Přečteno 3050x

Vyšší životní úroveň rovná se vyšší HDP. To je mantra našich současných vůdců. Zemi a každému z nás se tedy jinými slovy daří, když máme víc peněz v peněžence, abychom si mohli koupit víc zbytečných věcí. Miloš Zeman a Andrej Babiš bohužel nic jiného než vidinu této „prosperity“ nenabízejí. Nemůže mít fakt, že se naše země nezaměřuje na trendy, jako jsou inovace a udržitelný život, něco společného s věkem našich vůdců?

HDP v naší zemi roste už několik let. Nezaměstnanost je nejnižší od vzniku republiky, minimální mzda stoupá a po stovkách rostou i důchody. Proč jsme tedy pořád tak nespokojení? Protože nám ta rovnice s rostoucím HDP nějak štěstí a pohodu nepřináší. 

I když jsou nyní Miloš Zeman a Andrej Babiš profesionálními politiky, své ekonomické vzdělání ani jeden z nich nezapře. Zeman polovinu svého novoročního projevu věnoval ekonomickému stavu země, Babišovo „bude líp“ znamená bohužel opět jen to, že se budeme mít lépe materiálně. Tedy než nás zasáhne nějaká krize.

profimedia 0332624663

Dělení společnosti bude zřejmě pokračovat. Česku chybí společná vize.

Jaká je vize?

Miloš Zeman nikdy nebude mluvit o vědě, inovacích, o trendech dneška, o udržitelnosti nebo ekologii. Jeho jedinou známou vizí je kanál Dunaj-Odra-Labe, který nikdo nepotřebuje. Andrej Babiš může „psát“ knihy a mluvit o technologiích a start-upech, ale dělá to jen proto, že je to „cool“ a některým voličům by se to mohlo líbit. Ve skutečnosti ho ale „ti malí“ nezajímají.

V čele zemí, na které tak rádi odkazujeme, jsou úplně jiné typy lidí. V Belgii, Holandsku či Dánsku jsou premiéři minimálně o deset let mladší než Andrej Babiš. V Estonsku, které je, co se týče digitalizace veřejné správy, vzorem celé Evropě, je premiérovi necelých čtyřicet. Nový rakouský premiér se narodil v roce 1986. Není tedy logické, že tito lidé přemýšlí jinak než naši vůdci s diplomy ze socialistických škol?

V čele vlád zemí celé Evropské unie je starší než Andrej Babiš pouze Angela Merkelová. Tedy asi o dva měsíce. A to ještě navíc nevíme, zda premiérkou po jednání o vládě v Berlíně vůbec bude.

Dozvuky devadesátek

Věk samozřejmě nemusí mít mnoho společného s myšlením, ale v našem hradním i vládním případě má. Oba muži totiž bilancují. Andreje Babiše nežene do čela státu ani tak touha po moci (té měl dost i jako největší podnikatel v Česku), ale spíše touha po uznání své osoby jako geniálního podnikatele, manažera a stratéga. Chce ještě ve svém věku všem ukázat, že na to má. Jenže i v politice vychází stále z řízení (a vládnutí) silou, které se mu vyplácelo v 90. letech, kdy začínal s budováním podnikatelského impéria. Některé stereotypy se zkrátka nemění.

Také Miloš Zeman se (stejně jako třeba Václav Klaus) obává především toho, že bude historií zapomenut. Žene ho ještě stále touha po pomstě lidem v Sociální demokracii a pak jeho poradci, kteří Zemana potřebují pro své podnikání s východními zeměmi.

profimedia 0358890833

Štědré už byly , teď už se jen čeká na to štěstí.

Všimněme si také, že naši čelní představitelé s ekonomickým vzděláním neprojevují žádný zájem o českou kulturu, natož o její trendy. Oba naši státníci k ní mají podobný vztah jako k inovacím, tedy žádný. Jeden považuje za vrchol kultury Michala Davida a Kryštof, druhý Zdeňka Trošku.

Národ přitom dělá jeho kultura, tradice a jazyk. Nikoli to, že přes hranice nepustíme žádného uprchlíka. Na obhajobu Miloše Zemana a Andreje Babiše je ovšem potřeba říct, že v Česku konsenzuálního politika, případně političku s vizí prostě nemáme. A tak místo oněch vizí vítězí podmanivá „šou“, v níž se hlavní protagonisté snaží zalíbit podprůměru tím, že se mu ve svých rolích přibližují.

Nebezpečí prosperity

Komu tedy v zemi bez vize vedené pragmatickými pardály, kteří si libují v konfliktu, nějaké to zvyšující se HDP skutečně vylepšuje život? Všimněme si, že Miloš Zeman a Andrej Babiš nemluví ani o vztazích mezi lidmi, které se nezlepšují. Společnost se naopak díky vnitřním i vnějším vlivům rozděluje. A ona „prosperita“ či zaopatřenost díky onomu vyššímu HDP naší společnosti dovoluje riskovat demokracii tím, že si do vysokých politických funkcí volí extremisty.

Proč to děláme, když se nám díky rostoucímu HDP neustále „zvyšuje životní úroveň“? Protože se nám jako společnosti daří materiálně tak dobře, že nevíme, co se sebou. Také Miloš Zeman i Andrej Babiš dávno pochopili, že pro média a zprostředkovaně pro voliče je mnohem zajímavější být konfliktní, kontroverzní a na hraně. Ke konsenzu na nějaké vizi země se totiž snižují jen slaboši. A média (tedy zprostředkovaně ani voliče) konsenzus prostě nezajímá.

foto: Profimedia

Jaromír Hasoň

Jaromír Hasoň

Různá média plní už od roku 1999. V roce 2011 zběhl na druhou stranu a byl u založení hnutí ANO 2011. Od roku 2015 se snaží o mediální návrat.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.