Porod je pro ženský organismus zátěž, i když proběhne bez komplikací. Během šestinedělí se tělo vyrovnává s hormonálními změnami, kojením a únavou, děloha se postupně vrací k původní velikosti a hojí se případná porodní poranění nebo jizva po císařském řezu. Přidat se mohou také změny nálad, větší pocení nebo proměny prsní tkáně.
Šest týdnů proto není magická hranice, po které by mělo být všechno zpátky ve starých kolejích. „Většina fyzických změn se upraví během šesti měsíců až jednoho roku, některé ale mohou být trvalé. Například změna tvaru prsou, diastáza břišních svalů nebo změny elasticity tkání se někdy zcela nevrátí,“ upozorňuje gynekolog Vít Drochýtek z Perfect Clinic.
První sex po porodu není žádná povinná zkouška
Na sex nemusí být po narození dítěte jednoduše pomyšlení. Žena je unavená, její tělo se stále zotavuje a dítě dokáže zaplnit téměř každou minutu dne. Chuť může být pryč i tehdy, když mezi partnery není žádný problém.
K tomu se mohou přidat fyzické obtíže. Suchost, citlivost jizvy, bolest nebo změny pánevního dna mohou z intimity udělat spíš zdroj obav než potěšení. A pak je tu vlastní obraz těla.
Žena, která se necítí dobře ve spodním prádle nebo před zrcadlem, nemusí být najednou sebevědomá ani před partnerem. Může se stydět za břicho, prsa, jizvu nebo změny intimních partií a při sexu přemýšlet víc o tom, jak vypadá, než o tom, co právě prožívá.
Po porodu se tělo nemusí vrátit do původního stavu, aby v něm žena mohla být spokojená.
Na souvislost mezi vztahem k vlastnímu tělu a poporodním sexem upozornila i studie publikovaná v časopise Body Image. Výzkumníci sledovali 597 žen, které porodily během předchozího roku. Většina se k sexu vrátila přibližně do tří měsíců, ale 71,7 procenta označilo svou první sexuální zkušenost po porodu za vůbec ne nebo jen málo příjemnou. U téměř dvou třetin prvních poporodních sexuálních zkušeností také podle studie inicioval sex partner.
Ženy, které měly ke svému tělu pozitivnější vztah, si podle výsledků první sexuální zkušenost užívaly více. Naopak větší nejistota a stud související s vlastním tělem byly spojeny s pozdějším návratem k sexu.
Samotný vzhled těla ale samozřejmě není jediným důvodem, proč se žena po porodu sexu vyhýbá. Roli hrají hormony, kojení, nedostatek spánku, bolest, péče o dítě, partnerská blízkost i obavy z dalšího těhotenství. U většiny žen se navíc nízký sexuální zájem během prvního roku postupně zmírňuje.
Jedno pravidlo ale platí vždy: návrat k sexu není závod. Neexistuje den, kdy by žena měla mít automaticky chuť jen proto, že od porodu uplynul určitý počet týdnů.
Když sex bolí, není to něco, co musíte vydržet
Pokud je intimita bolestivá nebo výrazně nepříjemná, je dobré zjistit proč.
„Z pohledu gynekologa je důležité rozlišovat, jestli jde o skutečný funkční problém, nebo spíš o nespokojenost se vzhledem či pocity v intimní oblasti. I ta může výrazně ovlivnit sebevědomí, sexualitu a partnerský život,“ vysvětluje Drochýtek.
Za zdravotní indikaci považuje například bolest, chronickou suchost, pálení, mechanické dráždění při pohybu či sportu, opakované záněty nebo nepříjemné pocity při pohlavním styku.
Únik moči ani bolest při sexu nejsou něco, co musí žena po porodu prostě přijmout.
Řešení se přitom nemusí rovnat operaci. Podle konkrétní příčiny může pomoci konzervativní léčba, fyzioterapie pánevního dna nebo práce s jizvou. Teprve pokud tyto možnosti nestačí nebo je problém strukturální, může přijít na řadu chirurgické řešení.
Pánevní dno se ozve i jinak než při sexu
Některé poporodní potíže se neprojeví při sexu, ale při úplně obyčejných činnostech. Typickým příkladem je únik moči. Přidat se může pocit tlaku nebo těžkosti v pánvi, pocit povolení, potíže s vyprazdňováním nebo pocit, že se v pochvě něco vyklenuje.
Takové příznaky mohou souviset s oslabením pánevního dna nebo sestupem pánevních orgánů. Americká odborná společnost ACOG upozorňuje, že těhotenství a porod patří mezi faktory, které mohou pánevní dno oslabit. Léčba se odvíjí od konkrétních potíží a může zahrnovat fyzioterapii, pesar nebo v závažnějších případech chirurgický zákrok.
Únik moči ani bolest při sexu nejsou něco, co musí žena po porodu prostě přijmout. „Při mírné inkontinenci může pomoci cvičení zaměřené na posílení pánevního dna,“ uvádí Drochýtek.
Ani tady ale neplatí, že čím více cviků, tím lépe. ACOG upozorňuje, že ženy mohou cviky pánevního dna provádět nesprávně. Při potížích proto může být vhodnější obrátit se na fyzioterapeuta, který se na pánevní dno specializuje.
Estetická gynekologie může řešit skutečný problém. Neměla by ale vytvářet nový
Moderní gynekologie dnes dokáže řešit také některé následky porodu, které ženě vadí nejen vzhledem, ale především funkčně. Může jít například o korekci porodního poranění, některé chirurgické úpravy intimních partií nebo rekonstrukční zákroky.
Návrat k sexu není závod. Neexistuje den, kdy by žena měla mít automaticky chuť jen proto, že od porodu uplynul určitý počet týdnů.
Hranice mezi léčbou a estetikou je ale důležitá. Pokud ženu něco skutečně bolí, omezuje při pohybu nebo sexu nebo jí způsobuje jiný konkrétní problém, jde o jinou situaci než touha přizpůsobit intimní partie určitému estetickému ideálu.
Opatrnost je na místě také u pojmu „vaginální rejuvenace“, tedy různých zákroků, které slibují návrat intimních partií do stavu před porodem. ACOG upozorňuje, že nejde o jednu jasně definovanou léčebnou metodu. U některých těchto zákroků navíc není dost důkazů o tom, že skutečně pomáhají, a mohou mít i nežádoucí účinky.
Některé následky porodu lze řešit lékařsky, ale zákrok není automaticky tím nejlepším řešením. Vždy záleží na tom, co konkrétně ženu trápí a proč.
Když žena čeká, že zákrok vrátí i sebevědomí
Žena může mít po porodu objektivně dobře zahojené tělo, přesto se v něm necítit dobře. Pokud je hlavním problémem stud, nejistota nebo dlouhodobá nespokojenost s vlastním tělem, nemusí být chirurgický zákrok správnou odpovědí. Důležitou roli může hrát také psychologická pomoc a práce s tím, jak žena své tělo vnímá.
Nejde přitom jen o teoretickou úvahu. Výzkum u žen po porodu ukázal, že kognitivně behaviorální intervence zaměřená mimo jiné na vztah k vlastnímu tělu dokázala zlepšit jeho vnímání a změny se promítly také do sexuální kvality života a sexuální spokojenosti. Jinými slovy, někdy není potřeba měnit tělo, ale způsob, jakým se na něj žena dívá.
„Opakované vyhledávání dalších a dalších zákroků při přetrvávající nespokojenosti s vlastním tělem může signalizovat hlubší problém, na který samotný lékařský výkon nestačí,“ upřesňuje Drochýtek.
Reklama
Role lékaře nespočívá pouze v technickém provedení zákroku, ale především v odborném posouzení jeho přiměřenosti.
Tělo po porodu nemusí být stejné. A přesto může být v pořádku
Medicína dnes umí řadu poporodních potíží řešit, ale návrat k tělu před těhotenstvím nemusí být ani možný, ani nutný. Některé změny jsou zkrátka součástí toho, čím tělo prošlo. Důležité je poznat rozdíl mezi změnou, se kterou se dá dobře žít, a problémem, který ženu skutečně omezuje nebo jí způsobuje bolest.
Po porodu se tělo nemusí vrátit do původního stavu, aby v něm žena mohla být spokojená. A když ji něco opravdu trápí, nemusí se s tím zase jen smířit.
