Touha po lásce patří k základním lidským potřebám. Lidé chtějí blízkost, sdílení i pocit zázemí. Přesto k nim dnes přistupují jinak než dřív. Zkušenosti a zklamání mění očekávání a do vztahů vnášejí větší opatrnost.
„Touha po blízkosti v nás zůstává, i když jsme už několikrát byli zraněni,“ popisuje psychoterapeutka Mgr. Zuzana Steigerwaldová z platformy Hedepy. Člověk chce sdílení a blízkost, zároveň si nese zkušenost, že vztah může přinést i bolest. Uvnitř se tak potkávají dvě tendence: přiblížit se a zároveň si držet odstup.
Cynismus jako obranný postoj
Zkušenosti z posledních let se promítají do toho, jak lidé do vztahů vstupují. Rychlá komunikace, povrchní kontakt nebo náhlé ukončení bez vysvětlení postupně mění očekávání.
Do seznamování se promítají drobné vzorce chování, které dnes většina lidí zná. Rychlé odepisování bez skutečného zájmu, přepínání mezi více lidmi nebo tiché porovnávání, jestli se neobjeví někdo vhodnější.
V takovém prostředí se pozornost tříští a vztah se snadno mění v proces výběru.
„Cynismus je často obrana proti bolesti,“ říká Steigerwaldová. Postoj, ve kterém člověk nic nečeká, a drží si odstup, přináší pocit kontroly. Zároveň ale omezuje prostor pro skutečné setkání.
Iluze vzniká tam, kde si druhého začneme doplňovat vlastní touhou. Vidíme víc to, co potřebujeme, než to, co skutečně je.
Hledání partnera se tak odehrává mezi touhou po blízkosti a snahou udržet si vlastní stabilitu. Minulá zkušenost zůstává součástí výbavy. Měla by člověka orientovat, ne omezovat.
Zahraniční psychologové tenhle mechanismus popisují podobně. Lidé, kteří do partnerství vstupují s předem daným přesvědčením, mají tendenci v chování druhých hledat jeho potvrzení. Tím se celý vzorec uzavírá ještě dřív, než se vztah stihne rozvinout.
Vidět věci tak, jak jsou
Při seznamování se často mluví o dvou polohách. Jedna si druhého přizpůsobuje představám, druhá ho hodnotí podle minulých zkušeností. Ani jedna nevede ke skutečnému poznání druhého.
„Iluze vzniká tam, kde si druhého začneme doplňovat vlastní touhou. Vidíme víc to, co potřebujeme, než to, co skutečně je,“ říká Steigerwaldová. Přehnaná opatrnost naopak nedá druhému prostor ukázat se.
Realistické očekávání stojí na schopnosti vnímat jeden druhého v jeho skutečné podobě. Dva lidé se svou historií, omezeními i možnostmi. Vztah pak nevzniká z ideálu, ale z postupného poznávání.
Do toho výrazně vstupují i sociální sítě. Ukazují jen výběr momentů. Silné emoce, estetiku, ale jen část reality. „Pak se může stát, že nehledáme vztah, ale pocit, který odpovídá určité představě,“ upozorňuje Steigerwaldová. Právě běžné situace přitom nejlépe ukazují, jak partnerství funguje.
Jak do vztahů vstupujeme
Seznamovací aplikace dnes propojují lidi rychleji než kdy dřív. „Mohou být mostem k setkání,“ říká Steigerwaldová. Zároveň ale podporují tempo, ve kterém se snadno ztrácí pozornost k jednotlivému člověku.
Mgr. Zuzana Steigerwaldová
Psychoterapeutka na platformě Hedepy, která zpřístupňuje kvalitní psychoterapii široké veřejnosti. Specializuje se na práci s úzkostmi, krizovými životními situacemi a partnerskými vztahy, dlouhodobě se věnuje také tématům wellbeingu a zdravého životního stylu.
Rozhodující zůstává přístup. Jestli člověk hledá kontakt, nebo jen reakci. Jestli chce poznat druhého, nebo obstát ve výběru. „To, co rozhoduje, je kvalita našeho přístupu. Důležité je, zda jsme v kontaktu opravdu přítomní.“
Významnou roli hraje i vztah k sobě. „Pravdivost k sobě znamená nebýt si cizí,“ popisuje Steigerwaldová. Vědět, co hledám, kde ustupuji, kde se přizpůsobuji.
Vztah pak nevzniká jako řešení nedostatku, ale jako prostor pro sdílení.
V praxi se často objevuje i vnitřní napětí. Člověk blízkost chce, a přesto si drží odstup. Vyhledává nedostupné partnery, nebo ve chvíli, kdy se věci začnou posouvat, přichází stažení. Blízkost tak zůstává na dosah, ale bez skutečného ukotvení.
Po opakovaných zkušenostech přichází únava. Tendence rychle rozhodnout, nebo naopak stáhnout očekávání. „Nespěchejte ani k ideálu, ani k rezignaci,“ doporučuje Steigerwaldová. Smysl dává sledovat konkrétní prožitek. Jak to působí, jaké pocity se objevují a jestli vedle přitažlivosti přichází i pocit jistoty.
Hledání lásky bez cynismu a bez iluzí stojí na schopnosti zůstat v kontaktu s tím, co se opravdu děje. Vnímat druhého člověka v jeho skutečné podobě a současně si držet vlastní stabilitu. Právě tahle kombinace vytváří prostor, ve kterém se může vztah postupně rozvíjet.
Motivace, se kterou do vztahu vstupujeme, pak výrazně ovlivňuje jeho podobu i trvání.
Filtr, přes který vidíme vztahy
Zahraniční psychologie tenhle pohled doplňuje o další vrstvu. Klinická psycholožka Lisa Firestone v magazínu Psychology Today popisuje takzvaný kritický vnitřní hlas, který formuje způsob, jak o vztazích přemýšlíme. Přináší hotové soudy a zobecnění o tom, jak vztahy fungují a jak dopadnou.
Reklama
Tenhle vnitřní komentář udržuje odstup a vytváří filtr, přes který druhého vnímáme. Místo skutečného kontaktu pak přebírá hlavní roli představa. Reakce se opírají víc o to, co si myslíme, než o to, co se mezi dvěma lidmi opravdu odehrává.
Otevřenost v tomhle kontextu znamená tenhle mechanismus zachytit a nenechat ho řídit celý průběh. Dát prostor tomu, co se skutečně děje, a nechat věci vyrůstat z reálné zkušenosti.
V tom se oba pohledy potkávají. Všechno začíná ve chvíli, kdy se člověk dokáže zastavit, vnímat, co se skutečně děje, a zároveň zůstat pevný sám v sobě. Právě tady se ukazuje, jestli má šanci něco vyrůst a vydržet v čase.
Nejde o jistotu, ale o ochotu zůstat v realitě.
