„Kamarádi mi závidí, jaký je to šarmantní chlap. Kdyby jen tušili, co se děje, když se zavřou dveře…,“ prozradila mi jednou dobrá kamarádka, u které jsem viděla, že najednou není ve své kůži. Ukázalo se, že Mirka (47 let) žije už dlouho s mužem, který má dvě tváře. Znala jsem ho. Ale znala jsem ho jen ze společnosti. A na veřejnosti je Pavel (48 let) okouzlující a vtipný, ale doma jako by ho někdo vyměnil. Je chladný a manipulativní. Patří k těm mužům, kteří se prezentují jako baviči, ale v soukromí se chovají zcela odlišně. A žádná zábava to s nimi opravdu není. Všichni kolem navíc jejich ženám říkají, jak skvělého chlapa doma mají.
Hrdina večírku, stín v kuchyni
Na veřejnosti a na večírcích je Pavel hvězdou. Vtipy tahá z rukávu jako v kabaretu, každého si získá svým šarmem a sebevědomím. Doma se však promění a změní společný byt v místo, kde vládne tichý chlad. Nemluví, je odtažitý, někdy až nepřátelský. Mirka se cítí stále více zmatená a osamělá. Jak je možné, že jeden člověk může mít dvě tak odlišné tváře? Zatímco ve společnosti sbírá body, doma trestá tichem, pasivní agresí nebo kritikou.
Psychologové tento jev označují jako „maskování“ – jedinec si na veřejnosti nasazuje společenskou masku, aby skryl své skutečné já. Něco jako mimikry u zvířat. Může to být výsledkem působení různých faktorů, včetně nízkého sebevědomí, potřeby kontroly, nebo dokonce narcistické poruchy osobnosti.
Tahle dvojakost, prostě maska Jekylla a Hyda, může vést k pocitům izolace, pochybnostem o vlastní realitě a k nízkému sebevědomí. Ono ale ve skutečnosti tento typ chování není normální a může být formou emocionálního zneužívání. Není tedy chyba ve vás, v tomto případě v Mirce. I když slabší jedinci to tak mohou cítit.
„Zvenčí to vypadalo, že jsem si vzala nejvtipnějšího chlapa na světě. Vždycky měl připravenou hlášku, bavil všechny u stolu, obletovaly ho i moje kamarádky. Jenže doma mlčel. Kritizoval. Zraňoval. A nejhorší bylo, že mi nikdo nevěřil.“
„Muž, který se na veřejnosti chová jako král večírků, ale doma se mění v mlčenlivého nebo dokonce agresivního morouse, často žije v hlubokém vnitřním nesouladu. Navenek se prezentuje podle společenských očekávání, tedy hýří šarmem, humorem, charismatem, ale jakmile opustí pomyslnou scénu, jako by sundal kostým a zůstala jen prázdnota, podrážděnost, někdy i nechuť k jakékoliv emocionální investici. Takový muž si vztah plete s vlastnictvím a partnerku s publikem, které se musí obdivně dívat – jinak je trestá tichem nebo výčitkami,“ objasňuje pro Flowee vztahová terapeutka Ivana Balová. „Setkávám se s tím často u mužů, kteří si v dětství vybudovali obranný mechanismus: na povrchu okouzlit, ale dovnitř nikoho nepustit. Vztah doma je pro ně stres, protože se bojí opravdové blízkosti. A tak raději ovládají, ať už mlčením, výsměchem, kritikou. Je to toxický vzorec, ale bohužel velmi rozšířený,“ dodává.
A co je na tom podle odbornice nejzrádnější? Tito muži často skutečně věří, že „jsou přece normální“. Že vtip je vtip a že partnerka jen přehání. A okolí jim to věří, protože jsou přece tak zábavní a milí, že? O tom je i další příběh.
Přede všemi miláček
„Když jsme se poznali, byl jako z romantické komedie, vtipný, galantní, neustále mě rozesmíval. Moje kamarádky říkaly, že jsem vyhrála v loterii. Ale doma to bylo jiné. Mlčel, kritizoval mě za maličkosti, a když jsem se zeptala, co se děje, odsekl, ať neotravuju,“ říká Lenka (32 let) a jen dokazuje, že mnoho žen zažívá takový vztah. Navíc jim to nikdo nevěří, protože ten jejich partner je přece snem každé ženy! Kromě té, kterou má doma.
„Pokud žena v takovém vztahu zůstává, velmi rychle ztrácí důvěru sama v sebe. Pochybuje, jestli nejsou její pocity přehnané. Ale já říkám: pokud se ve vztahu necítíte bezpečně, slyšeni a respektováni, něco je špatně. Humor, který ponižuje, mlčení, které trestá, a chování, které vás odřízne od vlastního hlasu, nejsou normální. A čím dřív tento problém pojmenujete, tím větší šanci máte na zdravý život,“ dodává terapeutka PhDr. Ivana Balová.
Když si stěžuju, jsem za hysterku
„Když jsem se snažila říct kamarádkám, že mě manžel doma ignoruje a uráží, jen se smály a říkaly: Ale prosím tě, vždyť je to největší sympaťák, co znám. A já jsem si připadala jako blázen,“ říká s odstupem času Lenka.
Nejen její příběh ilustruje, jak může být těžké rozpoznat a pojmenovat emocionální zneužívání, zvláště když okolí vidí partnera jako okouzlujícího a vtipného muže. Ženy v takových vztazích často čelí nepochopení a zpochybňování svých pocitů, což může vést k dalšímu znejistění a izolaci. Stydí se. Vědí, že jí stejně nikdo neuvěří, a nechtějí pak své soukromí zbytečně ventilovat na veřejnosti.
Reklama
Podle odbornice může emocionální zneužívání zahrnovat destruktivní kritiku, verbální urážky, výhrůžky a další formy manipulace, které mají za cíl kontrolovat a zastrašovat oběť. Tyto taktiky mohou být velmi subtilní a obtížně rozpoznatelné, což činí situaci pro oběť ještě složitější. A narcista si libuje. Ty kamarádky, které ale jednou přidjou na to, jak byly slepé a jak svou přítelkyni nevyslyšely, si nakonec uvědomí, že emocionální zneužívání je vážným problémem, který může mít dlouhodobé dopady na psychické zdraví oběti. Proto i podpora a porozumění ze strany okolí jsou klíčové pro to, aby oběť našla sílu situaci řešit a vyhledat pomoc.
Humor, který zraňuje
Humor je obecně velmi často považován za jakési koření vztahů, nebo dokonce za jejich lepidlo. Je prostředkem, který dva lidi, jež so rozumějí, spojuje, odlehčuje napětí a přináší radost. Málokdo si však uvědomí, že existují i formy humoru, kdy se smích stane zbraní. Co když se za vtipem skrývá výsměch, manipulace, nebo dokonce agrese? A partnerka skutečně nepřehání, když se cítí ponížena, nebo dokonce v ohrožení.
„Já si přece jen dělám srandu,“ říká onen muž „s maskou“ poté, co vás před přáteli zesměšnil. Tato věta může být ale i formou gaslightingu neboli taktiky, která má za cíl zpochybnit vaše pocity a vnímání reality. Humor tedy rozhodně není jen neškodný, ale dokonce může být použit jako prostředek dominance nebo maskované agrese, které mohou vést k emocionálnímu zneužívání. Zmíněný typ humoru, známý jako agresivní humor, zahrnuje sarkasmus, ponižování a zesměšňování, které mohou vztahy samozřejmě zcela zničit.
Výzkumy ukazují, že agresivní humor je spojen s vyšší mírou neuroticismu a nižší mírou přívětivosti a svědomitosti. Jedinci, kteří jej s oblibou a často používají, mají tendenci být více nepřátelští a méně ohleduplní k pocitům ostatních. Tento styl humoru může být obzvláště škodlivý v partnerských vztazích, kde by měly humor a smích naopak sloužit k posilování důvěry a intimity, nikoli k ponižování a kontrole.
„Humor by měl být nástrojem spojení, nikoli rozdělení. Takže pokud se cítíte po „vtipných“ poznámkách svého partnera zraněni nebo poníženi, je na místě se zamyslet nad tím, zda se nejedná o formu emocionálního zneužívání. Otevřená komunikace a nastavení jasných hranic mohou pomoci obnovit zdravou dynamiku ve vztahu. Nebojte se si s partnerem promluvit,“ říká Ivana Balová.
Proč ženy zůstávají
„Myslela jsem si, že když budu trpělivá a snesu to, všechno se zlepší. Že je náš vztah silnější. Ale místo toho jsem se ztrácela sama sobě,“ přiznává Lenka (32), která se nakonec s manželem rozvedla. Jenže mnoho dalších žen se stejnou zkušeností zůstává v toxických vztazích. Důvodů může být nepočítaně a většinou jsou podle psycholožky kombinací psychologických, emocionálních a praktických faktorů.
Jedním z klíčových důvodů je cyklus zneužívání, který zahrnuje fáze napětí, incidentu, usmíření a klidu. Tento cyklus může být návykový a oběť může doufat, že se partner změní. Oběť pak zůstává ve vztahu i přes opakované zneužívání. Dalším důvodem je třeba izolace. „Pachatel“, nebo mírnějši řečeno partner, může oběť odříznout od přátel a rodiny, což jí potom ztěžuje hledání pomoci. Finanční závislost, strach z budoucnosti a nízké sebevědomí také přispívají k tomu, že ženy zůstávají v takových vztazích, a dokonce se často cítí zodpovědné za partnerovo chování a věří, že mohou situaci změnit.
„Opuštění takovéhoto vztahu s mužem v masce nebo partnerem v masce je proces, který vyžaduje čas, podporu a plánování. Existují různé organizace a odborníci, kteří mohou pomoci ženám najít cestu ven a začít nový život. Rozhodně to není jednoduché. Já většinou radím ženám, aby se svěřily kamarádkám, aby přesvědčily své okolí, nebály se. Jedině tak pak najdou cestu ven ze začarovaného kruhu,“ uzavírá Ivana Balová.
Jak z tichého světa ven?
Není lepší rady než od člověka, který s člověkem v masce žil. „Dlouho jsem si myslela, že přeháním. Že jsem moc citlivá. Ale když jsem si přečetla seznam příznaků emocionálního zneužívání, měla jsem pocit, že někdo popisuje můj život,“ říká dnes paní Mirka. I jí to však nějakou dobu trvalo, protože jak říká, rozpoznání emocionálního zneužívání může být náročné, protože často probíhá skrytě a postupně. Jaké jsou ale varovné signály?
- neustálá kritika a ponižování
- kontrola nad financemi
- izolace od přátel a rodiny
- vyhrožování nebo zastrašování
- gaslighting – zpochybňování vaší reality a pocitů
Pokud se v těchto popisech poznáváte, pak nejste sami, ale měli byste s tím něco udělat. V Česku je k dispozici například bezplatná nonstop Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí na čísle 116 006, kterou provozuje Bílý kruh bezpečí.
