Zatímco on vás něžně hladí, vy v duchu bloudíte v náručí nespolehlivých dobrodruhů. Jste nevděčná, nebo jste jen další obětí psychologického mechanismu, který zaměnil vášeň za otcovskou péči?
Představte si vztah jako šachovnici. Na jedné straně stojí stabilita, intelektuální souznění a romantika. Na straně druhé vzrušení, risk a experiment. V ideálním světě by tyto figury spolupracovaly, ale v realitě našich ložnic se často vyhazují ze hry.
Pro ženy po třicítce, ještě lépe čtyřicítce, které si prošly „vztahovým peklem“, bývá příchod stabilního partnera požehnáním. Po sedmi měsících se však začíná ozývat zvláštní druh hladu. Hlad po „špinavosti“, po dobrodružství, po hraní rolí, po dynamice, která s mužem, co vám krájí jablíčko k svačině, zkrátka nejde dohromady. Prostě máte ráda padouchy, syčáky a gaunery s krásnou tvářím a trochu hrubým chováním.
Když se z milence stane „táta“
Problém není v tom, že by váš „jablíčkový“ partner byl špatný milenec. Problém je v tom, kým pro vás podvědomě je. Psychoterapeutka Pamela Stephenson Connolly, která se specializuje na sexuální poruchy, upozorňuje na to, že pokud do vztahu vnášíme nevyřešená traumata z dětství, například absenci otcovské figury nebo nestabilitu v rodině, máme tendenci tyto potřeby saturovat u partnera.
Pokud je pro vás partner otevřená a vlastně už i „přečtená kniha“, která vám s úsměvem připravuje zdravý oběd, napětí a touha mizí. Nahrazuje je vděčnost a ta je v ložnici málokdy afrodiziakem.
„Přisuzování otcovských vlastností partnerovi je poměrně jistý způsob, jak utlumit erotiku,“ vysvětluje Connolly v textu pro portál The Guardian. Jakmile se dynamika vztahu posune do roviny pečovatel–opečovávaný, nebo ještě jinak řečeno otec–dcera, v mozku se nevědomě sepne prastaré tabu incestu.
Příroda nám brání toužit po někom, kdo nás „vychovává“ nebo o nás mateřsky pečuje. Výsledek? Erotický kontakt se začne zdát nepatřičný, nebo dokonce podvědomě odpudivý.
Past bezpečného přístavu
Mnoho žen se cítí provinile. Mají pocit, že jsou „perverzní“ nebo nevděčné, když jim nestačí milování plné úcty a něhy. Jenže sexualita je často poháněna napětím, mocenskou hrou a určitou dávkou tajemství. Pokud je pro vás partner otevřená a vlastně už i „přečtená kniha“, která vám s úsměvem připravuje zdravý oběd, napětí a touha mizí. Nahrazuje je vděčnost a ta je v ložnici málokdy afrodiziakem.
Podle článku v The Conversation existuje přímá úměra mezi přílišnou domácí familiárností a poklesem sexuální touhy u žen. Čím více se hranice mezi partnery stírají v každodenní rutině „servisování“ toho druhého, tím méně prostoru zbývá pro dravou, dospělou sexualitu. Partner, který odmítá experimenty s tím, že jsou pro ženy „ponižující“, se vás v podstatě snaží chránit před vámi samotnými, čímž svou otcovskou roli jen potvrzuje.
Recept na návrat touhy? Připravte si oběd do práce sama
Cesta ven z tohoto zlatého vězení vede skrze narušení pečovatelského vzorce. Pokud chcete po svém partnerovi znovu toužit, musíte z něj v první řadě přestat dělat svého zachránce nebo náhradního rodiče. Connolly radí identifikovat příliš familiární aspekty vztahu a začít je měnit.
Reklama
Zní to banálně, ale doporučení „připravte si vlastní oběd“ má hluboký psychologický podtext. Jde o znovuzískání dospělé autonomie. Pokud se přestanete nechat opečovávat jako malá holka, dáváte partnerovi šanci přestat být tátou. Teprve když se od sebe odpojíte v běžném provozu, můžete se znovu propojit jako dva cizinci, mezi kterými to jiskří. Touha totiž potřebuje prostor. A ten se v domácnosti, kde vše funguje jako švýcarské hodinky, hledá jen velmi těžko.
