Když Gerard De Nerval napsal, že „sny jsou naším druhým životem“, nemyslel tím jen to, že jimi trávíme část života. Mínil tím, že sny jsou rovnocennou realitou, neméně skutečnou, jen jinak prožívanou. Ve snech se setkáváme sami se sebou, často upřímněji než ve dne. A přesto se k nim často chováme jako k bezcennému odpadu mysli. Zapomínáme je, zesměšňujeme je. Ale co když právě tam, ve stavu změněného vědomí, se odehrává to nejdůležitější?
Tak proč si nic nepamatuji?
„Mně se žádné sny nezdají,“ je prohlášení, které jste možná od někoho v okolí slyšeli, nebo jste to dokonce vy, kdo zdánlivě sny nemá. Omyl, sny se zdají každému – někdy jen pár vteřin, jindy to jsou desítky minut. Studie prokázala, že sníme všichni, jen mezi námi existují rozdíly ve schopnosti si sny vybavit.
Jak je to možné, že zatímco někteří lidé si každé ráno dokážou vybavit celé příběhy, plné emocí a detailů, jiní tvrdí, že vůbec nesní? Vědci mají hned několik teorií. Jak se uvádí v publikaci Psychologie od Atkinsonové a Hilgarda, záleží na tom, kdy se probudíme. Sny se nám zdají v REM fázi spánku – to je doba, kdy je náš mozek stejně aktivní jako v bdělém stavu. A když nám zazvoní budík uprostřed této fáze, sen si spíš pamatujeme. Další teorie říká, že schopnost si sny zapamatovat souvisí také s věkem a naší osobností.
Rozhodně se vám nebude zdát, že jste skončili v posteli s vlastní matkou, ale třeba to, že jste na rodinné oslavě a jdete si s maminkou zatančit.
Nejvíce si prý sny pamatují dospívající a mladí dospělí. S přibývajícím věkem paměť na sny mizí – nejen kvůli změnám ve spánkovém rytmu, ale i kvůli oslabování některých oblastí mozku, které jsou pro snovou paměť důležité. Paměť na sny je také spojena se schopností introspekce, tedy s tím, jak moc člověk dokáže vnímat své myšlenky a pocity. A konečně svoji roli hrají i osobnostní rysy. Lidé, kteří jsou kreativní, mají bujnou fantazii a jsou otevřeni novým zkušenostem, si své sny pamatují lépe.
Ztráta snů může být smrtící
Proč se nám zdají sny? Vědci se nemohou shodnout. Neurolog by nejspíš pouze odkázal na zvýšenou aktivitu mozku. Psychologové za tím ale vidí víc, což dokazují i některé experimenty. V roce 1998 proběhl experiment, kdy skupině lidí vědci záměrně spánek v REM fázi opakovaně přerušili. Nebudili je úplně, doba hlubokého spánku zůstala zachována. Dobrovolníci tedy netrpěli nedostatkem spánku, jen na několik dní po sobě přišli o sny. A co se stalo? Výsledky byly znepokojivé. I drobné stresory, které by normálně lidem nevadily, vyvolávaly přehnané reakce. Účastníci studie si hůře pamatovali nové informace, takže byla zasažena krátkodobá paměť, a u některých z nich se objevily symptomy podobné psychóze.
Stejný pokus se konal již v roce 1960 s podobným výsledkem, absence snů vedla k zvýšené emoční reaktivitě, negativnímu afektu, úzkosti a v některých případech k depresivním myšlenkám. Po pěti dnech byl experiment zastaven. Další studie, která se prováděla na zvířatech, ukázala, že dlouhodobá snová deprivace vede až k smrti. U potkanů zbavených REM spánku se po několika týdnech objevily fyzické kolapsy, úbytek hmotnosti, selhání imunity, problémy s termoregulací a nakonec smrt. I když zvířata spala, nesnila. A to stačilo.
Sny s největší pravděpodobností tedy nejsou jen zbytečnou dekorací, ale plní důležitou funkci. Pomáhají nám zpracovat emocionálně náročné zážitky, ukládají vzpomínky, regulují stres a úzkost a stabilizují náladu.
Sigmund Freud a skryté potřeby
„Sny jsou královskou cestou do nevědomí.“ Kdo by neznal notoricky známý výrok Sigmunda Freuda? Podle psychoanalytika jsou sny výrazem našich přání, které si v průběhu dne ani koutkem mysli nedokážeme připustit. Přání jsou nevědomá, oblíbeným Freudovým tématem je touha po rodiči opačného pohlaví, kterou jsme údajně zažívali v dětském věku, ale někde ve spodním proudu přetrvává i v dospělosti.
Reklama
Není to až tak bizarní. Když se podíváte kolem sebe, zjistíte například, že spousta mužů v partnerkách stále dokola hledá svoji maminku, která by jim dávala obdiv a péči. A teď si představte tu paniku, kdyby se vám začalo něco takového zdát. Naše psychika si podle Freuda vymyslela fintu a tato potlačená přání se nám ve snech vyjevují na základě symbolů. Takže se vám rozhodně nebude zdát, že jste skončili v posteli s vlastní matkou, ale třeba to, že jste na rodinné oslavě a jdete si s maminkou zatančit. Freud poukazoval na to, že není důležité, co nám sny ukazují, ale i to, co zakrývají.
„Sen v podstatě vyjadřuje splnění přání nebo potřeb, které jsou příliš bolestné nebo vyvolávají pocit viny, a proto nemohou být připuštěny na vědomé úrovni,“ cituje Sigmunda Freuda v publikaci Obecná psychologie psycholožka Alena Plháková.
Hluboký jazyk duše
Jestli vám Freudova teorie přijde příliš sexualizovaná a přitažená za vlasy, možná se vám bude víc líbit teorie Carla Gustava Junga. Ten podle Plhákové hovoří o tzv. kompenzační funkci snu. Kde Freud hledal potlačené přání, často erotické, Carl Gustav Jung vnímal sny jako přirozený, hluboký jazyk duše, který se nás snaží vést, uzdravit a zcela vážně s námi mluvit. „Sny jsou čistou přírodou; ukazují nám nezkreslenou, přirozenou pravdu, a proto jsou jako nic jiného schopny vrátit nám postoj, který odpovídá naší základní lidské přirozenosti, když se naše vědomí příliš vzdálilo od svých základů a dostalo se do slepé uličky,“ napsal.
Sny jsou podle Junga způsob, jak s námi komunikuje naše nevědomí. A co víc, když ztratíme směr, když se zasekneme, sen může být tím, co nás vytáhne zpátky do proudu života. Je to hlas duše, která ví, co potřebujeme, i když my sami nemáme tušení. Jako když tělo samo reguluje teplotu, i naše psychika hledá rovnováhu.
Jak to funguje v praxi?
Představte si třeba člověka, který je ve dne perfekcionista, drží vše pod kontrolou, nemá čas na emoce, samý výkon, cíle, povinnosti. A v noci? Ztratí se ve městě. Všude je bludiště, lidé se na něj dívají, je nahý. Cítí paniku a stud. To není náhoda. Sen mu ukazuje chaos, zranitelnost, ztrátu kontroly, tedy přesný opak jeho denního fungování. Ne proto, aby ho potrestal, ale aby mu připomněl: „Jsi také jenom člověk a ne stroj. Nelze mít kontrolu nad vším.“
