fbpx

Právník a písničkář Ivo Jahelka: Žijeme v blahobytu, ale ne vždy si toho vážíme 1 fotografie
archiv Ivo Jahelky

Právník a písničkář. Dvě na první pohled možná dost nesourodé profese skvěle propojuje ve svém životě Ivo Jahelka, který o sobě mimo jiné tvrdí, že rád sbírá příběhy ze soudních síní. S tvůrcem desítek oblíbených písniček jako například Cikánská balada či U rozvodu, jsme však tentokrát zavedli řeč na téma pro něj méně typické – jeho cesty po Česku i Evropě

Zveřejněno: 29. 8. 2022

Prozradil nám například, kam nejraději jezdil jako malý kluk, co ho baví na víkendových zájezdech a jak vypadá jeho vysněná dovolená.

Ivo, jak vzpomínáte na cestování v době svého dětství a mládí? Čím bylo typické?

V době svého mládí jsem cestoval téměř výhradně po Česku, a to buď k babičce a k dědovi do Rajhradu nebo k dalším příbuzným do Biskupic. To bylo asi tak všechno moje dětské cestování. Vlastně až na jednu výjimku. V deseti letech mě rodiče vzali autem k moři do Jugoslávie. A to bylo opravdu něco, protože jsme spali ve stanu, vařili na vařiči a poprvé v životě jsem viděl opravdové moře. Z toho mám tedy silný zážitek dodnes.

Abych řekl pravdu, tak jsem vlastně ani po žádném cestování netoužil, protože prázdniny jsem trávil na chatě v České Kanadě, kde bylo všechno, co mě tenkrát zajímalo – tedy lesy, louky, rybník, kamarádi a dobrodružství…

Jak nyní vypadá vaše vysněná dovolená? Je raději aktivní nebo spíš odpočinková?

Již více než dvacet let považuji za nejlepší dovolenou poslední červnový týden, který trávím v Přerově na Tenisové akademii Petra Huťky. Protože jsem náruživý tenista, tak radostně dvakrát denně trénuji pod dozorem zkušených trenérů, a to spolu s ostatními členy Akademie, kterými jsou třeba Mirek Paleček, Helenka Vondráčková, Petr Janda, Felix Slováček a někteří další podobní tenisoví blázni. Fyzicky nás to sice vždycky téměř zničí, ale protože nemáme žádné jiné povinnosti – kromě jednoho společného koncertu na náměstí – tak si všichni skvěle odpočineme.

Dříve jsem upřednostňoval aktivní dovolenou na horách, kdy jsem vláčel celou rodinu po ostrých hřbetech Roháčů a jiných tatranských štítů. A když se ocitnu během dovolené někde ve městě, tak mě baví jen tak chodit a nasávat atmosféru toho či onoho místa.

Která města Evropy jste zatím navštívil a kde se Vám líbilo nejvíc?

Jak už jsem naznačil, nejsem zrovna cestovatelský typ, takže cestuji, jen když je to zcela nevyhnutelné. Každopádně s CK Radynacestu jsem navštívil několik míst, která by si člověk podle mě neměl v životě nechat ujít, konkrétně Řím, Barcelonu, Lisabon, Porto, Neapol.

Na cestách můžeme třeba zjistit, že u nás žijeme prakticky v blahobytu a jsme šťastni, že se můžeme vrátit zpět, zatímco tam, odkud se vracíme, nemají lidé co jíst, jsou nemocní, žijí ze dne na den a rozhodně bychom s nimi nechtěli měnit.

Všechno to byly příjemně strávené víkendy. Moc se mi tam líbilo, a to zejména proto, že o mě příkladně pečovali a všichni průvodci byli naprosto skvělí, protože znali místní prostředí. Často tam i několik let žili. Například Pavel Volf v Římě – to byla chodící encyklopedie!

Co vás na poznávacích zájezdech nejvíc baví?

Každé místo na světě má svůj „genius loci“ a já se snažím ho vnímat všemi smysly. K tomu patří samozřejmě i všechny místní „speciality“, ať již jsou k jídlu nebo k pozorování. Prostě jde mi o celkovou atmosféru.

Kolikrát ročně vyrážíte do ciziny a jak moc vám cestování chybělo v době covidové?

Maminka jednoho mého kamaráda ze školy – moudrá to žena – razila tři zásady:„Všechno se má jíst – napřed jedno, potom druhé – a hlavně: má se bejt doma!“ Chápu, že mnoho čtenářů se mnou nebude souhlasit, nicméně myslím, že něco na tom bude a doba covidová tomu dala tak trochu zapravdu. Cestování přestává být zábavné v okamžiku, kdy počet turistů na daném místě překročí únosnou míru, což už je téměř všude, takže vlastně „bejt doma“ není úplně špatný program. Nicméně počítám s tím, že ještě někam vyrazím – doufám, že příští rok v červnu zase do Přerova  - a vše ostatní nechávám osudu.

Co cestování přináší vašemu životu?

Přes všechno výše uvedené si myslím, že cestování člověka obohacuje v mnoha směrech. Na cestách můžeme třeba zjistit, že u nás žijeme prakticky v blahobytu a jsme šťastni, že se můžeme vrátit zpět, zatímco tam, odkud se vracíme, nemají lidé co jíst, jsou nemocní, žijí ze dne na den a rozhodně bychom s nimi nechtěli měnit. Zdá se mi ale, že si toho ne úplně vážíme a právě cestování může určitě přispět k tomu, abychom tyto souvislosti lépe chápali.

Takže přeji všem šťastnou cestu a uvědomělý návrat.

Související…

Japonsko: Země přitažlivých protikladů. Zažijte ji!
Martin Šimek, Radynacestu.cz

foto: archiv Ivo Jahelky, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...