fbpx

Korkový průmysl zažívá renesanci. Zjistilo se, že jeho rozvoj prospívá klimatu Dalších 3 fotografií v galerii
Korkové plantáže v Portugalsku (zdroj: Shutterstock)

Korkové duby, ceněné pro lehkou a elastickou kůru, dokážou během své dlouhé životnosti také udržet velké množství uhlíku

Zveřejněno: 18. 10. 2022

Novinář BBC Alastair Leithead stojí pod rozlehlými větvemi největšího korkového dubu na světě. The Whistler Tree je prostě úchvatný. V korunách portugalského dubu, který byl vysazen v roce 1783, hřadují pěvci. Ale brzy přijdou gangy mužů, kteří se ohánějí sekerami uprostřed úmorného vedra portugalského léta. Pohybují se od stromu ke stromu, rozhoupají se a udeří svými sekerami s mnoha lety vytříbenou přesností. Nejsou zde proto, aby tyto stárnoucí duby káceli, ale aby z kmenů sklízeli cennou surovinu. Nejprve se zaseknou hluboko do kůry, pak zkroutí sekery a pomocí rukojeti vypáčí dlouhá korková prkna.

V nejteplejších měsících roku, kdy teploty dosahují více než 40 stupňů Celsia, je to náročná práce. Pokud budou sekat příliš hluboko, strom poškodí, v sázce je budoucí sklizeň a nakonec samotné přežití stromu. Příliš úzká prkna nejsou dost dobrá na to, aby se z nich daly vyrobit ty nejkvalitnější korkové zátky pro vinařský průmysl. Každý nově opracovaný strom vypadá, jako by měl na kmeni natažené oranžové ponožky.

Jediný na světě

Stejně jako všechny stromy i korkové duby absorbují oxid uhličitý a prostřednictvím fotosyntézy zadržují uhlík ve svých kořenech a větvích. Výsadba lesů je běžně používaným přístupem ke kompenzaci uhlíkových emisí znečišťujících průmyslových odvětví, ale když jsou stromy těženy, jsou obvykle vykáceny a velká část jejich uloženého uhlíku se uvolňuje zpět do atmosféry. Ale korkové duby jsou jedním z mála hospodářských stromů, které při získávání suroviny nejsou vykáceny. To znamená, že kapacita ukládání uhlíku u korkového dubu se během 200 nebo více let jeho života neustále zvyšuje.

Většina uhlíku zůstává uzamčena ve stromu tak, jak pokračuje jeho růst. Přestože korkové výrobky obsahují část absorbovaného uhlíku, mohou mít po odříznutí ze stromu dlouhou životnost. Korek lze recyklovat a pomalu se rozkládá. „Jsou lapačem uhlíku,“ říká António Rios de Amorim, generální ředitel 150 let starého korkového impéria Amorim, největšího světového výrobce. „Na každou vyrobenou tunu korku mluvíme o 73 tunách zachyceného oxidu uhličitého.“ Zmíněná čísla pocházejí ze zprávy konzultantů z PricewaterhouseCoopers, zadané společností Amorim.

m shutterstock 1081933031

Těžba korku ve Španělsku (zdroj: Shutterstock)


Korek je prý jediný materiál s negativní uhlíkovou stopou. Portugalská korková asociace APCOR tvrdí, že korkové lesy zadržují a ukládají 14 milionů tun oxidu uhličitého každý rok. Ukládají více uhlíku, než se používá při jejich výrobě.

Od splávků ke špuntu

Korek poprvé používali už Egypťané a Peršané pro rybářské splávky, poté starověcí Řekové a Římané, kteří z něj vyráběli sandály a používali ho k utěsnění nádob. Teprve koncem 18. století se začaly používat na víno skleněné lahve a tím vznikl i příběh korkových špuntů. Dnes na celém světě roste 2,2 milionu hektarů korkových lesů, z nichž se každý rok vyrobí asi 13 miliard korkových zátek, které pokryjí potřebu dvou třetin uzávěrů na zhruba 20 miliard ročně prodaných lahví vína.

Ačkoliv v posledních desetiletích čelil korek rostoucí konkurenci ze strany šroubovacích a syntetických zátek, korkový průmysl zaznamenává v posledních několika letech návrat na výsluní. Než může být poprvé vytěžena kůra, rostou korkové duby v průměru 25 let. Pak trvá další dvě sklizně, než mohou produkovat korek dostatečně kvalitní na to, aby byl využitelný pro výrobu zátek.

Korek se nyní používá v elektrických autech k ochraně baterií před teplem a vibracemi a jeho vlastnosti pohlcující teplo chránily vesmírné rakety od programu Space Shuttle až po novou kosmickou loď NASA Artemis, která má portugalský korek v příďovém kuželu.

Nejvíce korkových stromů roste na Pyrenejském poloostrově, většina z nich uprostřed zvlněných kopců Alenteja, největší, nejchudší a nejméně osídlené provincie Portugalska. Pláně podobné savanám, známé jako montado v Portugalsku a dehesa ve Španělsku, jsou biologicky rozmanitou krajinou korku, dubů a olivovníků.

Nové způsoby využití

António Freitas pracuje v korkových lesích Alentejo více než padesát let a okamžitě dokáže rozpoznat ta nejlepší prkna podle jejich hmotnosti, tloušťky a kvality. „Podívejte se na mezery v korku a trhliny na okraji – to není dobré,“ říká. Hledá nepoškozený korek s nižší hustotou, což znamená, že bude mít větší elasticitu a vytvoří lepší zátky. Freitas si díky desítkám let zkušeností dokáže vybrat korek nejvyšší kvality téměř intuitivně. Ví, která prkna budou rozdrcena, aby se z nich vytvořila izolace, jež bude perfektní pro disky tvořící zátky šampaňského ve tvaru houby a která se bude hodit k utěsnění lahví s nejlepšími světovými víny.

Jednou z největších výzev korkového průmyslu bylo vypořádat se s obavami, týkajícími se korkové skvrny ve víně. K tomu dochází, když v nepatrných vzdušných prostorech v korku sídlí houby a produkují neškodnou, ale nepříjemně chutnající chemikálii zvanou trichloroanisol. Pokud se trichloroanisol nahromadí v korku, může kontaminovat víno v láhvi a dodat mu výraznou zatuchlou chuť. Houby vytvářejí tuto chemikálii z environmentálních kontaminantů známých jako chlorfenoly, které se v minulosti využívaly v biocidech používaných k regulaci škůdců.

m shutterstock 1608435883

Tradiční výroba korkových zátek (zdroj: Shutterstock)


Snahy o omezení jejich používání pomohly, ale nedávno bylo také zjištěno, že chlorfenoly vznikají v důsledku reakce mezi přirozeně se vyskytujícím fenolem a chlórem z čisticích a sanitačních prostředků, které unikají do životního prostředí v odpadních vodách. To vedlo výrobce korku k vývoji vylepšených metod testování trichloranisolu. 

Korkový průmysl však také hledal další způsoby, jak tento materiál více využít, což by pak mělo dopad na klima, protože by korkové lesy mohly vzkvétat. Korek má mnoho užitečných vlastností. Je to lehký, odolný, nepropustný, elastický, stlačitelný a ohnivzdorný materiál, který lze využít ve stavebnictví pro tepelnou nebo zvukovou izolaci a pro pohlcování vibrací. Používá se také k výrobě nástěnek a ozdob, obuvi, podlah a izolace.

Korek se nyní používá v elektrických autech k ochraně baterií před teplem a vibracemi a jeho vlastnosti pohlcující teplo chránily vesmírné rakety od programu Space Shuttle až po novou kosmickou loď NASA Artemis, která má portugalský korek v příďovém kuželu. Materiáloví vědci v laboratoři iCork společnosti Amorim také experimentují s kombinací korku s pryží a biopolymery nebo biodegradabilními polymery, aby vyvinuli další nová použití, včetně vstřikování.

Související…

Jak vyzrát na problémy s globálním oteplováním? Sázet stromy. Hodně stromů
Matouš Bárta

foto: Shutterstock , zdroj: BBC

Tipy redakce

Horská dráha: Dříve zábava pro šlechtu, dnes i prostředek eutanazie

Horská dráha: Dříve zábava pro šlechtu, dnes i prostředek eutanazie

Matějská pouť na pražském Výstavišti už běží nějaký ten pátek a zdá se, že...

Kdy u lidí nastává smrt? Odpověď přinesly pokusy s prasečím mozkem

Kdy u lidí nastává smrt? Odpověď přinesly pokusy s prasečím mozkem

Je smrt něco nezvratného? A kdy vlastně nastává? Všechny vyspělé státy mají ve...