S mladou a usměvavou praktickou lékařkou Janou Krzyžánkovou, která má dvě děti, jsme se setkali na 19. Jarní Interaktivní konferenci, pořádané Společností všeobecného lékařství. Jana se k tématu poporodní deprese dostala tak, že ji zažila na vlastní kůži. Proto se rozhodla za ostatní matky bojovat tím, že šíří osvětu. Přeje si, aby měly ve zdravotním systému lepší péči a pochopení.
Mateřství není procházka růžovou zahradou. Je třeba už úplně potopit mýtus, že narození zdravého miminka má být nevýslovné štěstí. Jsou maminky, které prožívají mateřství opravdu jako „nejkrásnější období v životě ženy“, ale vedle nich je mnoho žen, pro které je narození dítěte obdobím plným stresu, utrpení, bolesti, pocitem viny, že selhávají, a někdy i strachu, že úplně přijdou o rozum, což se ve výjimečných případech stane.
Poporodní deprese se rozvine u 16 % rodiček, u 5 % z nich jsou deprese velmi těžké. „V České republice jsou to tisíce žen ročně,“ upozorňuje Jana. Poporodní psychóza je mnohem vzácnější, ale za to mnohem víc závažná. Z 1000 žen budou trpět poporodní psychózou dvě až čtyři rodičky.
Jsou maminky, u kterých je mnohem větší riziko rozvoje poporodního duševního onemocnění, protože už měly nebo mají psychiatrickou diagnózu. Takové ženy by měly mít větší dohled.
„S poporodní depresí jsem se setkala po porodu prvního syna. I přes odborné znalosti jsem ji podcenila. Dál jsem jen ‚roboticky fungovala‘ a trápila se. Až když jsem objevila projekt Úsměv mámy, došlo mi, že to, co prožívám, není normální součást mateřství. Můj druhý porod byl hezký, mít dvě děti bez deprese je mnohem snazší než jedno s depresí. Dnes vím, že kdybych měla včas podporu, mohla jsem se vyhnout měsícům utrpení,“ vypráví Jana Krzyžánková. „Bohužel, státní systém selhává, screening v porodnicích chyběl. Pomoci dokázal i praktický lékař, ale obzvlášť muži mají tendence tyto ženské příznaky přehlédnout. Screening v porodnicích už sice existuje, ale chybí návazná péče. Psychiatrů i psychologů je kritický nedostatek a chybí krizová lůžka,“ popisuje.
Dnes s organizací Úsměv mámy Jana spolupracuje.
Psychózy jsou vzácné
Jaký je rozdíl mezi poporodní depresí a psychózou? Depresí je spousta, psychóz minimum. „Poporodní psychóza je jasná diagnóza, která patří do rukou psychiatrů. Projevuje se akutně – maminka mluví rychle, téměř nespí, nejí a je extrémně labilní. Naproti tomu depresivní žena působí ‚staženě‘. Při sebemenším podezření na psychózu nebo těžkou depresi je třeba jít okamžitě k odborníkovi,“ říká lékařka, která už 5 let šíří osvětu o poporodním duševním zdraví. V současné době je poporodní duševní zdraví předmětem zkoumání v rámci činnosti Národního ústavu duševního zdraví.
O tom, jak léčit psychické obtíže maminek, panuje spousta mýtů. „Někteří lékaři by nejradši nedali těhotné ženě vůbec žádnou medikaci, i když jsou dostupná data o přínosech a rizicích těch léků. Co se týče přímo antidepresiv, ty by se měly nasazovat až v momentě, kdy ženy začnou vykazovat závažnější příznaky, nikdy ne preventivně. Jsou totiž maminky, u kterých je mnohem větší riziko rozvoje poporodního duševního onemocnění, protože už měly nebo mají psychiatrickou diagnózu. Takové ženy by měly mít větší dohled. Pokud onemocní, většinou se jejich příznaky objeví až po porodu. Co takovým matkám také velmi pomůže, je psychoterapie, jejíž přínos se velmi podceňuje.“
Některé těhotné se bojí dát si i paralen, zbytečně pak trpí. Mýtus, že těhotné a kojící nesmí brát léky, by měl zmizet.
„Neléčená deprese je větší riziko než léky – žena si ničí sebevědomí, nenávidí se, obviňuje se za to, že nenavazuje ideální vztah s dítětem. Děti takových matek jsou v nebezpečí jen výjimečně, ve středně těžké depresi fungovat dokážete, i když se cítíte jako robot. I tak je důležité si vždy říct o pomoc, protože poporodní deprese může trvat léta.“
Určitá antidepresiva mají na plod vliv jen minimální, ale trvalo dlouhá léta, než to vědci zjistili, protože na těhotných ženách nikdo léky testovat nechce. „Dnes už víme, která antidepresiva jsou relativně bezpečná: například sertralin nebo citalopram. Naopak amitriptylin nepatří do první linie. Problém je, že v Česku stále chybí systémové doporučené postupy jako v Británii nebo Austrálii. V Portugalsku rodinní lékaři kontrolují i matku při prohlídkách dítěte, u nás na to kapacity nemáme,“ vysvětluje. „Dobrou zprávou je, že od listopadu 2024 platí nové doporučené postupy pro léčbu deprese u kojících matek, na kterých pracoval doktor Šebela, který je v oblasti poporodního zdraví velmi významnou osobností.“
Některé těhotné se bojí dát si i paralen, zbytečně pak trpí. Mýtus, že těhotné a kojící nesmí brát léky, by měl zmizet. Je na lékaři, aby situaci posoudil.
Role partnerů a společenská tabu
Podle dat Českého statistického úřadu z roku 2021 tráví 96 % matek se svými dětmi aktivně čas každý den, zatímco u otců je to mnohem, mnohem méně. Každý desátý muž přiznal, že se svým dítětem tráví aktivně čas zhruba jen jednou týdně. Další průzkum ukázal, že pouze 19 % otců tráví se svými dětmi tři a více hodin denně, zatímco u matek je to 48 %. Rovnocenné zapojení mužů do péče je další věc, která se dá jako prevence poporodních depresí udělat. Muži si ale často myslí, že když chodí do práce, dělají už dost. Některé profese jsou náročné, jiné méně, ale pro spoustu matek je jednodušší pracovat, než být na mateřské, a pokud musí dělat obojí, spadá na matky obvykle mnohem více povinností než na muže.
„Partneři často podceňují svou roli. Otec, který patří mezi ty angažované, stráví s dětmi v průměru jen 10,5 hodiny týdně – to jsou necelé dvě hodiny denně. Přitom deprese otce je rizikovým faktorem pro depresi matky. Když muž vezme dítě na odpolední procházku, aby se žena vyspala, nebo ji ocení slovy ,vidím, že to máš těžké‘, udělá víc, než si myslí,“ říká žena, která si sama podobnou zkušeností prošla.
Nedostatek spánku je další faktor pro rozvoj duševních onemocnění.
Děti často pozitivně reagují na nové podněty, což pro ně představuje i tatínek. Proto se v momentě, kdy přijde z práce domů, uklidní a muži se může zdát, že má žena na mateřské celý den pohodu. Pak mohou mít muži falešný dojem, že by to na mateřské zvládli s prstem v nose.
„Paradoxně ale často vidíme, že dítě se před otcem ‚zázračně‘ uklidní – ne proto, že by byl lepší rodič, ale protože matka konečně cítí úlevu. Děti dokonale cítí napětí, a když je maminka vyčerpaná, křičí ještě víc.“ Ve stavu, kdy si oba rodiče spravedlivě dělí povinnosti, ať už ve vydělávání peněz, domácích pracích a starání se o nemocné a podrážděné dítě, bude poporodních depresí i dalších duševních potíží ubývat. Některé ženy nemají podporu žádnou, a těm by opravdu pomohlo i málo, třeba dvě hodiny spánku přes den.
Nedostatek spánku je další faktor pro rozvoj duševních onemocnění. „Společnost by měla přestat glorifikovat ‚obětavé matky‘ a místo toho podporovat individuální potřeby. Některé ženy potřebují být s dítětem nonstop, jiné se vrátí po nejdůležitějších měsících s malým dítětem do práce. Každá rodina je jiná,“ zdůrazňuje paní doktorka důležitost individualizovaného přístupu.
Varovné signály a prevence
Podle dostupných údajů trpí ženy depresí přibližně dvakrát častěji než muži. Celoživotní prevalence deprese u žen se obecně udává do 20 % během celého života. „Rizikovým faktorem poporodní deprese je jakákoli předchozí psychiatrická diagnóza – například ženy s bipolární poruchou mají vysoké riziko poporodní psychózy. Ideálně by měly být v péči psychiatra už v těhotenství,“ říká Jana Krzyžánková.
Jaké jsou překážky? „Problém je, že objednací doby jsou nekonečné, a pak taky nedostatečná informovanost, a to jak praktických lékařů a gynekologů, tak veřejnosti.“ Kdy tedy vyhledat pomoc? „Pokud se objeví pocity selhání, výbuchy vzteku, úzkost nebo neschopnost soustředit se.“ Je důležité zasáhnout včas. Pak často stačí i malá podpora – třeba aby babička uklidila, zatímco matka kojí. „Bohužel mnoho žen stále slyší: ‚Buď ráda, že máš zdravé dítě.‘ To je k ničemu,“ shrnuje Jana Krzyžánková.
Typické jsou v tomto o generaci starší ženy, které tvrdí, že všechno v pohodě zvládly, i když „nebyly takové vymoženosti jako dnes“. Neuvědomují si, že jejich matky již byly v důchodu a děti občas přechytily… Mateřství je komplikované stále, i když už trochu jinak.
Naděje do budoucna
Další způsob, jak předejít zhroucení matek a investovat do budoucího zdraví dětí, je zapojení porodních asistentek. „Hodně mě mrzí, že chybí návštěvy porodních asistentek během šestinedělí. Porodní asistentky by právě v šestinedělí byly extrémně nápomocné, zkontrolují a podpoří maminku, pomůžou s dítětem, kojením... Tyhle funkce místo nich dnes s různou kvalitou dělají různé podnikatelky.“
Výchova dětí je jedna z nejdůležitějších i nejtěžších prací, které člověk může vykonávat, ale není dostatečně oceněná. „Mě osobně nejvíc mrzí, že ženské potíže se bagatelizují i mezi ženami, a ženy musí dokazovat, že jsou schopné. Vytratilo se ocenění společnosti za péči, která ji bere jako automatickou,“ shrnuje Jana.
„Nejvíc by pomohlo, kdyby byla společnost k rodičům (a maminkám zvlášť) laskavá a pečující. Je škoda, že mnoho žen zůstává izolovaných s pocitem, že jejich problémy jsou ‚jen jejich vina‘. Přitom když se deprese zachytí včas, často stačí psychoterapie nebo krátkodobá medikace.“ Co když už má žena poporodní depresi za sebou a má pocity viny? „S dostatkem snahy a podpory se to dá všechno napravit. Mozek je neuroplastický. Hlavně psychoterapie dokáže opravdu hodně.“
Pokud hledáte další informace, podívejte se na Úsměv mámy i web Perinatal.cz, které nabízejí příběhy a odborné informace. Obraťte se na koordinátorky Úsměvu mámy, které působí v několika regionech. Zde si můžete udělat test, jestli je opravdu čas pomoc vyhledat.
Pokud byste chtěli projekt Úsměv mámy podpořit, můžete to udělat na portálu Darujme.
foto: Profimedia, Olivie Doleželová
