David by si přál mít přítelkyni. Je mu 19 let a právě nastoupil do prvního ročníku na univerzitě, kde studuje fyziku. Intimní vztah nikdy neměl. Vlastně ho má za sebou jen jeden z jeho kamarádů. „Bylo by hezké, kdyby se to stalo,“ říká. „Ale ‚friend zone‘ je jediná možnost. Holky nemají o vztahy zájem.“
Stále více důkazů naznačuje, že v rámci generace Z se obě pohlaví od sebe vzdalují. Nedávno vydal časopis Vogue článek, který sklidil bouřlivé reakce. Byl nazvaný „Je mít přítele dnes trapné?“ a citoval online diskuze, v nichž ženy popisovaly muže jako „trapné“, „nemoderní“ a „narušitele ženské aury“. I sociální sítě jsou plné příspěvků o tom, co je na mužích „odpudivé“ a jaké „varovné signály“ vysílají.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Podle loňského amerického výzkumu v letech 2022 až 2023 čtvrtina mužů ve věku 22 až 34 let uvedla, že v uplynulém roce neměla žádnou sexuální aktivitu, stejně jako 13 procent žen stejného věku. Další zpráva zveřejněná letos analyzovala data z více než 2 000 průzkumů a dospěla k závěru, že čtvrtina mužů věří, že se do nich nikdo nikdy nezamiluje. Více než polovina (56 procent) se domnívá, že je příliš obtížné najít si romantického partnera, a 62 procent si myslí, že ženy ve vztazích od mužů očekávají příliš. „Ve všech věkových skupinách pociťují muži tlak, aby splňovali stále složitější očekávání ohledně toho, co to znamená být žádoucím partnerem,“ uvádí zpráva.
Nereálná očekávání
S tím David souhlasí. „Spoustě holek, které znám, záleží na tom, na jakou univerzitu chodíš. Pokud studuješ právo, máš větší šanci než někdo, kdo studuje například mediální studia,“ říká. „Můj obor je matematika, což mě řadí do kategorie ‚šprtů‘. Mám pocit, že mužům se přiřazují nálepky, a ženy se ani nesnaží poznat člověka, který se za nimi skrývá.“
A není to jen mladší generace, která má pocit, že očekávání žen nejsou reálná. Pavel, 47 let, se vloni rozešel se svou manželkou, s níž byl ženatý 21 let. „Poprvé jsem vyzkoušel seznamovací aplikace a jde tam hlavně o vzhled a dojem, který člověk vyvolává. Jsem malý plešatý chlap s křivými zuby a pracuji ve financích. Nejsem žádný okouzlující typ, ale normální chlap. Zájem o mě je minimální.“
„Byl jsem na pár rande, ale nic z toho nevzešlo. Zdá se, že se teď změnila i místa, kam se na schůzky chodí. Nestačí už jen zajít do kina a pak do restaurace. Ženy chtějí, aby je někdo ohromil. Jedna žena mi řekla, že chce, abych s ní zacházel ‚jako s královnou, kterou je‘. Co to vůbec znamená? Víc ji zajímalo, čím se živím a jaké auto řídím, než to, jaký jsem člověk. Vím, že to neplatí pro všechny ženy, ale několik mých kamarádů zažilo něco podobného. Je to deprimující.“
Toxická mano a femosféra
Daniel Guinness je ředitelem organizace Beyond Equality, která pracuje s muži a chlapci na rozvoji partnerských vztahů a bojuje proti stereotypům. Říká, že rostoucí počet single domácností je částečně způsoben tím, že se od lidí méně očekává, že se ožení a založí rodinu. Mnoho mladých ale podle něj zažívá zklamání, které souvisí s nespokojeností se seznamovacími aplikacemi a tlakem chovat se určitým způsobem v prostředí, kde se stále více interakcí odehrává online.
S tím souhlasí i psycholožka Markéta Šetinová z institutu Moderní láska. „Velmi se mění to, co ženy od moderních mužů vlastně chtějí. Dříve jsme muže vychovávali výkonnostně a říkali jim, že jejich úkolem je postarat se a zabezpečit rodinu. Dnes ale spousta žen tohle umí sama a možná spíš od mužů očekávají nějakou emoční dostupnost, společné budování vztahu, zranitelnost a otevřenou komunikaci. Jenže spousta mužů tohle bohužel neumí.“
Další problém jsou podle ní internetové vzory. „Když je klukovi třináct, nikdo ho neučí, jak se seznamovat. Tak napíše do vyhledávače ´Jak sbalit holku´ a s velkou pravděpodobností mu vyjede podcast z manosféry, kde se mluví o tom, že ženy chtějí jen muže, kteří měří víc než 180 centimetrů, chodí pravidelně do posilovny a investují do krypta.
Pak je tu i extremismus na straně žen, které hlásají, že pokud je muž nevezme na první rande na drahou večeři, nepošle pro ně taxi a nepřinese obrovskou kytici růží, tak to není muž s vysokou hodnotou a není tedy pro ně dost. To samozřejmě nastavuje na mladé velký tlak. A problém je, že mnoho z nich nemá možnost tyto informace porovnat s realitou právě i kvůli tomu, že tráví hodně času online,“ vysvětluje.
Fast-food vztahy
A očekává se, že online randění se bude ještě rozvíjet. Umožňuje totiž lidem filtrovat dle nejrůznějších kritérií a vybírat nejen podle vzhledu, výšky a váhy, ale také podle politických názorů. V naší čím dál více polarizované společnosti průzkumy ukazují, že ženy mají spíše levicové názory, zatímco muži se spíše přiklánějí k pravici.
Takové prostředí atraktivitu virtuálních vztahů jen zvyšuje – díky umělé inteligenci si můžete nastavit výběr lidí podle vzhledu a osobnosti určovat, kdy s nimi budete komunikovat. A pokud vás omrzí, nemusíte nic vysvětlovat, jen je smazat. Tyto technologie však jen ještě víc prohlubují mylné domněnky ohledně dlouhodobých vztahů a úsilí, které vyžadují.
Reklama
Simon Gunning je generálním ředitelem charitativní organizace Campaign Against Living Miserably (CALM), která se zabývá prevencí sebevražd. „Zaznamenáváme velkou nejistotu ohledně definic vztahů a zdá se, že problémem je dlouhodobý závazek. Krátkodobé uspokojení začíná být normou a krátkodobé uvažování je skutečným psychologickým problémem, a to nejen pro chlapce, ale pro všechny. Vytváří to nerealistické představy o tom, jak by měl život fungovat, a to nejen ve vztazích, ale i v oblastech, jako je kariéra,“ říká.
Vysoká cena lásky
I v rámci partnerských vztahů se očekávání změnila. Zhruba polovina párů žijících ve společné domácnosti má nyní dva výdělečně činné partnery a ve více než polovině rodin pracují oba rodiče na plný úvazek. Průměrný otec se dnes denně věnuje péči o děti asi třikrát až čtyřikrát více než v roce 1970 a – podobně jako ženy, kterým před čtyřmi desetiletími nalhali, že mohou mít všechno – to vnímá jako dřinu.
Generace Z možná sleduje své otce z generace X a mileniálů, jak se snaží vyrovnat s nároky kladenými na moderní pracující rodiče, a přemýšlí, zda to za tu námahu stojí. Vyniká tak obraz generace uvězněné mezi touhou a rozčarováním, která randí v prostředí připomínajícím spíš překážkovou dráhu než cestu k navázání vztahu. A i když ani muži, ani ženy lásku zcela nevzdali, je zřejmé, že moderní randění vede stále více mladých lidí k úvahám, zda za tu emocionální zátěž vůbec stojí.
