O mladých lidech se často mluví jako o generaci, která děti nechce. Data ale ukazují složitější obraz. Problém nemusí být v tom, že by lidé o rodinu nestáli. Mnozí jen nevěří, že si ji za dnešních podmínek mohou dovolit. Čekají na vlastní bydlení, stabilnější příjem, jistější práci nebo partnerství, ve kterém budou mít pocit bezpečí. Čas ale běží a původní představa o rodině se může mezitím začít vzdalovat.
Podle průzkumu klesající porodnosti M.arter a Mingly plánuje dítě 58,4 procenta lidí a ideálem zůstává dvoudětná rodina. „Problém tedy není v tom, že by mladí lidé děti nechtěli, ale že mají pocit nedostatečně stabilních podmínek,“ říká Andrea Bohačíková, CEO M.arter.
Podobný rozpor mezi přáním a realitou popisuje také zpráva Populačního fondu OSN (UNFPA). United Nations Population Fund ve spolupráci s YouGov ve 14 zemích zkoumal, zda lidé mají rodiny, jaké si přejí. Téměř pětina lidí v reprodukčním věku očekává, že nebude mít tolik dětí, kolik by chtěla.
Pro 39 procent respondentů představují finanční omezení překážku, která jejich možnost mít požadovaný počet dětí ovlivnila nebo by ji mohla ovlivnit. Téměř každý pátý člověk pak uvedl, že jeho rozhodování ovlivňují obavy z budoucnosti, například války, klimatická změna nebo zhoršování životního prostředí.
Dítě, nebo finanční riziko?
Rozhodnutí mít dítě bývalo spojeno především s otázkou, zda ho člověk chce. Dnes k ní přibývá celá řada dalších. Kde budeme bydlet? Z čeho budeme žít, když jeden z nás na čas vypadne z práce? Dostaneme dítě do školky? Co když přijde nemoc, rozchod nebo ztráta zaměstnání? Budu se mít kam vrátit do práce?
Mnoha mladým lidem tedy nechybí chuť mít děti. Chybí jim jistota, že je dokážou mít, a přitom nepřijít o všechno ostatní.
„Rodičovství se dnes často stává otázkou odvahy a ekonomické odolnosti. Lidé dlouho čekají na adekvátní bydlení, jistější příjem nebo partnerství, které budou vnímat jako bezpečné,“ říká Bohačíková.
Podle průzkumu označilo finance za zásadní překážku rodičovství 82 procent žen. U mužů se finanční bariéry objevovaly méně často, mezi 40 a 58 procenty. Velkou roli hraje také bydlení. Ženy, které mají vlastní bydlení, podle dat o 16 procent častěji zvažují další dítě než ženy žijící v nájmu nebo v nejistých podmínkách.
„Rodiče dnes často neřeší jen otázku ‚chceme dítě‘, ale hlavně ‚ustojíme to‘,“ popisuje Bohačíková. Do rozhodování vstupuje hypotéka, výpadek příjmu, nedostatek školek, každodenní logistika i možné zpomalení kariéry.
Společnost sice může po mladých lidech chtít více dětí, zároveň jim ale nemusí vytvářet podmínky, ve kterých se dá rodičovství plánovat bez pocitu, že jde o existenční risk.
Největší cenu často platí ženy
Nejistota se přitom nerozděluje mezi partnery vždy stejně. Žena stále častěji počítá s tím, že právě ona na čas opustí pracovní trh, omezí úvazek nebo přijme méně stabilní práci.
„Český systém je stále nastavený tak, že hlavní část péče nese žena. Ta pak častěji přerušuje kariéru, vrací se na zkrácené úvazky nebo přijímá méně stabilní práci,“ říká Bohačíková.
To není jen otázka peněz. Je to i otázka toho, jak člověk vidí svou budoucnost. Pokud žena ví, že po dítěti bude obtížněji získávat dobře placenou práci a bude mít méně možností pracovat flexibilně, může být samotné rozhodnutí mít dítě mnohem těžší.
Flexibilita bývá často spíš výjimkou než standardem.
Podle UNFPA věnují ženy v Evropě a Střední Asii neplacené péči v průměru 2,5krát více času než muži. Pokud má tedy společnost po ženách chtít děti, ale zároveň od nich očekává stejnou pracovní dostupnost jako před mateřstvím, vytváří tím rozpor, který se nedá vyřešit jen individuálním rozhodnutím.
Práce, která počítá s tím, že člověk má děti
Český pracovní trh podle Bohačíkové stále do značné míry vychází z modelu, v němž jeden člověk pracuje naplno a druhý zajišťuje péči. Jenže dnešní rodiny často fungují jinak. Oba rodiče pracují, zároveň se starají o děti a potřebují, aby zaměstnání dokázalo reagovat na běžné situace, jako jsou nemoci nebo školní prázdniny.
„Máme jeden z nejnižších podílů částečných úvazků v Evropě a flexibilita bývá často spíš výjimkou než standardem,“ říká.
Právě zdánlivé maličkosti pak mohou rozhodování o druhém nebo třetím dítěti zásadně ovlivnit. Kdo zůstane doma, když dítě onemocní? Co když školka zavře? Co když zaměstnavatel nechce zkrácený úvazek? A co když rodina kvůli tomu přijde o část příjmu?
Rodičovství se tak z osobního rozhodnutí stává také logistickým projektem. A čím složitější je jeho plánování, tím snáz lidé odkládají okamžik, kdy do něj skutečně vstoupí.
Nejde lidi přesvědčit, aby měli děti
UNFPA upozorňuje ještě na jednu důležitou věc. Nízkou porodnost podle něj nevyřeší kampaně ani tlak na mladé lidi, aby měli více dětí. Pokud lidé nemají možnost svobodně rozhodovat o tom, kdy, s kým a kolik dětí budou mít, problém se tím nevyřeší.
Řešením není „vyrobit“ vyšší porodnost, ale vytvořit podmínky, ve kterých lidé mohou své představy o rodině skutečně uskutečnit. Patří sem dostupná zdravotní péče, finanční jistota, dostupné bydlení, partneři, kteří si péči rozdělí, a také důvěra v budoucnost.
To je možná nejdůležitější pointa celé debaty. Pokud mladý člověk říká, že chce děti, ale nejdřív potřebuje vlastní bydlení, stabilní práci a jistotu, že péče nebude stát především na něm, nemusí tím rodičovství odmítat. Jen se snaží být zodpovědný.
Rodina nemůže být luxus
„Potřebujeme kombinaci systémových i společenských změn. Dostupnější bydlení, větší flexibilitu práce tam, kde to povaha práce dovoluje, více kvalitních částečných úvazků, dostupnou péči o děti a větší zapojení otců do péče,“ říká Bohačíková.
Reklama
Stejně důležitá je podle ní i změna společenského pohledu. Rodiče by neměli mít pocit, že dítě automaticky znamená ztrátu kariéry, financí nebo osobního života.
„Lidé nechtějí vybírat mezi rodinou a profesním životem. Chtějí obojí. A moderní společnost by měla hledat způsoby, jak jim to umožnit, ne je stavět před nemožnou volbu.“
Mnoha mladým lidem tedy nechybí chuť mít děti. Chybí jim jistota, že je dokážou mít, a přitom nepřijít o všechno ostatní.
