GLOSA. Tehdy v roce 2017, kdy stát zavedl jednotné přijímací testy na střední školy skrze samostatnou příspěvkovou organizaci Cermat (ta už tu je od roku 2006), se mi to zdálo jako bezva nápad. Jeden standardizovaný test pro všechny gymply mohl mít spoustu výhod. Děti se mohou hlásit na tři školy zároveň a připravovat se na všechny zkoušky stejně.
Cermat měl přinášet méně stresu, přehlednost a spravedlivější hodnocení. Svoboda, rovnost, bratrství. Jenže rovnost je to poslední, co Cermat pro děti představuje. Studenti ze zámožnějších rodin si mohou dovolit speciální doučování ideálně jeden lektor na jednoho žáka a děti mohou několikrát absolvovat tzv. zkoušky nanečisto. Za sedmdesátiminutový test z matiky i za šedesátiminutový z češtiny budou chtít dohromady 600,- až 800,-. Spolužačka mojí dcery tam byla už asi desetkrát.
Existuje několik různých kurzů a různé specializované učebnice od Cermatu i od soukromých podnikatelů. Rodiny, které si mohou dovolit zaplatit několik tisíc korun za přípravné kurzy, tak svým dětem často dávají náskok ještě předtím, než vůbec usednou do lavice s testovým zadáním.
Říkáte si, že když rodiče nemají peníze, mohou se s dětmi na Cermat učit sami. Testy jsou ale poměrně těžké a časově náročné i pro dospělého a ještě těžší je to vysvětlit vystresovanému dítěti obvykle ve věku 11 až 15 let.
Přijímačky se změnily ve zvláštní závod ve zbrojení. Nejde jen o to, kolik toho dítě ví, ale také o to, jak dobře je připravené na samotný formát testu. A ten se dá nacvičit – pokud na to rodina má čas a peníze.
Dětem z méně majetných rodin někdy nezbývá nic jiného, než se spolehnout na to, co se naučí ve škole. Jenže pokud vaše dítě nemá IQ 150, samotná školní výuka na přijímací testy často nestačí. Učitelé opakovaně upozorňují, že typy úloh v testech jsou specifické a vyžadují trénink. Ten ale do osnov většina škol nezapojuje. Navíc často bývají v Cermat testech i věci, které děti z některých škol ještě nebraly (lidé si třeba často stěžují na „ty pitomé lichoběžníky“). Někdy pracují s látkou, kterou některé školy ještě nestihly probrat. Oficiální pozice Cermatu je, že testy vycházejí z rámcových vzdělávacích programů.
Přijímačky se prostě změnily ve zvláštní závod ve zbrojení. Nejde jen o to, kolik toho dítě ví, ale také o to, jak dobře je připravené na samotný formát testu. A ten se dá nacvičit – pokud na to rodina má čas a peníze.
Řada sociologů a odborníků na vzdělávání sdílí přesvědčení, že vzdělávací systém má být jedním z nástrojů, jak sociální rozdíly zmírňovat, a dát tak šanci dětem, které se nenarodily v rodině nejlépe vyšší střední třídy. Jednotné testy Cermatu dělají pravý opak. Sociální rozdíly mezi dětmi zvýrazňují a šanci na lepší vzdělání, než mají jejich rodiče, snižují.
Testování není samo o sobě špatné a stres do jisté míry děti ve své cestě k dospělosti potřebují. Problém je v tom, že to, jak dítě uspěje v Cermatu, určuje to, kolik energie, peněz a času mohou rodiče investovat do jejich vzdělání.
Cermat by měl žák zvládnout na základě toho, s čím se už setkal ve škole, aniž by do toho rodiče nacpali desítky tisíc. Rovný přístup ke vzdělání je jedna z demokratických hodnot, a ne zbytečná levičácká vymoženost. Výkřiku typu „Mami, já už fakt dál nemůžu“ nebo „Opravdu to musím dělat na čas?“ následující týdny uslyší od svých vystresovaných dětí mnoho českých rodin. Cermat neprospívá nikomu kromě lidí, kteří na něm vydělávají.
