozita. Jenže pod třaskavým názvem se schovává docela obyčejná vlastnost partnerských vztahů, tedy že partner má mimořádně dobrý přístup k vašemu nervovému systému.
U většiny otravných lidí máme alespoň nějakou únikovou cestu. Z práce jdeme domů. Protivného souseda necháme za dveřmi bytu. Chlapíka, který nás vytáčí v tramvaji, už nejspíš nikdy neuvidíme. Jenže pokud nás stresuje partner, čeká na nás právě tam, kam před ostatními otravnými lidmi utíkáme: doma.
A co „nemoc z manželky“?
Bylo by příjemně jednoduché skončit u obrazu japonského důchodce, který obsadí obývák a začne zjišťovat, proč ještě není oběd. Jenže partnerky žádnou licenci na bezchybné soužití také nedostaly.
Reklama
Souvislost mezi kvalitou vztahu a zdravím se netýká jen žen. Zmíněná metaanalýza 126 studií zahrnovala muže i ženy a podporuje mnohem širší závěr. Na zdraví může mít vliv kvalita vztahu, ne pohlaví člověka, který vám doma leze na nervy.
Ostatně i v japonštině existuje zrcadlový výraz 妻源病 – saigenbyō, tedy přibližně „nemoc z manželky“. I ten pochopitelně v seznamu diagnóz chybí.
Nemoc to není, signál možná ano
Fugenbyō proto dává největší smysl ne jako nová nemoc, kterou si můžeme přidat do seznamu důvodů, proč se nikdy nevdávat, ale jako provokativní pojmenování dlouhodobého partnerského stresu.
A možná je to užitečnější než další diagnóza. Protože když vás měsíce bolí hlava, měli byste zajít k lékaři. Když vás ale začne bolet pokaždé, když klíč zarachotí v zámku, stojí za pozornost i to, kdo přišel domů.
