Léto nám dává možnost cestovat, trávit víc času venku a konečně se potkat s lidmi, které jsme dlouho neviděli. Zároveň nám ale na několik týdnů ze života zmizí ti, kteří jsou jinak pevnou součástí našich všedních dnů.
Kolega, se kterým si ráno dáváme kávu. Maminka, kterou potkáváme před školou. Kamarádka, které se ozveme cestou z práce. Přijdou prázdniny, běžný rytmus se rozpadne a někteří lidé se z našeho života na chvíli vytratí.
Některé vztahy za nás vytváří rutina
Je to vlastně docela prosté. Když děti tráví většinu roku ve škole, mají kolem sebe stejné spolužáky. Když pravidelně vyrážíme na cvičení, do kurzu nebo na jiné místo, postupně se tam zabydlí i známé tváře. Přes prázdniny se tenhle rytmus na několik týdnů přeruší.
Nová studie publikovaná v časopise Communications Medicine přitom ukazuje, jak významnou roli v našem společenském životě právě práce a škola hrají. Výzkumníci sledovali sociální kontakty v Itálii a zjistili, že dospělí, kteří chodili osobně do práce, měli zhruba o dvě třetiny více kontaktů než lidé, kteří zůstávali doma. U dětí a dospívajících šlo téměř o dvaapůlnásobek.
Některým vyhovuje letní klid
Jsou lidé, kteří už netrpělivě vyhlížejí září, protože jim známé tváře i každodenní rytmus chybějí. A pak jsou ti, kterým letní útlum vyhovuje. Nejraději by září vyškrtli z kalendáře a v uvolněném režimu pokračovali.
Když se všechno vrátí do starých kolejí, lépe vidíme, které vztahy drží pohromadě společný kalendář – a které na něm vůbec nezávisí.
Na několik týdnů totiž můžeme vystoupit z některých svých běžných rolí. Kolegyně, která odpovídá na zprávy. Kamarádka, která dorazí na večeři. Členka týmu, která chodí na porady. Spoluhráčka, která každý týden přijde na trénink.
I příjemné vztahy vyžadují čas, pozornost a plánování. Léto nám může na chvíli ukázat, jaké to je, když část těchto společenských povinností odpadne. A někomu takový klid jednoduše vyhovuje.
Pro dobrovolně a příjemně strávený čas o samotě se používá také pojem positive solitude. Výzkum ukazuje, že samota nemusí být totéž co osamělost: pokud si ji člověk volí a tráví ji způsobem, který mu dává smysl nebo přináší potěšení, může ji prožívat pozitivně.
Pár týdnů, kdy nemusíme udržovat obvyklé společenské tempo, nám tak může připomenout, jak dobře nám někdy dělá vlastní rytmus a čas na věci, které se do běžného kalendáře těžko vejdou.
A pak přijde září
Prázdniny utečou a najednou je tu první zářijové ráno. Budík zazvoní o něco dřív, děti hledají aktovky, v práci se plní kalendář a po několika týdnech klidu začnou chodit první zprávy. „Tak kdy se konečně uvidíme?“ píše kamarádka. Kolega posílá termín porady. Ve skupině, která celé léto mlčela, se objeví první zpráva. S novým školním rokem se do našeho života vracejí i někteří lidé.
Reklama
A právě při prvním setkání po létě si někdy uvědomíme, že nám ten člověk vlastně vůbec nechyběl. Nemusí to přitom o vztahu vypovídat nic špatného. Některé vztahy bez problémů unesou týdny ticha a po návratu během pár minut navážeme tam, kde jsme skončili. Jiné jsou pevně spojené s konkrétním prostředím – kanceláří, školou, cvičením nebo třeba cestou, kterou chodíme každý den.
Kdo nám tedy přes léto opravdu chyběl?
Zářijový návrat může být docela zajímavým zrcadlem. Ukáže, na koho jsme se celé léto těšili, koho jsme měli v hlavě i bez pravidelného kontaktu a u koho nám vlastně stačilo znovu se potkat.
Na několik týdnů se změnil náš běžný svět a s ním i lidé kolem nás. Když se všechno vrátí do starých kolejí, lépe vidíme, které vztahy drží pohromadě společný kalendář – a které na něm vůbec nezávisí.
