Feminismus je dnes v médiích servírován jako světonázor se samými „správnými“ záměry a snahou o lepší společnost. Novinářka Delphine Chuiová však pro magazín Evie popisuje i jeho odvrácenou stranu. „Moderní feminismus mě nepřivedl k pocitu rovnosti, ale spíše k neudržitelné hyperproduktivitě a tlaku na sebe sama,“ říká s tím, že dříve nosila feministické tričko a vtipkovala o tom, jak boří patriarchát. „ Feminismus byla má identita, kterou jsem se neodvažovala zpochybňovat, koneckonců jsem souhlasila s hnutím za volební právo. Dnešní poselství feminismu se však nepodobá tomu historickému,“ zdůrazňuje ve svém článku a přidává pět důvodů, proč už od feminismu upustila.
1. Zažila jsem feminismus vs. ženství
„Moderní feminismus mě přivedl k přesvědčení, že má ženskost je slabost, a k tomu, že musím neustále dělat a zažívat víc, abych byla víc, popisuje Delphine. Svou hodnotu začala odvíjet jen od vlastní produktivity, což ji fyzicky i psychicky vyčerpávalo. „Začalo mi připadat, že moje hodnota je založena výhradně na úspěchu, což vedlo k neudržitelnému cyklu toxické produktivity. Neustále jsem se hnala za dalším povýšením a vedlejšími aktivitami na úkor toho, abych si uvědomila svou přirozenou hodnotu jakožto ženy.“
Delphine tak uvízla v bludném kruhu snahy být skvělou zaměstnankyní, dcerou, sestrou, kamarádkou a přítelkyní zároveň. „Jen stěží jsem si dokázala představit, že bych k tomu seznamu přidala ještě manželku a matku. Není divu, že se tolik z nás cítí být neúspěšné,“ říká.
Ruský revolucionář Vladimír Iljič Lenin velmi otevřeně hovořil o svém poslání zničit rodinu tím, že bude tlačit ženy do pracovního procesu. Marxistům se pak podařilo zdvojnásobit počet dělníků, udržet mzdy na nízké úrovni, zvýšit počet zdaněných lidí a podpořit outsourcing výchovy našich dětí.
Podle ní nejsou ženy stvořené na každodenní výkon. „Zatímco muži mají 24hodinový cyklus testosteronu, my máme čtyřtýdenní cyklus, který ovlivňuje všechno od hladiny energie, kvality spánku, chuti na jídlo, libida až po úroveň koncentrace. Trvalo mi celých dvacet let, než jsem si uvědomila, že je pro mě nemožné žít, milovat nebo vést jako muž,“ popisuje.
2. Už mě unavovaly dvojí standardy
„Ačkoli se nenazývám feministkou, samozřejmě zastávám stejnou důstojnost obou pohlaví. Věřím ve stejnou odměnu za stejnou práci, podporu pracujících matek, rovnost manželů, pokud jde o rodinná práva, a oceňuji práci žen jak mimo domov, tak v něm,“ zdůrazňuje.
„Chci však žít ve světě, kde budou respektovány a dodržovány základní svobody a lidská práva všech žen, včetně žen v děloze. Fetální femicidy (potraty s výběrem pohlaví) zabijí v Indii až milion žen ročně, a přesto se tato problematika dosud jako naléhavý feministický problém neřeší...
Ženy je třeba chránit a ctít spolu s právy nevinných dětí a mužů, ne na jejich úkor.“
3. Uvědomila jsem si, že na rozdílech mezi pohlavími záleží
I když jsou si muži a ženy stoprocentně rovni v hodnotě a důstojnosti, nejsme stejní. Lišíme se ve fyzické síle, emocionálních schopnostech v naší společnosti a v rodině. Papež Benedikt XVI. jednou řekl, že „genderová válka“ podporuje stírání rozdílů, a prohlásil, že „rozdíly mezi muži a ženami mají tendenci být popírány a považovány za pouhé důsledky historické a kulturní podmíněnosti“. Britská politička Ann Widdecombeová se nechala slyšet, že: „Nešlo o to, že bychom se staly muži... Máme určité vlastnosti, které můžeme světu přinést a které jsou cenné a neměly by být potlačeny.“
Ironii tohoto hnutí však nejlépe vystihuje britský spisovatel a teolog G. K. Chesterton: „Feminismus je zmatená představa, že ženy jsou svobodné, když slouží svým zaměstnavatelům, ale otrokyně, když pomáhají svým mužům.“ „To vše mě přimělo položit si otázku: Opravdu si žen ceníme jen za to, co dělají ve společnosti, nikoli však ve vlastní rodině?“ píše.
Začalo mi připadat, že moje hodnota je založena výhradně na úspěchu, což vedlo k neudržitelnému cyklu toxické produktivity. Neustále jsem se hnala za dalším povýšením a vedlejšími aktivitami na úkor toho, abych si uvědomila svou přirozenou hodnotu jakožto ženy.
Feminismus ji prý odváděl od toho, aby vstoupila do své vlastní ženskosti. „Odmítala jsem se učit užitečným dovednostem, které kdysi ovládaly mé babičky, a místo toho jsem se raději soustředila na vydělávání peněz a získání dobrého jména. Věřila jsem, že to je ,pokrok‘, ale nakonec jsem se stala materialistkou. Jediné, co jsem si pěstovala, byl můj vlastní narcismus.“
4. Vzdělala jsem se v socioekonomické historii
Vrchol sexuální revoluce a feministického osvobozeneckého hnutí v 60. letech 20. století byl pro ženy obrovskou výzvou, jejíž následky pociťujeme dle autorky článku dodnes. Otcovství bylo najednou považováno za zbytečné a reprodukční kontrola byla přenesena výhradně na ženy, což muže zbavilo sdílené sexuální odpovědnosti. „To nás nezrovnoprávnilo, jen to podpořilo společenské chování, které vytlačilo tradiční rodinné hodnoty...“
Pohled do historie podle Delphine ukazuje, že ruský revolucionář Vladimír Iljič Lenin velmi otevřeně hovořil o svém poslání zničit rodinu tím, že bude tlačit ženy do pracovního procesu. Marxistům se pak podařilo zdvojnásobit počet dělníků, udržet mzdy na nízké úrovni, zvýšit počet zdaněných lidí a podpořit outsourcing výchovy našich dětí. „Kvůli tomu začaly být ženy více závislé na státu, bagatelizovala se naše klíčová úloha při vytváření nezávislosti a svobody našich rodin. V rámci domácnosti mají totiž ženy schopnost vytvářet soběstačné prostory, které vyživují, vzdělávají a fungují jako klidné útočiště před vnějším světem.“
Reklama
5. Zjistila jsem, co je potřeba pro zdravý partnerský vztah
„Poznání, že mou přirozeností není zajišťovat a chránit, mě osvobodilo, abych se naučila, jak mohu místo toho tvořivě pečovat a intuitivně vychovávat. Změnilo to také celý můj pohled na vzájemně se doplňující role obou pohlaví a na to, jak by měla vypadat zdravá vztahová dynamika: méně peskování a znevažování z mé strany a více povzbuzování a respektu. Nyní přijímám své silné a slabé stránky, podporuji rytířskost, oblékám se žensky a odmítám jadrné heslo, že ,budoucnost je ženská‘,“ píše Delphine s tím, že budoucnost musí být ženská i mužská.
V současnosti se dle svých slov snaží jakožto svobodná žena finančně zabezpečit, nicméně zároveň se snaží, aby její kariéra nebyla nikdy nadřazena jejímu ženství nebo dobrému zdraví. „Chvíli mi to trvalo, ale nyní se odmítám podřizovat kulturně definované představě o tom, co znamená být ,dobrou ženou‘ nebo čemu věřím. A jestli to, že se neidentifikuji jako feministka a odmítám představy, které s tím souvisejí, ze mě dělá ,antiženu‘ (jak jsem byla nazvána), pak je mi celkem jasné, že feminismus v současné podobě už stejně není o ženách,“ uzavírá.
foto: Shutterstock, zdroj: Eviemagazine.com
