Zatímco prezident USA Donald Trump radí Španělům vybudovat na Sahaře zeď jako lék na migrační krizi (a oni opravdu nevědí, jak by měli stavět na cizím území), vědci by rádi tuto největší písečnou poušť využili reálnějším nebo minimálně ušlechtilejším způsobem. Chtějí zabránit spíš krizi energetické.
Reklama
V nejnovější studii si vědci položili zásadní otázku: Mohlo by vybudování desítek solárních a větrných elektráren na Sahaře vyřešit současný palčivý problém s energií? Teoreticky prý ano, navíc by se tato vyprahlá pustina opět zazelenala.
Odborníci se shodují, že hrozící katastrofu můžeme odvrátit jen tím, že se fosilních paliv jednou zcela vzdáme.
Každý den spotřebuje lidstvo víc než milion terajoulů energie, což je zhruba stejné množství, jako kdyby 7,5 miliardy lidí vařilo denně po dobu jedné hodiny 70 konvic vody. A víc než polovina získané energie pochází stále z fosilních paliv. Jenže spalování uhlí, ropy a zemního plynu je jedním z hlavních přispěvatelů změny klimatu. Světoví odborníci se podle serveru Big think shodují, že hrozící katastrofu můžeme odvrátit jen tím, že se fosilních paliv jednou zcela vzdáme. A pomoci nám k tomu mohou právě pouště.
Potenciál horkého písku
Ne vždy byla Sahara, která na území 10 afrických států zabírá přibližně plochu USA, vyprahlou pustinou bez života. Jednou za několik desítek tisíc let se z ní díky změně náklonu zemské osy stává svěží savana, plná života a vody. Vzhledem k tomu, že další období dešťů by na Sahaře mělo nastat asi za 15 000 let, na její přirozené oživení si ještě nějakou dobu počkáme. Podle výzkumníků z univerzity v Marylandu a Illinois by však bylo možné zavlažení pouště dosáhnout dřív.
Projekt na Sahaře by podle vypracovaného atmosferického modelu mohl tamní roční objem dešťových srážek zdvojnásobit.
Mohlo by k tomu konkrétně dojít díky vybudování monumentálních instalací solárních a větrných elektráren. Vědci už dříve potvrdili, že větší solární a větrné farmy generují lokální změny podnebí. Projekt na Sahaře by podle vypracovaného atmosferického modelu mohl tamní roční objem dešťových srážek zdvojnásobit, přičemž podíl lokální vegetace by se zvýšil až o pětinu. A co je hlavní, tyto soustavy elektráren by měly potenciál vyprodukovat každoročně čtyřikrát víc energie, než svět potřebuje.
Zdroje pro rozvoj
Návrh ostatně není žádnou novinkou, podobné plány byly navrženy například i pro mongolskou poušť Gobi nebo severní oblasti Číny. Tedy pro oblasti řídce osídlené, kterým by rozvod přebytečné energie do ostatních států mohl generovat slušné příjmy.
Ve světě je stále asi 1,2 miliardy lidí, kteří nemají přístup k moderním energetickým dodávkám.
O tom, že další energie bude nutná, ostatně není pochyb. „Ve světě je stále asi 1,2 miliardy lidí, kteří nemají přístup k moderním energetickým dodávkám,“ říká Jim Watson, ředitel UK Energy Research Center. „Očekává se, že regiony, jako je Asie, Latinská Amerika a některé části Afriky, ji budou poptávat v čím dál větším množství.“
Takhle nějak by mohlo vypadat solární pole na Sahaře. Záběr pochází z Číny, kde chtějí pouště podobným způsobem "zušlechtit" také
S tím, jak se rozvojové státy industrializují, budou potřebovat přístup ke spolehlivým zdrojům a v zemích, kde vývoj už probíhá, spotřeba energie stoupá i kvůli zvýšeným nárokům na úroveň životního stylu. Odhaduje se, že do roku 2040 světová potřeba energie vzroste téměř o 50 %.
Dopad na systém
Asi pětina světové energie již pochází z obnovitelných zdrojů a do roku 2040 se očekává, že se každý rok její podíl zvýší o 2,6 %. Zapojování nových elektráren do stávajících sítí však stále není jednoduché. „Jednou z největších výzev nasazení obnovitelných zdrojů, jako je vítr či sluneční záření, je dopad, který bude mít na systém,“ říká Watson. Transport elektřiny na velké vzdálenosti může být neefektivní a mnoho zemí, jejichž sítě pro přenos energie jsou desítky let staré, by bylo nuceno je přebudovat.
Každé selhání nebo útok na globální síť by mohly mít velmi vážné důsledky ohrožující bezpečnost dodávek v mnoha zemích.
Podle Janusze Bialeka, ředitele Centra energetických systémů na Skolkovo Institute of Science and Technology v Moskvě, jsou další překážkou sdílení elektrické energie mezi národy také politické důvody. „Každé selhání nebo útok na globální síť by mohly mít velmi vážné důsledky ohrožující bezpečnost dodávek v mnoha zemích,“ upozornil pro BBC.
A to jsou jen některé z politických, sociálních a ekonomických výzev, které vybudování takto kolosálních systémů elektráren představuje. Přesto jsou bezpochyby jednou z možností, jak nejen zvýšit podíl energie čerpané z obnovitelných zdrojů, ale mají i dalekosáhlejší potenciál. Mohou totiž alespoň částečně vyřešit přetrvávající problémy chudých pouštních oblastí související se zemědělstvím, vodou a produkcí plodin.
foto: Shutterstock, zdroj: Big think
