Podle odborníků biomasa hmyzu třikrát převažuje tu lidskou. Popsali jsme jeden milion druhů, přičemž se odhaduje, že dalších pět až sedm milionů popsaných není. I přes takto obrovská čísla však biologové, ale vlastně i laici zaznamenali, že v posledních letech určitých druhů výrazně ubylo. O tom, zda a proč hrozí hmyzu úplné vyhynutí, jaké to pro nás může mít následky a jak může každý člověk život hmyzu podpořit, jsem si povídala s entomologem Petrem Šípkem z Přírodovědecké fakulty UK.
Hrozí vyhynutí veškerému hmyzu?
Vzhledem k obrovskému množství druhů je velmi složité získat reálná data o tom, co vymřelo, nebo právě vymírá. Víme to jen u některých skupin hmyzu. Například němečtí entomologové v roce 2017 publikovali studii, kde se uvádí, že za posledních 30 let je jednoznačný trend poklesu biomasy létavého hmyzu v jejich chráněných územích. Vyšlo to asi na 76 % z celkového počtu, což je opravdu velké číslo.
Jak moc současný „magnetický smog“ ovlivňuje hmyz či ostatní zvířata, se zatím neví. Rozhodně jím, alespoň zatím, nemůžeme vysvětlit vymírání hmyzích druhů.
Nedávno vyšlo shrnutí studií, které také vzbudilo velký rozruch. Závěr zněl v tom duchu, že ročně vymřou asi 2 % hmyzích druhů. Což opravdu vypadá tak, že zanedlouho by měl hmyz vymizet zcela, ale taková situace pravděpodobně nikdy nenastane. Některé druhy jsou velmi adaptabilní. Například taková moucha domácí je schopná se přizpůsobit na ekosystémy téměř po celém světě. Otázkou je, jak přeživší druhy ovlivní život lidí...
Jaké druhy mají tedy aktuálně největší problém?
V podmínkách střední Evropy má největší problém hmyz, který je vázán na tradiční obhospodařovanou krajinu. To znamená malé louky a pole, oddělené remízky, kde je nízká míra mechanizace. V Čechách máme obrovské luční porosty, které jsou v současné době posečeny hned, během půl dne. Dříve to trvalo i týden či dva a hmyz to zvládal.
Naše lesy jsou velmi husté a s nepřirozenou druhovou skladbou. Jsem zvědavý, co s nimi teď udělá kůrovec a sucho, říká Petr Šípek
Studie na sarančatech například zjistily, že 40 % jich je zabito jen rotační sekačkou a dalších 40 % uhyne při balíkování sena. Takže jedním zásahem odebereme 80 % ze skupiny relativně velkého hmyzu, který slouží jako potrava řadě druhů ptáků. Podobné je to i u opylovačů, kteří jsou vázáni na kvetoucí rostliny. Když uděláme jedním zásahem z louky zelenou poušť v jejich reprodukčním období, nemají šanci.
Jak jejich úbytek bude ovlivňovat nás? Uvádí se třeba, že celkem 84 % rostlinných druhů pěstovaných v Evropě a 76 % produkce potravin je závislých na opylení včelami...
Nevím, jak je to u nás, ale říká se, že v Americe rozpad včelích kolonií ročně způsobí škody okolo dvě stě milionů dolarů. Včely se tam musí draze rozvážet po krajině. Existují náklaďáky, které táhnou včelstva po sadech, aby zajistily opylování. To s sebou nese mnoho negativních věcí, včetně přenášení včelích patogenů. Problém může být i v tom, že když nám z řetězce vypadnou určité prvky, ty ostatní zůstanou neregulované. Takže se nám mohou přemnožit druhy škůdců, o kterých jsme ani nevěděli, že mohou škodit. Hmyzích druhů je každopádně tolik, že přesnou provázanost neznáme, a ani přesný dopad na lidi nedokážeme odhadnout.
Říkal jste, že mouchy přežijí skoro všechno. Jsou pro náš život nějak důležité?
Není moucha jako moucha. Jen v České republice je asi 7 600 druhů. Řada z nich jsou důležití rozkladači, protože jejich larvy se živí odumřelou organickou hmotou. Některé mouchy jsou také nespecifičtí opylovači, takže i ony pomáhají ke zvýšení produkce plodin.
Zajímavý příklad je v tomhle případě z Austrálie, kde se ukazuje, jak jsou rozkladači důležití, i když v tomto případě se nejedná o mouchy. V Austrálii nežijí původní velcí přežvýkaví savci jako například v Africe či u nás, ale vačnatci. Ti žerou trochu jinou potravu a jejich exkrementy tam byly rozkládány určitým typem hovniválů. A když se tam ve 20. století začalo chovat velké množství dobytka, místní chrobáci s tím trusem nebyli schopni nic dělat. To vedlo k přemnožení různých druhů much, které vytvářely obrovská hejna.
Pro lidi to znamenalo zvýšené hygienické riziko a zároveň se snižovala efektivita chovů, krávy z much vyloženě bláznily. Nakonec pomohlo, že z Jihoafrické republiky bylo dovezeno asi padesát různých druhů hovniválů, z čehož se asi polovina uchytila, a začali ty exkrementy zpracovávat. Díky tomu se snížil i počet much.
I když nelze stanovit přesná čísla, víme, že hmyzu ubývá. Jaké jsou tedy hlavní příčiny?
Poslední článek v časopise Biological Conversation shrnuje několik set studií na toto téma a jako hlavní globální příčinu uvádí intenzivní zemědělství a změnu přírodní půdy na půdu zemědělskou. V monokulturách, jako je třeba řepka nebo v tropech palma olejná, žije totiž strašně málo zvířat. V Čechách se to navíc týká i lesního prostředí a vody. Naše lesy jsou velmi husté a s nepřirozenou druhovou skladbou. Jsem zvědavý, co s nimi teď udělá kůrovec a sucho. Druhovou bohatost by mohlo podpořit rozvolnění porostů. Další věc je rybníkářství. Jsme producentem tradičního českého kapra, který ale v koncentracích, při kterých je běžně chován, likviduje většinu vodního hmyzu, takže naše rybníky jsou také mrtvé, bez života.
Druhá věc je používání chemie na polích. Zjistilo se, že třeba široce diskutovaný glyfosfát, který byl dříve považován za téměř bezpečný, je možná karcinogenní. Navíc výrazně snižuje efektivitu rozmnožování řady druhů hmyzu. Včely, které byly glyfosfátu vystavené, měly často změněnou střevní mikroflóru a kvůli tomu pak byly oslabené a náchylnější na různé nemoci.
Třetí globální příčinou jsou biologické invaze. To souvisí s těmi předchozími body. Člověk dnes vozí rekordní množství materiálu z jednoho kontinentu na druhý, takže nelze zabránit tomu, že se převáží i organismy. Pak se může stát, že ten nový druh se začne dobře množit a ubírá ostatním potravu. V Čechách například můžeme mluvit o slunéčku východním, které je tu od roku 2007, a je to dnes asi nejhojnější slunéčko.
A jaký vliv má změna klimatu?
Tenhle jev je kupodivu zmiňován až na čtvrtém místě. Problém kvůli tomu mají například horští čmeláci, protože s růstem průměrné teploty se na horách posunují vegetační pásy. Takže horské louky zarůstají stromy a čmeláci už se nemají kam výš posunout.
V současnosti se také hodně mluví o elektromagnetickém vlnění a zavedení výkonnějších sítí 5G. Jaký je vliv tam?
Je potřeba si říct, že my toho o elektromagnetismu víme opravdu málo, což může být velký problém. A je evidentní, že zvířata ho vnímají. Například to, v jakém směru krávy odpočívají na pastvách, se řídí jejich pozicí k eletromagnetickým vlnám.
Ale bohužel se stále neví, jak moc současný „magnetický smog“ ovlivňuje hmyz či ostatní zvířata. Zatím existuje asi jen šest studií, které našly možné negativní efekty. Jejich závěrem vždycky bylo, že elektromagnetické záření může nebo má určitý malý vliv, ale rozhodně jím, alespoň zatím, nemůžeme vysvětlit vymírání hmyzích druhů.
Jak tedy můžeme množení hmyzu podpořit?
To je otázka, kterou dostávám hodně často. Samozřejmě, že globálním změnám zabráníme jako jednotlivci těžko. Ale když už máte větší zahradu, můžete její část obhospodařovat jinak. Například udělat tůň s vodou, kde nebudou ryby. Kdo má sady, může o ně pečovat extenzivně, to znamená zařídit, aby kosení neprobíhalo v jednu chvíli. I zahrady lze sekat postupně, a když vidíme, že tam něco kvete, nechat to dokvést. Nebo můžeme mít kompost, nechat na zahradě dožít staré stromy. Staré dřevo v přírodě je takový přirozený hmyzí hotel. Jednoduše se snažit o vytvoření pestré mozaiky.
Když to totiž řeknu ošklivě, česká krajina má v současnosti už jen dva módy. První je intenzivně obhospodařovaná krajina – rybníky, pole, lesy. A potom zanedbaná, zcela opuštěná krajina, která se projevuje ve formě nové divočiny. Ta také není vhodná, protože dřív se tam třeba pásly kozy nebo tam hrabaly slepice. Bylo to daleko pestřejší, heterogennější a dnes tam roste jen několik druhů konkurenčně silných rostlin, jako je kopřiva, bez nebo šípek.
Chystají se v tom smyslu nějaké změny na evropské úrovni?
Teď bylo hlasování o jednotné evropské zemědělské politice, česká ornitologická společnost formulovala dopis, kde chtěla, aby se nechávalo 5 až 10 % zemědělské plochy ladem. Tento plošný prvek by asi velmi pomohl. Jenže nařídit zemědělcům, aby na 10 % plochy nevydělávali peníze, je dost problém, takže předpokládám, že to neprojde. Spíš bude stanovena nějaká povinnost a pak bude na jednotlivých vládách, jak to budou vyžadovat.
Mgr. Petr Šípek Ph.D. (1980)
Entomolog. Působí na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UK a je členem České entomologické společnosti. V současnosti se věnuje hlavně výzkumu zlatohlávkovitých brouků, ekologií mrchožravých druhů hmyzu a shodou okolností i vlivem intenzivní mechanizace na hmyzí společenstva lučních ekosystémů. Ve volném čase se věnuje hlavně rodině a kromě ní i fotografii přírody a krajiny. V rámci své popularizační činnosti byl třikrát kurátorem Velké výstavy bezobratlých v Botanické zahradě PřF UK v Praze na Slupi.
V Čechách máme shodou okolností největší půdní plochy v Evropě, takže diverzita je velmi nízká. Proto bychom měli hospodářům a zemědělcům jako krajinotvorcům vysvětlit, že pokud nechají část půdy ladem, nebo ji budou alespoň více diverzifikovat, bude jim na oplátku poskytovat služby v podobě opylovačů, dekompozitorů, tedy rozkladačů, i predátorů. Taková pole budou zdravější a bohatší. To by se teď mělo změnit.
Minulý rok jsem dělala rozhovor s Jaromírem Bláhou z hnutí Duha. Ten říkal, že stav českých lesů je nejhorší v Evropě. Vy teď říkáte, že máme největší zemědělské plochy. To zní, jako kdybychom měli jedny z nejhorších podmínek v evropské krajině pro hmyz…
To máte asi pravdu, protože tu krajinu opravdu využíváme nejintenzivněji. Poslední desetiletí dostává hodně zabrat a je to samozřejmě znát.
Reklama
foto: Archiv Petra Šípka, zdroj: PřF UK
