Jistě, samota může být pro mnohé lidi jako strašák a zároveň i důvod, proč po konci vztahu neumí zůstat chvíli sami. Jenže pak jednou zjistí, že vlastně nikdy sami nebyli. Tato závislost na vztazích se promítá i do toho, že jen ze strachu ze samoty mnozí využijí někoho jiného, aby je „převezl“ do dalšího dlouhodobého vztahu.
Má nový vztah hned po rozchodu šanci na lásku, nebo je to jen slepá ulička s převozníkem coby záchranným lanem?
Rozvodem či rozchodem to většinou neskončí. Pro někoho je to teprve start do série nových vztahů, které přicházejí dřív, než se vůbec stihly rozplynout stíny minulosti. Někdo to nazývá odvaha, jiný útěk před samotou, jiný šílenství. Jsou ale tito lidé, kteří nedokáží být ani chvíli sami, odsouzeni k věčnému hledání, nebo mezi rychlými románky občas vzkvete i pravá láska?
Ještě voněla jeho košile a už jsem měla nového chlapa
Lucie (42 let, novinářka) to dneska říká s trpkým úsměvem. „Byla jsem tak strašně vyčerpaná z rozvodu, že jsem prostě nechtěla být sama. Když jsem potkala Pavla, připadalo mi, že je všechno jako ve filmu. Jenže po půl roce jsme byli u konce. Vlastně jsem jen přeskládala nábytek v bytě i ve svém životě, ale nezvládla jsem si uklidit v hlavě.“
Nestává se to ale jen ženám. Ostatně i mužům se po rozchodu nebo konci vztahu většinou chce zase znovu lovit. I když u nich většinou nejde o dlouhodobý vztah nebo převoznici, jak píše studie, ale spíše krátké a nezávazné románky, která anglicky mluvící populace nazývá „rebound relationships“. Jedná se o krátkodobý nebo přechodný vztah, který slouží jako náplast na nedávno ukončený dlouhodobý romantický vztah. Tyto vztahy často plynou z nevyřešené úzkosti a závislosti, kdy lidé trpí strachem ze samoty, nedostatkem sebedůvěry nebo potřebou potvrzení si sebe sama, jak trefně definuje portál Psychology Today.
Reklama
Naopak Martinovi (45 let, IT specialista) se zase zdá, že rychlý vztah mu zachránil život. „První týdny po rozvodu byly peklo. Každý večer jsem koukal do zdi a říkal si, že už mě nic dobrého nečeká. A pak jsem potkal Kláru. Vůbec jsem ji nehledal, ale najednou jsem se zase těšil, až přijdu domů. Jestli byla převoznice? Možná. Ale bez ní bych asi pořád seděl a čuměl do té zdi.“
Proč neumíme být sami
Samota má v naší kultuře špatné PR. Člověk, který sedí večer u vína sám, nebo žena, která chodí sama do divadla nebo do kina, je podezřelý nebo divná, zatímco ten, kdo jde na rande už týden po rozvodu, sklízí obdiv i závistivé pohledy. „Ve skutečnosti je ale období samoty po velké životní změně klíčové,“ vysvětluje psycholožka Jana Veselá, která se specializuje na partnerské vztahy. „Pokud jej přeskočíme, riskujeme, že si do nového vztahu přeneseme staré křivdy, zklamání a nezpracované emoce.“
Jenže to se snáze řekne, než udělá. Pro mnoho lidí je být sám horší než špatný vztah. Najednou není nikdo, kdo by ráno napsal „dobré ráno“, kdo by se zeptal, jaký byl den. Anebo dokonce ani není nikdo, s kým se pohádat. Hrozné, že? Prázdnota se o samotě prohlubuje a nahání hrůzu. Lucie přiznává, že právě proto tak rychle skočila do nové známosti. „V tichu jsem slyšela každý svůj strach, každou pochybu. Potřebovala jsem někoho, kdo to přehluší.“
Převozník jako lék na bolest, nebo jen odklad krize?
Rebound relationship. Jak vidíte, v angličtině to zní skoro vznešeně, ale v překladu jde prostě o „převozníka“ – vztah, který nás má převézt z jedné bolesti do bezpečnějšího přístavu. Jenže kdo někdy plul na vratkém člunu, ví, že nemusí vydržet dlouho.
„Nový partner funguje jako morfium. Okamžitě utiší bolest, ale neléčí příčinu,“ říká Jana Veselá. „Pokud člověk nezkonfrontuje své vlastní chyby a nezpracuje ztrátu, začne se historie opakovat. Jen s jiným jménem. Konec vztahu je vlastně podobný tomu, když vám odejde, zemře někdo blízký. Je potřeba vše zpracovat, truchlit, jak by řekli Angličani. Ono truchlení má několik fází a je potřeba si jej prožít a až poté celou věc uzavřít. A nakonec se začít dívat po novém vztahu.“
Lucie si to vyzkoušela na vlastní kůži. „S Pavlem jsme se poznali na oslavě kamarádčiných narozenin a všechno bylo hned hrozně intenzivní. Už odtamtud jsme spolu odešli domů a já jsem ho už nenechala odejít. A fakt mě nenapadlo, že je něco špatně. Sama jsem být nechtěla. Všichni nám navíc říkali, jak nám to spolu sluší. Jenže já vlastně pořád bojovala s tím, že mi chybí starý život. Pavel byl jako záplata na roztržené šaty. Vydržela pár měsíců a pak se začala párat.“
Prokletí převozníků je víceméně jasné: jsou rychlí, intenzivní a vášniví, ale stejně tak rychle shoří jako spadlá hvězda.
A tak se nabízí otázka: Pomáhá převozník přežít temné období po rozvodu, nebo jen prodlužuje krizi a odkládá nevyhnutelné? Studie naznačují, že lidé, kteří skočí rychle do nového vztahu, se sice cítí méně osamělí, ale zároveň vykazují vyšší míru emoční nestability než ti, kteří nějaký čas zůstanou sami.
Kdy je to skutečná láska
Není naštěstí pravda, že každý rychlý vztah po rozvodu nebo rozchodu je odsouzený k záhubě, jak by se mohlo zdát i z názoru odbornice. Někdy se skutečně povede, že se z „převozníka“ vyklube stabilní partner, a to právě proto, že přijde ve chvíli největší zranitelnosti.
„Pokud nový vztah přináší klid a pocit bezpečí, může to být znamení, že nejde o útěk, ale o reálnou kompatibilitu,“ říká psycholožka Jana Veselá.
A nebojte, nebudeme vás krmit žádnými ezo kecy, ale opravdu může být rozdíl v energii. Pokud druhého člověka držíme zuby nehty jen proto, abychom nebyli sami, je to zoufalé ulpívání. Pokud ale cítíme, že s ním můžeme mlčet, nebát se, že nám dává prostor být sami sebou a mít své známé, koníčky a záliby, jde o jinou kvalitu.
Martin je toho příkladem. „Klára přišla v době, kdy jsem byl úplně rozbitý. Ale místo aby mě jen rozptylovala, učila mě být zase sám sebou. Najednou jsem nepotřeboval zaplnit každou minutu. S ní jsem se přestal bát i ticha. A to byl rozdíl.“
Zajímavě to potvrzuje i nový výzkum, který dospěl k závěru, že lidé, kteří dokázali po rozvodu udržet pozitivní pohled na život a neztratili schopnost důvěry, měli větší šanci, že jejich nový vztah vydrží. Jinými slovy, není to o rychlosti, ale o připravenosti.
Proč vztahy převozníků často končí
A kdo je tedy skutečný převozník? Je to ten, kdo prostě většinou sám zapláče. Ve snaze najít pravý vztah, začal si s někým, pro koho byl jen malou epizodou, díky níž se měl z původního vztahu vyléčit. Prokletí převozníků je víceméně jasné: jsou rychlí, intenzivní a vášniví, ale stejně tak rychle shoří jako spadlá hvězda. Vztah, který začíná jako záchranný kruh, často nemá sílu plout dál, sotva se moře uklidní. „Jakmile odezní prvotní chemie, začne se ukazovat realita. A ta bývá tvrdá,“ vysvětluje Klára Novotná.
Pokud nezvládneme chvíli unést samotu, aspoň malou chvíli, žádný vztah nám dlouhodobě nevydrží.
Neschopnost být chvíli sám se totiž dřív nebo později promění v nudu a ta je zabijákem každého vztahu. Kdo neumí být sám se sebou, neumí dlouhodobě být ani s druhým. Je to, jako když vyhodíte starý gauč, protože vám připomíná bývalého, a místo něj si koupíte plastovou židli ze zahrady. Na chvíli to funguje, dá se na ní sedět, ale dlouhodobě vás začne bolet zadek, až ji stejně nakonec vyhodíte taky.
Lucie to vystihuje jednoduše: „Já jsem vlastně nikdy neměla vztah s Pavlem. Já jsem jen potřebovala, aby někdo držel mé démony na uzdě. A když se ukázalo, že on to neumí, bylo po všem.“
Podobné příběhy potvrzují i články – podle Psychology today mají sice lidé v těchto rychlých vztazích krátkodobě vyšší sebevědomí a méně úzkostí, ale zároveň mnohem nižší šanci, že vztah vydrží více než dva roky.
My ale převozníky potřebujeme
Není to černobílé. Rebound vztahy mají i svou funkci, jak říkají odborníci. Slouží jako tzv. „buffer“, tedy nárazník mezi minulostí a budoucností a umožní nám dýchat, než si uvědomíme, kdo jsme bez ex-partnera. Rychlý vztah může zlepšit sebevědomí, a dokonce pomoct opustit nezdravou připoutanost k ex. Forbes to shrnuje trefně: „Soustředění se na nového partnera vám může pomoci zbavit se nezdravé závislosti na vašem bývalém partnerovi.“
„Já to vnímám tak, že převozníci nám dovolí nadechnout se, aniž bychom se utopili v pocitu opuštěnosti,“ říká psycholožka Jana Veselá. „Jde jen o to, aby člověk dokázal rozlišit, kdy jde o skutečné pouto, a kdy jen o berličku. Blízký vztah pomáhá člověku expandovat své já, získávat nové perspektivy, identitu či kompetence.“
„Klára byla možná původně převozník, ale nakonec se mnou zůstala na lodi. A já pochopil, že když se přestanu bát samoty, dokážu milovat jinak,“ svěřuje svou zkušenost Martin. Převozníci tedy nejsou nutně zlí duchové rozvodových trosek, ale jsou to často lidé, kteří nás chytí ve chvíli, kdy padáme, a dovolí nám přistát měkčeji. Jenže pokud nezvládneme chvíli unést samotu, aspoň malou chvíli, žádný vztah nám dlouhodobě nevydrží.
„Kdybych měla odvahu být chvíli sama, možná bych dnes věděla, co vlastně chci,“ říká lakonicky Lucie. A možná právě v tom tkví celé kouzlo. Někdy nás převozník skutečně odveze jen na druhý břeh, abychom se nadechli a šli dál. Jindy se ukáže, že on sám je ten nový břeh. Rozhodující není rychlost, s jakou do vztahu skočíme, ale to, zda jsme schopni stát i sami na pevné zemi.
