Diagnóza neplodnosti bývá pro mnoho žen smutnou tečkou na cestě za přirozeným početím. Podle molekulární genetičky a mentální koučky Barbory Baďurové však nemusí jít o definitivní verdikt, ale spíše o nový začátek. V rozhovoru vysvětluje, proč mohou lékařská slova někdy působit zbytečně konečně, jak velkou roli v plodnosti hraje psychika, stres i životní zkušenosti a proč tělo někdy reaguje způsoby, které současná medicína zatím neumí plně vysvětlit.
Mnoho žen s diagnózou PCOS či endometrióza obdrží zároveň diagnózu neplodnost, přitom nakonec otěhotní. Bohužel, taková slova mohou mít na psychiku velký dopad. Proč se to podle vás děje i v současnosti, kdy víme, že naše mysl může mít velmi pozitivní, ale i negativní vliv na zdraví, viz výzkumy ohledně placeba?
Ano, mnoho žen, se kterými pracuji, má podobný příběh. Naštěstí dnes existuje hodně informací na sociálních sítích a v různých komunitách, kde se otevřeně mluví o těchto onemocněních i o tom, jak upravit životní styl, aby se šance na otěhotnění zvýšila. Problém je, že tyto poznatky se zatím ne vždy promítají do medicíny. Trvá poměrně dlouho, než se nové přístupy dostanou do vědeckých studií a následně k lékařům.
Zároveň vidím, že u některých žen hraje velkou roli psychika. Mám například klientku, u které se projevy PCOS výrazně mění podle jejího psychického stavu. V jejím případě souvisí potíže se zážitky z dětství, které se postupně promítly do tělesných symptomů.
Můžete to přiblížit?
Tato žena přišla k lékařce, protože neměla menstruaci, a bylo jí řečeno, že u PCOS je to běžné. My jsme se ale v terapii zaměřily na vnitřní blok, který v sobě nesla. Jakmile se ho podařilo uvolnit, menstruace se obnovila.
U žen, které mají potíže s cyklem, proto často neřešíme jen tělo, ale hlavně to, jak zvládají změny a jestli je dokážou přijmout jako součást svého života.
Samozřejmě existují i další cesty, které mohou pomoci, například doplňky stravy nebo vhodný pohyb. Lékaři pracují s informacemi, které mají k dispozici, a proto je důležité jejich slova nevnímat jako rozsudek, ale spíš startovní čáru ke zlepšení. Chápu, že je to náročné, protože lékař je pro většinu lidí autorita. Přesto dnes máme stále více důkazů, že realita může být složitější.
S jakými metodami na úrovni psychiky pracujete?
Zatím hlavně na úrovni rozhovoru. Ženy si v sobě nesou mnoho zkušeností a vzpomínek, které je mohou nevědomě blokovat. Někdy stačí správně položená otázka ve správný moment, aby si žena uvědomila, co ji omezuje, a mohla to pustit.
Tyto bloky často souvisí s výchovou, rodinným prostředím, ale i s velmi ranými zkušenostmi. Patří sem například i porod, který si sice vědomě nepamatujeme, ale tělo si ho pamatuje. To všechno ovlivňuje, jak žena vnímá sama sebe i svět kolem sebe.
Mým klientkám pomáhá také takzvaná progesteronová aktivita. Jde o jednoduché činnosti, kdy žena deset až patnáct minut denně pracuje rukama a opakuje uklidňující pohyby, třeba při pletení. Taková aktivita navozuje klid, tělo se uvolní a podpoří tvorbu progesteronu.
Progesteron souvisí s pocitem bezpečí, kvalitou spánku a hraje důležitou roli i v těhotenství. Zároveň je spojený s kortizolem, hormonem dlouhodobého stresu. Čím více stresu máme, tím méně progesteronu tělo produkuje.
Je něco, co vás při práci se ženami překvapilo?
Ženy se během života neustále proměňují. Každý měsíc procházejí cyklem, který ovlivňuje náladu, energii i vnímání okolí. K tomu přichází velké životní změny jako puberta, těhotenství nebo menopauza. Zároveň často zastávají mnoho různých rolí, například jako partnerky, matky, dcery nebo pečující osoby.
Barbora Baďurová
Molekulární genetička zkoumající ženskou plodnost a procesy, které se dějí s vajíčky. Vystudovala v zahraničí genetiku a věnovala se dynamice neoplodněného vajíčka v souvislosti s ženským věkem. Práci obhájila na New Castle University. Jako řečnice se účastnila TEDx Bratislava. Nyní působí v Ústavu experimentální onkologie Slovenské akademie věd. Také pracuje jako mentální kouč pod zastřešením firmy Headformers. (foto: Tomáš Hrivňák)
Právě schopnost přizpůsobit se změně mě na ženách fascinuje nejvíc. A také to, jak silně je může ovlivnit, pokud se jim adaptace nedaří. U žen, které mají potíže s cyklem, proto často neřešíme jen tělo, ale hlavně to, jak zvládají změny a jestli je dokážou přijmout jako součást svého života.
Zmínila jste, že vliv může mít i způsob porodu. Jak konkrétně?
Na workshopu metody RMTi (rhytmic movement training international) jsme se věnovali tomu, jak způsob porodu ovlivňuje tělo. U dětí narozených císařským řezem může být riziko, že se plně neaktivují určité reflexy.
Například se mluví o souvislosti mezi některými reflexy v oblasti bederní páteře a pozdějšími potížemi, včetně neplodnosti, kterou nelze snadno vysvětlit. Nejsem ani zdaleka expert, takže nechci zabíhat do detailů, ale je zřejmé, že porod má velký vliv na to, jak funguje naše tělo, jak se učíme i jak zvládáme stres.
Zkušenosti z těhotenství a porodu podle těchto teorií formují náš vztah ke světu. Zároveň ale platí, že mnoho věcí lze v průběhu života vykompenzovat, například dobrou výchovou. Přesto se domnívám, že častější císařské řezy mohou souviset s některými obtížemi, které dnes u lidí pozorujeme, například poruchami učení.
Některé ženy si císařský řez volí i dobrovolně…
Elektivní císařský řez vnímám velmi kriticky. Samozřejmě existují situace, kdy je nezbytný a zachraňuje život, a v takovém případě je naprosto na místě. Pokud je ale možnost volby, je důležité uvědomit si, že i způsob porodu je součástí celkového příběhu našeho těla a zdraví.
Dlouhodobě se také ví, že mikrobiom dětí narozených císařským řezem a přirozeným porodem se výrazně liší. Pokud tedy neexistuje zdravotní důvod, je přirozený porod i přes bolest a obavy pro tělo obecně vhodnější.
Jak velkou roli hraje v plodnosti psychika?
Velkou. Aby se z dívky stala žena, je důležité projít určitým vývojem, a to nejen fyzickým, ale i psychickým. V období puberty by měly přijít i náročnější zkušenosti, které člověka posunou. Dříve bylo běžné, že dívky odcházely z domova, pracovaly a musely se postarat samy o sebe.
Dnes se podobné zkušenosti dají vytvořit jinak. Třeba i náročným fyzickým výkonem, jako je dlouhá túra. Dívka si sáhne na dno, ale zároveň zažije silný pocit úlevy a radosti, že to zvládla. Tělo i psychika si tak uloží zkušenost, že náročná fáze má svůj smysl a vede k uvolnění. Podobně to pak funguje i u porodu.
Dnes je to ale často opačně. Dětem hodně ulehčujeme život a chráníme je před nepohodlím. Z fyzického hlediska mají často vše velmi snadné. Pak se může stát, že některé ženy zůstávají spíše v roli dívek. Někdy se to projeví i na těle, například méně výraznými ženskými znaky nebo velmi dětskou postavou. Nejde o jednoznačné pravidlo ani o jedinou příčinu neplodnosti, ale může to ukazovat na určitý nesoulad. Pokud se tělo necítí dostatečně komfortně i v bolesti, nemusí otěhotnět.
Když se mě někdo ptá na ideální věk, kdy otěhotnět, odpovídám jednoduše. Nejlepší čas je ve chvíli, kdy si je žena jistá, že děti opravdu chce. A to samé platí pro muže.
Dalším důležitým faktorem může být vztah s otcem. Pro mnoho žen je důležité slyšet uznání v tom smyslu, že z ní roste krásná žena. Možná to zní staromódně, ale v praxi je to důležité. Pokud vím, většina žen ale takové uznání nedostane a pak tento pocit hodnoty musí hledat sama. Dobrá zpráva je, že i tyto věci se dají v průběhu života postupně doplnit a zpracovat.
Vliv na plodnost má určitě i stres…
Ano, a poměrně zásadní. Žena by se měla cítit v hlubokém vnitřním klidu. Ne tak, že si ho jen opakuje v hlavě, ale že ho skutečně vnímá v těle. S tím souvisí i pocit jistoty, že věci dopadnou dobře. Všechno je propojené. Existují cvičení, která tento stav podporují, a zároveň posilují pánevní dno i další důležité fyzické oblasti. Psychika a tělo se v tomhle směru nedají oddělit.
Od jednoho lékaře tradiční čínské medicíny jsem slyšela, že plodnost může souviset i s vyspělostí partnera. Setkala jste se s tím?
Ano, je to velké téma. Někteří muži podle mě nedostali prostor skutečně dospět a není to vždy jejich vina. V dnešní době je pro ně někdy složité najít svou roli. Často se mluví o tom, že otec by neměl fungovat jen jako taxikář a bankomat, ale měl by být přítomný i jinak.
Pokud žena necítí, že se o ni partner dokáže postarat a že bude dobrým otcem, může se na nevědomé úrovni těhotenství uzavřít. Proto bychom měli víc mluvit o tom, v čem spočívá v současnosti role moderního muže – otce. Mnoho mužů dnes hledá své místo a není pro ně jednoduché se do fungování rodiny zapojit.
Čím dál víc lidí se vědomě rozhoduje nemít děti, což i v dnešní době často vyvolává silné reakce. Proč to tak podle vás je?
Zajímavé je, jak často se objevuje názor, že nemít děti je sobecké. S tím se opravdu nedokážu ztotožnit a nechápu, jak k tomu ti lidé došli. Možná za tím stojí obavy, kdo se o ně postará ve stáří, nebo vlastní zkušenost, kdy si někdo rodičovství neužil, a má pocit, že by si tím měli projít i ostatní. Nebo to možná říkají frustrovaní muži, kteří ani ve vysokém věku neměli vztah, a vadí jim, že žádná žena o ně nestojí.
Realita je taková, že mít děti znamená velký závazek. Pokud chce být žena dobrou matkou, musí investovat čas, energii i pozornost. Nemůže žít úplně stejně jako bez dětí. Pokud necítí, že ji tato role naplní, je rozumné děti nemít. Když se mě tedy někdo ptá na ideální věk, kdy otěhotnět, odpovídám jednoduše. Nejlepší čas je ve chvíli, kdy si je žena jistá, že děti opravdu chce. A to samé platí pro muže jakožto otce.
Řešíte s klientkami i vztah k tělu. Jak se díváte na současný trend oslavování obezity?
Vnímám to jako posun z jednoho extrému do druhého. Na jedné straně byla dlouho snaha o extrémní štíhlost, na druhé straně dnes někdy zaznívá názor, že i když mám extrémní nadváhu, mohu být zdravá. S tím určitě nesouhlasím a zeptejte se jakéhokoli odborníka, bude to vidět stejně. Je dobře, že se společnost postupně uvolňuje od jednoho ideálu krásy, ale neměli bychom si namlouvat, že zdravotní rizika neexistují.
Reklama
Navíc je těžké zvládat změny, pokud se člověk necítí ve vlastním těle dobře. Proto s klientkami často začínáme u základů, jako je pohyb, strava a spánek. Ptám se jich, jak často se hýbou a jestli mají dostatek vlákniny. Tyto jednoduché věci mají velký vliv na psychiku i celkové fungování. Teprve když je tělo v lepší kondici, dává smysl otevírat hlubší témata a dělat větší změny.
Zároveň víme, že vyšší hmotnost může souviset i s plodností. U některých žen se po snížení váhy zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění. Tuková tkáň, zejména v oblasti břicha, totiž souvisí s dlouhodobým zánětem v těle, což organismus zatěžuje.
Celkově platí, že náš životní styl ovlivňuje naši schopnost zvládat změny. A právě schopnost adaptace je pro ženy zásadní. Čím větší kapacitu totiž máme, tím lépe zvládáme náročné situace i život jako celek.
