fbpx

Pusťte se do ekozahradničení: Jak vytvořit zahradu, kterou nemusíte plít 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Důležité je zkomponovat zahradu z prvků, které se vzájemně doplňují ve svých funkcích, a vyvážit prostor věnovaný přírodní bujné vegetaci a užitkovým rostlinám

Zveřejněno: 11. 7. 2021

Vytvořte si zahradu, která se stará sama o sebe a příliš vás k tomu nepotřebuje. Je daleko hezčí než všechny ostatní a nechce po vás žádné peníze ani údržbu, neboť v ní fungují přirozené přírodní zákony. Kudy vede cesta k přirozenému zahradničení?

Krásně kvete, plodí ovoce a obsahuje spousty užitečných bylinek a rostlin. Čistí se úplně sama a to všechno bez chemikálií a zbytečných zásahů člověka. Hmyzí škůdce zlikvidují jejich přirození predátoři, plevel je utlačen bujnými trvalkami i mulčem a vy jako majitel se nebudete muset starat o pletí či chemické postřiky. „Živá“ zahrada po pár letech od založení uvítá vaši pomoc jen v případě, že ji dobrovolně nabídnete.

Jde to i bez chemie

Ekozahrady jsou postavené na původních keřích, stromech a bylinách, které dobře v naší krajině rostou a nepotřebují přílišnou péči. Důležité je zkomponovat zahradu z prvků, které se vzájemně doplňují ve svých funkcích, a vyvážit prostor věnovaný přírodní bujné vegetaci a užitkovým rostlinám. Samozřejmostí je také nepoužívání chemických prostředků a hnojiv, neboť v dobře fungujícím ekosystému si příroda časem poradí se všemi škůdci.

Respekt k přírodním zákonům

Nový pohled nejen na zahrádkaření, ale také na život celkově znamená vytváření veškerého prostředí, ve kterém člověk žije, způsobem, jenž je trvale udržitelný a vyhovující. Tím mění současné neefektivní a destruktivní formy, jimiž lidstvo znehodnocuje planetu.

Permakulturní design však není dobrý jen pro životní prostředí. Jeho techniky jsou obvykle levnější než ty ostatní, snadno aplikovatelné i pochopitelné.

Permakultura respektuje přírodní zákony, eticky využívá přírodní zdroje, nejlépe ty místně dostupné, spojuje jednotlivé prvky ve fungující celek a snaží se o maximální efektivitu při co nejmenší vložené energii. Permakulturní design však není dobrý jen pro životní prostředí. Jeho techniky jsou obvykle levnější než ty ostatní, snadno aplikovatelné i pochopitelné. Jejich použitím se šetří čas, práce i peníze. Permakulturu lze využít nejen v zahradách, ale také pro lidská obydlí, farmy, pole, balkony, vodní plochy, výrobní procesy aj.

Zodpovědnost a sdílení přebytků

Udržitelný způsob hospodaření na zahradě je zároveň i jakýmsi překlasifikováním hodnot. Najednou si uvědomujeme, že když budeme Zemi jenom brát, budeme zákonitě mnohem méně dostávat. Na vlastnění není vůbec nic špatného, nutné je ale uvědomovat si zodpovědnost, kterou s sebou nese. Jedním z aspektů permakultury je například princip sdílení přebytků, díky němuž probíhá mnoho transakcí, které nikoho nic nestojí. Naopak všechny účastníky obohatí, ušetří peníze i zdraví.

V případě zahrady se může jednat o přebytečnou zeleninu, ovoce, ale také stavební materiál či informace. Permakultura také předpokládá, že její uživatel pochopil, že zisk na úkor druhých neexistuje. Příkladem může být například nadměrné hnojení. To krátkodobě možná zajistí vyšší zisky, ale z dlouhodobého hlediska vede k narušení ekosystému, množení škůdců, vyčerpání půdy, a tím pádem i menším sklizním a nutnosti stále více chemicky zasahovat.

Prodejem zdravých produktů bez chemikálií však získáme ještě víc než jen zdravou zahradu. Přírodní a chutné produkty přilákají více zákazníků a pomohou lidem ke zdraví, které by mělo být nejvyšším zájmem celého státu. Dobro pro přírodu znamená dobro pro jednotlivce a to zase znamená dobro pro celek. A tomu se říká udržitelnost.

Související…

Jak řeší krizi Američané? Skupují slepice na chov
Klára Kutilová

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...