fbpx

Jak nejlépe řešit problémy s CO2? Chce to stromy. Hodně stromů 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Lesy zadržují oxid uhličitý v půdě a dávají nám za něj kyslík. Nepřijdeme ale kvůli obřímu zalesňování o vodu a pole?

Zveřejněno: 19. 6. 2021

Oxid uhličitý je jedním z mnoha skleníkových plynů, ale asi tím nejznámějším. Málokdy slyšíme, že je potřeba omezit tvorbu vodní páry nebo oxidu dusného, ještě možná tak metan a před časem to byly i freony. O pozitivním vlivu oxidu uhličitého na rozvoj života na Zemi jsme psali nedávno. Bez něj by neprobíhala fotosyntéza, nevznikaly by organické látky a ani se do vzduchu neuvolňoval kyslík. Pravda, je ho tady momentálně příliš, ale to se dá určitě změnit. Jak? Někde zkoušejí separovat oxid uhličitý ze vzduchu a vhánět ho rostlinám „pod nos“ do skleníku, jinde ho rozpustí ve vodě (vyrobí vlastně sodovku) a pak ho vhánějí pod tlakem do země do porézních hornin, kde by měl postupem času zkamenět. Jako bychom ale zapomněli, že ve správném hospodaření s oxidem uhličitým nám mohou pomoci lesy. Hodně lesů.

Může jít jak o lesy tropické, tak temperátní, tedy většinou opadavé stromy mírného pásu, a částečně i lesy boreální subarktického pásma. Lesy totiž alespoň zatím pokrývají téměř třetinu povrchu pevniny a díky fotosyntéze vážou velkou část uhlíku.

Nejen stromy, pomáhá i půda

Největší význam pro Zemi mají lesy tropické, ale důležité jsou i ty boreální. Záleží také na stáří lesa, protože čím je starší, tím se snižuje i jeho schopnost oxid uhličitý vázat. Ten však neváže jen vegetace, ale i lesní půda. Neukládá se do ní plyn, ale samotný uhlík, který se tam dostane díky sekvestraci (přeměně) oxidu uhličitého na stabilní uhlík.

Podle odhadů je v lesních půdách Evropy, Asie a Severní Ameriky uloženo třikrát víc uhlíku, než se ho formou oxidu vyskytuje v atmosféře.

Tím je zaručeno, že se pálením samotného porostu – jako se to pohříchu děje například v Amazonii – nedostane zpátky do ovzduší. Je zajímavé, že podle odhadů je v lesních půdách Evropy, Asie a Severní Ameriky uloženo třikrát víc uhlíku, než se ho formou oxidu vyskytuje v atmosféře.

Uhlík ve skladu

Jak by nám mohly pomoci stromy, ověřovala poslední studie vědců ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu (Swiss Federal Institute of Technology, Zurich), která byla zveřejněna na počátku července. Britský ekolog a profesor Thomas Ward Crowther, pod jehož vedením tým odborníků sbíral světová data, tvrdí, že obnova lesů je dnes tím nejlepším řešením globálního problému s oxidem uhličitým. Vědci analyzovali na osmdesát tisíc satelitních snímků lesního pokryvu na celém světě a zároveň vytvářeli mapu míst, kde lesy jsou a hlavně kde by mohly být, přičemž pochopitelně vynechali pouště či savany, tedy místa, kde podmínky k růstu stromů nejsou.

Zaznamenali tak něco okolo devíti set milionů hektarů půdy, které by mohly být zalesněny. Kdyby se tak stalo, mohly by nové lesy v dospělosti, tedy v průběhu čtyřiceti až sta let, zachytit přes dvě stě miliard tun uhlíku, tedy více, než vyprodukuje činnost člověka. „Byl by to takový sklad uhlíku, který by díky tomu zmizel z atmosféry,“ podotýká Thomas Crowther.     

Mnoho zemí se už snaží

Podle týmu Swiss Federal Institute of Technology je sekvestrace uhlíku pomocí nově vysazených lesů daleko nejjednodušší a nejlevnější metodou, výhodnější než separace přímo ze vzduchu. I tak by to zřejmě nebyla levná záležitost, svět by to mohlo odhadem přijít na tři sta miliard dolarů. Přinášelo by to ale i jiné výhody. Stromy by bránily erozi půdy a pomáhaly by i místnímu klimatu, aby byl příjemnější bez větších výkyvů.

Pákistán údajně během roku 2017 zvládl vysadit miliardu stromů, Indie pak chce do deseti let zalesnit pět milionů hektarů.

Že to mnohde chápou, dokazuje například projekt Great Green Wall, což je pás stromů dlouhý osm tisíc kilometrů a široký patnáct kilometrů napříč subsaharskou Afrikou. Do projektu se zapojilo jedenáct zemí, které doufají, že se jim tak podaří zamezit rozšiřování pouště. Pákistán i Indie sázejí stromy ostošest. Pákistán údajně během roku 2017 zvládl vysadit miliardu stromů, Indie pak chce do deseti let zalesnit pět milionů hektarů.

Čína to jako vždy pojala velkolepě, když k sázení stromů povolala šedesát tisíc vojáků, a chce zároveň vybudovat Stromové město Liou-čou, v němž bude na třicet tisíc obyvatel připadat čtyřicet tisíc stromů a na milion dalších rostlin.

Nevypijí víc vody?

Takto jednoduše to ovšem nevidí emeritní profesorka ekologie a evoluční biologie Robin Chazdonová z University of Connecticut. Podle ní více stromů spotřebuje také víc vody, což by mohlo ohrozit zemědělství i další oblasti lidské činnosti. Bude se narážet i na užší zájmy místních obyvatel, kteří například dají přednost pastvinám pro svůj dobytek či polím pro pěstování kulturních rostlin.

Současný vzestup průměrných teplot také podle Chazdonové zpomalí růst stromů.

Uvádí příklad programu zalesňování na Filipínách, kde narazil na naprostý nezájem či ještě spíše sabotování ze strany místních obyvatel. Současný vzestup průměrných teplot také podle Chazdonové zpomalí růst stromů, takže očekávané tempo sekvestrace uhlíku se nedostaví. Jestliže bychom měli začít s výsadbou lesů co nejdřív, musíme urychleně vybrat místa, kde by se stala pro místní obyvatele prioritou. A ti by také byli ochotní spolupracovat.

Související…

Šance na záchranu planety? Superrostlina dokáže udržet CO2 v zemi
Klára Ponczová

foto: Shutterstock, zdroj: Scientific American

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...