Všechno začíná pohádkově: motýlci v břiše, úsměv, který z celého vašeho já udělá švýcarské hodinky – dokonale sehraný stroj, který tiká jen pro NĚJ nebo pro NI. Najednou se vám zrychlí tep, žaludek odmítá fungovat a vaše mozkové synapse se přepnou do režimu „jsme si souzeni“. Biochemie těla se totiž chová jako pubertální DJ: vypne rozum a pustí na repeat jediný track – objekt vaší touhy.
Závislost ve vztazích často nevzniká dramaticky, kamufluje se jako silná láska, „chvíle spolu“, vtipné fotky na Instagramu a takové to „bez tebe mi ani kafe nechutná“. Zrada nastává ve chvíli, kdy počáteční roztomilost atrofuje a vznikne něco úplně jiného. Psycholožka Maggie Dancel to shrnuje parádně: „Ve zdravém vztahu je nutné pečovat i o vlastní život, přátele a koníčky“ – bez toho se romantika rychle promění v emocionální vakuum.
Když vztah sklouzne do závislosti, partner nepřináší jen radost, ale především pocit, že bez něj nejsem kompletní. Zamilovanost vypadá na pohled normálně, ale ve skutečnosti funguje jako magnet na emoce: význam každého aspektu vztahu se měří podle toho, jakou hodnotu mu partner (-ka) přičítá, emoce se točí v rytmu jeho (jejích) nálad.
Spasitelé mezi námi
Párová terapeutka Jitka Šimáčková popisuje případ ze své praxe (jména byla změněna): Klára (28) je spontánní, nestíhá účty, občas zapomene zaplatit nájem nebo poslat pracovní e-mail. Její partner Honza (31) se každé ráno probouzí s pocitem, že jeho hlavním životním úkolem je udržet Kláru „nad vodou“. Platí účty za ni, kontroluje e-maily, nosí deky, když je jí zima, a ještě v duchu plánuje, jak jí usnadnit život minimálně během příští pětiletky.
Na první pohled může jejich vztah vypadat jako romantická pohádka: on je přece tak starostlivý a ona miluje, že se o ni někdo stará. Ale Honza uvnitř pomalu přestává věřit svému úsudku – když Klára zapomene říct, že bude mimo, má pocit, že „něco katastrofického“ nastane. Jeho vlastní potřeby? Odložené na neurčito. A každé jeho rozhodnutí teď prochází interním schvalovacím systémem „co by Klára chtěla“.
Pokud měníte svá rozhodnutí jen proto, abyste se přizpůsobili partnerovým preferencím, pak nad vaším vztahem vlaje pořádně velký rudý prapor.
Říká se tomu „záchrana za každou cenu“. Emocionální banka Honzy je permanentně v mínusu, protože místo aby zažíval vlastní radost, žije v režimu „kontrola stability Kláry“. Kdyby měl volný večer, místo toho by přemýšlel, jestli se mu vrátila z práce, a plánoval, jak jí vytrhnout ze stresu nebo jí dokoupit jídlo, které zapomněla koupit.
A přitom on si myslí, že je to láska. Klára je spokojená, život plyne… ale Honza? Honza se stává stínem svého vlastního života, jeho radosti se rovnají radostem Kláry a všechno ostatní je jen background soundtrack jeho „životní mise“.
Nejsem to i já?
Psycholožka Sabrina Romanoff varuje, že za vznikem patologické závislosti obvykle nestojí dramatické selhání, ale dynamika, díky které se v podstatě dobrovolně vzdáváte práva rozhodovat o vlastním životě. Na co si dát pozor?
1. Máte problém, pokud máte trávit čas bez partnera
Je přirozené, že s novým partnerem chcete být co nejčastěji, ale „romantický vztah je jen jednou z částí vašeho života,“ říká. Pokud si tedy (obrazně řečeno!) ve vztahu bez partnera ani neuprdnete, je čas zpomalit nebo možná úplně zastavit, najít mezi ušima mozek a zeptat se: „Jsem to ještě já?“
2. Cítíte zodpovědnost za jejich štěstí
Partner (-ka) se stává středem vašeho emocionálního vesmíru. Když je v dobrém rozpoložení, máte skvělou náladu i vy. Když je mrzutý (-á), otráví den i vám – vaše emoce se odvíjí od těch jejich.
Výsledkem je podle Romanoff nebezpečí, že upadnete do toxických, sebeobětujících se návyků, aby se váš partner (a tím pádem i vy sami) cítil lépe. Místo toho, abyste je například po špatném dni jen utěšovali, můžete to přehánět vtipkováním, kupováním dárků, v podstatě nadměrnou kompenzací – i když vše, co potřebuje, je prostor.
3. Cítíte se ohrožení, pokud vás „nepotřebují“
Pošlete partnerovi pravidelnou dopolední zprávu „Moc mi chybíš“. Buď si ji nepřečte vůbec, nebo ještě hůř, přečte, ale neodpoví. Okamžitě se dostanete do spirály a všechno přehnaně analyzujete (Ignoruje mě? Jsem přísavka, co ho (ji) nenechá nadechnout?)
Podle Romanoff může zpochybňování všeho na základě nejmenších známek „zanedbávání“ naznačovat, že vaše sebehodnota je příliš závislá na činech nebo názorech někoho jiného.
4. Bojíte se stanovit hranice
Závislí partneři mohou váhat s komunikací toho, co je pro ně důležité – více času o samotě, méně projevů náklonnosti na veřejnosti nebo čehokoliv, co je pro ně důležité, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu – ze strachu, že tím svého partnera odradí.
Reklama
Může to dopadnout i tak, že každý čtvrtek chodí s partnerovými přáteli večer na šipky nebo se o víkendu plahočí na geocachingu - ne proto, že by se jim to líbilo, ale protože to má rád jejich partner (a oni se bojí, že je bude mít méně rád, pokud se k němu nepřidají).
Romanoff varuje, že neustálé ignorování svých hranic vás může vyčerpat a odcizit – probudit emoce, které ve zdravém vztahu nemají místo.
5. Jejich názor je svatý
„Dobře miláčku, obléknu si tu druhou halenku (košili), tahle mi vážně moc nesluší“. Nebo: „Máš pravdu, půjdeme do ´tvé´ restaurace. Vaří tam mnohem lépe“.
Jedna věc je toužit po názoru své milované osoby na každodenní věci – ale pokud měníte svá rozhodnutí jen proto, abyste se přizpůsobili jejich preferencím, pak nad vaším vztahem vlaje pořádně velký rudý prapor.
Jak se z toho vymanit?
Jako první si připomeňte, že život není jen o druhém člověku – i když vaše tělo, mozek a nervový systém mají pocit, že bez něj už nejste kompletní. Zkuste znovu objevit radosti, které vás bavily před tím, než se vztah stal vaším jediným GPS systémem. Ať už je to večerní jóga, rybaření, odpoledne na nákupech nebo kámoši, kteří se smějí i vašim nejtrapnějším historkám.
Začněte malými kroky. Jeden večer pro sebe týdně, pár hodin, kdy nepíšete, nevoláte a neanalyzujete každou reakci druhého. Nejdřív možná budete mít pocit, že svět se hroutí – ale on se nehroutí. To jen váš závislý mozek prochází detoxem a právě zpracovává abstinenční příznaky.
Obnovte přátelství mimo vztah. „Potřebuju večer jen pro sebe“ není útok, je to signál, že máte vlastní život – a že stále dokážete být zajímaví a milovaní, i když nejste permanentně k dispozici. Postupně, krok po kroku, začnete cítit, že můžete milovat druhého a zároveň žít svůj vlastní život.
