Rozhodnutí, zda mít dítě, nebo jej nemít, je pro partnerský život zásadní. Někdy se partneři jen neshodnou na správném načasování založení rodiny, jindy je jeden z nich proti. Může se stát, že zatímco muž po dítěti touží, žena dává přednost bezdětnosti. Otázkou pak není jen to, kdo z nich má ustoupit, ale také zda má vůbec smysl ve vztahu pokračovat, když si každý představuje svou budoucnost jinak.
Proč některé ženy děti nechtějí?
Důvody, proč se žena rozhodne pro život bez dětí, bývají často překvapivě obyčejné. Některá jednoduše zjistí, že ji představa života s dítětem nenaplňuje radostí, ale spíš obavami. Nedokáže si představit těhotenství a porod, nechce každodenní péči a obrovskou zodpovědnost, která s rodičovstvím přichází. Jiná se bojí, že přijde o práci, koníčky, cestování nebo část svobody, na které jí záleží.
Americká klinická psycholožka Catherine Aponte se zabývá tím, proč se některé ženy vědomě rozhodují pro život bez dětí.
Připomíná, že se změnila i samotná představa o tom, jak má vypadat dospělý život ženy. Manželství a mateřství už pro řadu žen nejsou automatickým pokračováním dospívání. Mohou mít vlastní představu o práci, vztahu, cestování, volném čase nebo způsobu života a dítě do ní jednoduše nezapadá.
Strach ze ztráty vztahu není důkazem, že ve skutečnosti toužíte po mateřství.
Významnou roli mohou hrát také praktické důvody. Péče o dítě stále v mnoha rodinách znamená pro ženu větší zásah do pracovního života než pro muže. Mateřství může ovlivnit její příjem, kariéru i možnosti vrátit se po rodičovské dovolené na původní pozici.
A pak je tu důvod, který se vysvětluje nejhůř: některé ženy prostě necítí touhu stát se matkami.
Žena snadněji řekne, že chce budovat kariéru, nemá vhodného partnera nebo se na dítě necítí připravená. Mnohem hůře se okolí smiřuje s prostým „nechci“. Společnost totiž dlouho předpokládala, že žena děti chtít bude, a pokud je nechce dnes, časem svůj názor změní.
Jenže ne každá čeká na správný okamžik. Některá skutečně nechce dítě nikdy.
Neznamená to ale, že muži chtějí děti častěji
Pohled na rodičovství se samozřejmě nedělí jednoduše podle pohlaví. Přesto jedna analýza amerických dat ukázala, že mezi lidmi bez dětí byli muži o něco častěji rozhodnuti, že dítě chtějí. V roce 2018 plánovalo dítě 82 procent bezdětných mužů oproti 76 procentům bezdětných žen. Analýza amerických dat.
Rozdíl není propastný a neznamená, že ženy jsou k rodičovství obecně negativnější. Do jejich rozhodování vstupují také okolnosti, které muži nezažívají stejným způsobem. Těhotenství, porod a první měsíce péče o dítě se odehrávají přímo v ženském těle a mateřství může mít výraznější dopad i na jejich pracovní život.
Dítě nejde mít napůl. Některé partnerské neshody se nedají vyřešit tím, že jeden trochu ustoupí.
Nejde tedy tolik o to, kdo děti chce častěji. Mnohem důležitější je, co se stane, když se dva lidé, kteří se milují, v téhle zásadní věci neshodnou.
Když ona děti nechce, a on ano
Její představa budoucnosti se dostává do přímého střetu s představou člověka, se kterým chce svůj život sdílet.
A právě tady začínají ty nejnepříjemnější otázky. Co když kvůli tomu přijdu o vztah? Co když si to jednou rozmyslím? Co když budu litovat, že jsem se pro dítě nerozhodla? A co když naopak dítě mít budu jen proto, abych si partnera udržela, a jednou budu litovat právě toho?
Terapeutka Ann Davidman, která se dlouhodobě věnuje lidem nejistým v otázce rodičovství, upozorňuje, že rozhodování často komplikuje strach z budoucnosti. Můžete mít strach ze ztráty svobody, identity nebo dosavadního způsobu života a zároveň se obávat, že bez dítěte jednou pocítíte lítost.
Pokud děti nechcete, ale milujete muže, který po nich touží, je proto důležité rozlišit dvě věci: „Nechci dítě,“ a „Nechci přijít o svého partnera.“
Strach ze ztráty vztahu sám o sobě není důkazem, že ve skutečnosti toužíte po mateřství. A stejně tak partnerova touha po dítěti není něco, čemu byste měla vyhovět jen proto, abyste dokázala, že ho milujete.
Dítě nejde mít napůl
U většiny partnerských neshod se nějaký kompromis najít dá. Můžete se dohodnout, kde budete bydlet, jak budete hospodařit s penězi nebo kam pojedete na dovolenou. Jeden chvíli ustoupí a příště ustoupí druhý. U dítěte takový obchod nefunguje.
Reklama
Pokud žena po mateřství netouží a stane se matkou jen proto, aby neztratila partnera, může později cítit, že kvůli vztahu obětovala vlastní představu o životě. Jestliže se naopak muž své touhy po otcovství vzdá jen proto, aby vztah zachránil, může se stejná křivda časem objevit na jeho straně.
Co když oba doufají, že ten druhý časem změní názor?
Pár se může dostat do situace, kdy jeden z partnerů doufá, že ten druhý časem změní názor. Jenže právě to může být past. Čím déle spolu pár žije s představou, že ten druhý nakonec ustoupí, tím těžší bývá připustit si, že se jeho přání nezměnila. Přibývají společné roky, vzpomínky, možná svatba nebo společný domov. A s nimi i pocit, že přece není možné zahodit vztah kvůli jediné otázce.
Jenže pro někoho právě tahle „jediná otázka“ znamená celý život. Některé věci se totiž nedají vyřešit tím, že jeden z partnerů trochu ustoupí.
Když láska nestačí
Výzkum Kyung-Hee Lee a Anisy M. Zvonkovic ukázal, že rozhodnutí zůstat bezdětnými není jen otázkou jednotlivce, ale také procesem mezi dvěma partnery. Z rozhovorů s dvaceti manželskými páry vyplynulo, že některé se shodly hned, jiné rozhodnutí dlouho odkládaly a u některých se jejich původní představy lišily.
Důležitá přitom byla nejen síla přesvědčení každého z partnerů, ale také význam, který pro něj měl samotný vztah.
Když ona řekne: „Já děti nechci,“ nemusí tím říkat: „Nechci tebe.“ A když on řekne: „Já chci být otcem,“ nemusí tím říkat: „Na tobě mi nezáleží.“
Ani hluboká láska a vzájemná náklonnost někdy nestačí. Otázka, zda mít, či nemít dítě, je totiž natolik zásadní, že se v ní jen těžko hledá kompromis. Dva lidé se mohou milovat, být si blízcí a přát si společný život, a přesto zjistit, že každý z nich potřebuje pro své štěstí něco jiného.
