Olympiáda v Naganu roku 1998 pro nás ve vzpomínkách znamená především hokejové zlato. Málokdo se při ní díval na curling, který se na tehdejší zimní hry vrátil po mnoha letech. Curling je sport snad pro všechny. Kdo ho ale rozhodně nemusí, jsou terejové, mořští ptáci, kteří obývají britská pobřeží.
Snad každého, kdo vidí curling poprvé, zaujmou hráči či hráčky s košťátky, umetávající cestu klouzajícímu a pomalu se otáčejícímu kameni. Francouzům, kteří se na něj dívali na prvních zimních hrách v Chamonix v roce 1924, se zase líbilo, že se princip hry podobá jejich velice populární hře pétanque. To ale k zařazení curlingu do pravidelného programu ZOH nestačilo, a tak se na ně vrátil v už zmíněném Naganu. Populárnější, než kdy předtím. Například v Kanadě je zaregistrováno přes 1,3 milionu hráčů, což je dvojnásobek těch, kteří tu hrají lední hokej.
Nejdříve skotští gentlemani
Původně to byla zábava pro obyvatele Skotska a severní Evropy. Stačilo pár kamenů s jednou plochou stranou, které dobře klouzaly po ledě. Pak kohosi napadlo do takového šutříku vytesat drážku, za kterou ho šlo držet a také přesněji odhodit. Nejstarší známý kamen opatřený letopočtem 1511 uchovávají ve skotském Stirling Smith Art Gallery & Museum.
Tehdy se hrálo na zamrzlých jezerech a močálech s obroušenými valouny z potoků a říček, jak o tom ostatně mluví spis z roku 1541 ze skotského opatství Paisley. Gentlemani sdružující se do klubů vzali tento sport za svůj. Curlingový klub v Kilsythu, který vznikl v roce 1716, je nejstarším na světě. Prvním obrazovým důkazem existence curlingu je obraz malíře Pietera Breugela z roku 1565 Lovci ve sněhu, jako nejstarší písemný důkaz se bere notářský zápis z obchodního jednání ve Skotsku z 16. února 1540, kde je curling zmíněn.
Ailsa Craig na březích Skotska ukrývá vzácný granit, ale je také hnízdištěm vzácných ptáků.
Nejlepší je modrý granit
Kameny představují zvláštní kapitolu. Musí být z kompaktního a hlavně neporézního materiálu, který nepřijme vlhkost. To by se brzy vymstilo. Voda, které se nelze v blízkosti ledu nikdy ubránit, by po zmrznutí kámen potrhala a při nárazech mezi nimi by přinejmenším mohly vzniknout drobné štěpinky.
Ten nejlepší materiál, z něhož kameny lze vyrobit, pochází z jediného místa na světě. Tím je ostrůvek Ailsa Craig mezi přístavy Glasgow ve Skotsku a severoirským Belfastem. Z moře ční do výše více než tři sta metrů skála o rozloze téměř stovky hektarů. Kopec je z granitu a už od roku 1851 jej tady těží firma Kays of Scotland, která se věnuje výrobě sportovního náčiní pro curling.
Nic není však tak jednoduché, jak se zdá. Nejběžnější kámen je zbarvený do zelena a pochází z jihu ostrova. Říká se mu Ailsa Craig Common Green. Pak je ještě jeden materiál trochu načervenalý a nejcennější je ten ze severu, namodralý, zvaný Blue Hone. To by bylo vše v pořádku, kdyby na Ailsa Craig nebyla přírodní rezervace. Sídlí zde přes čtyřicet tisíc párů terejů, slétají se sem alky a papuchalkové.
Téměř hodinářská práce
Výhradní práva k těžbě granitu uděluje markýz z Ailsy, povolení musejí vystavit i ochránci přírody. Proto sem společnost Kays of Scotland může zavítat jen v určitých obdobích a má povoleno vytěžit jen tisíc pět set tun kamene. Naposledy to bylo v roce 2013. Tehdy si firma po jedenáctileté přestávce mohla odvézt dva tisíce tun kamene, které by měly vystačit pro vyřízení všech objednávek nejméně do roku 2020.
Z granitu zaměstnanci společnosti nejdříve vyříznou desky a z těch pak kotouče. Ty se brousí pomocí diamantových nožů. Závěrečná úprava je zcela v lidských rukách. Spodní část kamene, po níž sportovní náčiní klouže, se přebrušuje smirkovým papírem a leští plsťovými kotouči. Ke slovu přichází i digitální míra a zvětšovací sklo. Míry jsou dané a kámen nesmí mít větší hmotnost než 19,96 kilogramu, jeho obvod nemůže překročit 91,44 centimetry a nesmí být nižší než 11,43 centimetry.
Protože jde o přírodní materiál, jenž není jednolitý, vybírá počítač s digitální váhou nakonec dva kameny, které každý hráč potřebuje do páru, aby byly co nejpodobnější. Ty špičkové, z materiálu Blue Hone, stojí pro jeden tým přes třicet tisíc dolarů.
Od dubna do července musí být klid
Terejové, papuchalkové a další opeřenci mají tedy ještě klid. Určitě ne nadlouho, protože hráčů curlingu přibývá a dvě třetiny všech prodaných kamenů pocházejí dle přání zákazníků právě z ostrova Ailsa Craig. Jediné vyrušení, které tu ptáky pravidelně čeká, jsou dvě automatické sirény, jež v mlze oznamují námořníkům, že je zde ostrov. Hnízdící ptáci jsou ale na jejich houkání navyklí.
Právě terejové, konkrétně zdejší terejové bílí, potřebují při hnízdění být v početných, mnohatisícových koloniích. Přestože jejich partnerský vztah trvá po celý život, množství sousedů v okolí se zdá důležité pro zdárné vyvedení mladých.
Pokusy se založením uměle vytvořených a méně početných kolonií byly zatím vždy neúspěšné, zřejmě nebyly vytvořeny potřebné sociální kontakty, protože v době hnízdění spolu terejové hodně a velice hlasitě komunikují, navíc svá hnízda mají těsně vedle sebe, takže soused souseda se může dotknout. Svá hnízda si také musejí budovat vysoko na útesech, protože ze země nevzlétnou.
Doba hnízdění je přibližně od dubna do července, pak se mladí i rodiče vydávají na moře a směřují na jih. V tu dobu se otevírá příležitost k tomu, aby zde na Ailsa Craig byl získán materiál třeba pro vítěze příští zimní olympiády v Pekingu.
foto: Profimedia a Wikipedia, zdroj: Reuters
